PCT – 47. den na trailu; opouštíme Sierra Nevada před Pinchet Pass, přešli jsme Sawmill Pass, Glacier View Campground v Big Pine

Ráno nás vzbudil budík ve 4:45. Bylo sice teplo, ale tak brzy se nám vstávat nechtělo. Navíc jsme věděli, že budeme brodit nejméně dvakrát hned za úsvitu. Sbalili jsme stan a vyšli jsme.

Tomáš ve stanu ráno ještě uvažoval, jestli se přeci jen nevydat do údolí a nezkusit přejít stržený most, ale v tzv. Vodním reportu, který sledujeme, se silně nedoporučuje na stržený most lézt, a tak jsme to zamítli. Zkusíme napodruhé přejít řeku, když to nepůjde, najdeme sněžný most a i kdyby se ani tohle nezdařilo, vrátíme se zpátky přes Glen Pass.

Přešli jsme znovu most, za kterým byla značka 800. míle. I takhle brzy ráno byl proud vody hodně moc silný, jakoby vůbec neklesnul. Ještě před dvěma dny v noci mrzlo, a tak byly hladiny řek ráno mírnější. Nyní je přes noc teplo i takto vysoko v horách, a tak sníh taje permanentně a stav vody se během dne téměř nemění. Vlastně spíše hodinu od hodiny proud sílí.

Přešli jsme první dva brody a vydali se k White Creek. Potok měl stejný proud jako včera. Museli jsme najít sněžný most…

Vydali jsme se do místa, o kterém včera mluvil Shon – po asi 15 minutách, kdy jsme přes skálu lezli proti proudu řeky, jsme narazili na sněžný most, který byl dost pevný, aby nás udržel. Řeku jsme přes něj přelezli a krkolomnou cestou se přes skálu vrátili zpátky na trail s úmyslem dojít k Pinchet Pass.

Cesta byla do kopce a ve sněhu. Šlo se pomalu, ale snažila jsem se. Několik mil před Pinchet Pass se Tomáš otočil a řekl, že ho napadlo ještě jedno řešení, jak ze Sierry odejít – přes Sawmill Pass, který by nás za 15 mil odvedl na dálnici, ze které bychom mohli dostopovat do města Bishop. Hned jsme se oba shodli na tom, že tuhle cestu vyzkoušíme. Byla jsem opravdu šťastná, že už v Sierra nepokračujeme.

Cesta k Sawmill Pass byla po sněhu do kopce a byla docela namáhavá, ale co čekalo za ní pro mě bylo dostatečnou motivací. Nahoru jsme pas museli vyšlapat, ale dolů se jeho velká část dala sjet v botách po sněhu jako na lyžích. Docela jsme si to i užili 🙂 Byla jsem vděčná, že nebyl tak prudký, abychom museli dělat stopy a slézat ho s cepínem.

Po překročení Sawmill Passu se před námi objevila krajina BEZ sněhu. HURÁ!!! A dole dálnice. Hurá!

Asi v polovině cesty zmizel sníh a objevilo se před námi jezero. Přesně TAKHLE jsem si naši dovolenou v přírodě představovala… Škoda, že mi nefungoval foťák, abych tu oči přecházející krásu mohla vyfotit. Řekli jsme si, že si dáme pauzu a najíme se. Tomáš šel udělat vodu a v ten okamžik zjistil, že NEMÁ steripen (UV lampa na čištění vody)! Vzhledem k jeho ceně okolo 4 000 Kč se rozhodl, že se vrátí zpátky na horu – bylo to asi 700 výškových metrů a tam a zpátky 5 mil, ale nevyšlápli byste si Sněžku, kdybyste si nahoře nenechali peněženku s takovou sumou? Litovala jsem ho strašně moc. Ani se nenajedl a běžel zpátky.

Čekala jsem s věcmi u jezera. Po dvou hodinách se Tomáš vrátil úplně vyřízený… Steripen tam nebyl. Zpětně jsme si pak oba uvědomili, že ho nechal na trailu mnohem dál, kam už by se pro něj asi nevracel. To už byla poslední kapka…

Cesta k silnici, odkud jsme chtěli stopovat, byla hezká. Byl to trail plný zeleně a plný života. Všechno vonělo, ptáci zpívali a navíc jsme šli z kopce. A hlavně BEZ sněhu 🙂 Poslední míle jsme si trochu vyšlápli, ale byli jsme odměněni úžasným výhledem na obrovské údolí. Najednou jsme byli „zase doma“. Krajina byla plná kytek, které jsme znali z pouště, navíc jí zdobily sopky. Narazili jsme i na hada.

Na kopci jsme chytli signál a hodinu řešili objednávku nového steripenu. Díky tomu, že obsahuje lithiovou baterii, nešel poslat do Kalifornie, ale musíme si pro něj do jiného státu – sousední Nevady. Blázinec.

Objednávkou jsme se hodně zdrželi a když jsme mířili k silnici na stopa, začalo se stmívat a došla nám voda. Sice jsme na ni cestou narazili, ale Tomáš ji nechtěl pít nečištěnou a trval na tom, že večer někam dostopujeme.  Já jsem chtěla spát ve křoví u dálnice, ale Tomáš mi na to odpověděl, že nebude spát s chřestýšema…

Cestou k dálnici bylo úplně neuvěřitelně barevné nebe. Škoda, že mi nefungoval foťák.

K dálnici jsme přišli až kolem deváté večer, už za tmy, žízniví a vyřízení. Poslední míli jsme se ještě proplétali nějakým roštím a brutálně nás začali žrát komáři. Hlavně Tomáš byl vyřízený, dnes si kvůli steripenu dost zaběhal. Chvíli jsme zkoušeli stopovat tak, že jsem na něj svítila čelovkou, ale auta jela tak rychle, že nás nikdo nevzal (mj. se na dálnici ani stopovat v USA nesmí! – což je jasné kvůli bezpečnosti). 

Hned vedle byla odpočinková zóna pro auta, tak jsme se rozhodli, že budeme obcházet auta a prosit je, ať nás odvezou. Tomáš obešel prvních asi 7 aut a vyprávěl dojemný příběh o tom, jak jdeme ze Sierra, ale nikdo nás nevzal. Na jednu stranu se nedivím, bylo už po půl desaté večer a když vás osloví na parkovišti ve tmě někdo tak zničený jako Tomáš máte přirozeně strach 🙂 Přemýšleli jsme, že si vezmeme Uber, ale stálo by to kolem 20 dolarů… Když v tom Tomáš oslovil mladou dvojici a byli to ČEŠI z Brna! Ty bláho 🙂 Cestovali po USA. Změnili kvůli nám směr a odvezli nás asi 12 mil do městečka Big Pine (byli ochotni nás odvézt i do Bishopu – dalších 15 mil navíc, ale nechtěli jsme je už zneužívat; za jejich pomoc se jim v Česku odvděčíme), kde mělo být kempoviště. V půl jedenácté večer nás vyhodili u pumpy. Byli jsme zachráněni. Koupili jsme si nachos, pořádný kus sýra a já malé pivo a šli jsme hledat kemp. Asi půl míle za benzínkou jsme po tmě našli kempoviště, kde byl pobyt zdarma. Postavili jsme stan a konečně si před půlnocí lehli.

Celou noc bylo veliké teplo a vedle nás bučely krávy. Vzduch byl intenzivně cítit po jejich… však vy víte po čem 🙂

PCT - 46. den na trailu; míle 800 a neúspěšné brodění White Creek
PCT - 48. den na trailu; odpočinek v městečku Bishop, které nabízí vše, co hiker potřebuje

3 Replies to “PCT – 47. den na trailu; opouštíme Sierra Nevada před Pinchet Pass, přešli jsme Sawmill Pass, Glacier View Campground v Big Pine”

  1. MaXXova Lucka says: Odpovědět

    Teda, s tim Steripenem, to je smůla. A ještě kvůli tomu muset do Nevady. Ale hlavně, že jste v pořádku. Zážitek nemusí být vždy pozitivní, hlavně, aby byl silný 🙂 Přejeme už jen příjemné zážitky na vaší cestě.

  2. Leni a Tome, jste oba úžasní, že to vše zvládáte takto „na koleně“. Jiné slovo pro to nenacházím.
    Příroda a lidé, kteří Vám pomáhají, to je také úžasné!!!
    Myslíme a modlíme se za Vás.
    Pa, táta a spol.

  3. Myslíme na vás kudy chodíme! Určitě už teď máte vybráno a bude už jenom líp! A mysli na prosseco na stráni 🙂 Čechy z Brna vám fakt asi seslali z nebe, to je bomba 🙂

Napsat komentář