V noci mi byla opravdu zima (předpověď hlásila mínus 1,7 stupně). Pomohlo až navlečení se do nepromokavé bundy – 3 vrstvy triček, péřovka a tato bunda. Ale překonala jsem se a šla jsem v noci dokonce i na záchod. I když jsem se modlila, ať nepotkám nějaké zvíře – u „chaty“ byla cedule, že se kvůli medvědům nedoporučuje chodit v noci po trailu. Foukal velký vítr, byla zima, tma a vytvářelo to trochu strašidelnou atmosféru.
Ranní výhledy byly krásné jako vždy a šlo se nám dobře. Motivace jídla, postele a sprchy byla obrovská. Vycházeli jsme před sedmou.
Cesta tu je povětšinou uzoučká – akorát tak pro jednoho. Díky tomu se ničí minimum přírody. Na trailu nejsou žádné odpadky – kromě stop od bot žádné známky toho, že před vámi šly tisíce lidí. Jen výjimečně jsme narazili na odpadky a to jen na kempovišti.
Dnes jsme urazili 400. kilometr 😉
Dopoledne jsme bohužel narazili i na klece, kde jsou uvězněná zvířata pro filmové a televizní účely. Byl to srdceryvný pohled. Vidět medvěda, jak se zoufale opírá o malou klec, mě strašně moc bolelo. O to více to je skličující, když si uvědomíme, že právě tahle oblast je pro medvědy přirozeným prostředím a spoustu jich tady může žít svobodně. Jen právě tenhle NE. Po tomto otřesném zážitku jsem dnes napsala do americké organizace pro ochranu zvířat PETA, abych dala podnět k prošetření podmínek života těchto nebohých tvorů.
Hikeři si na trailu nechávají spousty značek a vzkazů z větví, šišek, kamenů nebo napsaných na papíru.
Na míli 253 jsme sešli z trailu na silnici a začali stopovat. K našemu překvapení jsme nikoho nestopli ani po 15 minutách. Ne že by byl zrovna hustý provoz, ale projely desítky aut a NIC. Nikdo nezastavil ani po hodině. Připadala jsem si jako blbec a začala být zoufalá. Vystřílela jsem asi deset Otčenášů, uběhla hodina a půl a nikdo nám nezastavil. Vůbec to nekorespondovalo s tím, co jsme zažili v předchozích dnech. Po dvou hodinách (!) jsme si říkali, že se vrátíme zpátky na trail, i když by to znamenalo ujít 15 mil bez jídla, které nám už došlo… (Resp. jsme měli už jen dvě polévky a půlku balíčku bramborové kaše = téměř žádná energie). Když už jsme balili věci, zastavil nám náš dnešní první trail angel! Byli jsme zachránění, vděční a opravdu šťastní.
Náš první trail angel nás odvezl do města Big Bear, což je na kilometry rozsáhlé město zasazané u velkého jezera a rozprostírající se v nádherné přírodě – všude rostou stovky vysokých stromů. Je to jako město v lese. Příroda je zde na dosah.
Náš průvodce řekl, že bydlí na začátku města, ale že nás odveze, kam budeme potřebovat – ať mu dáme seznam míst, kam potřebujeme odvést, že nás tam všude vezme!!! Odpověděli jsme, že stačí, když nám ukáže velký supermarket, že už toho udělal pro nás i tak skutečně dost.
Vyprávěl o tom, že je hasič, který pracuje a žije tři dny v týdnu sto mil daleko od svého města, kam se pak vrací. Ze silnice nám dokonce ukázal svůj dům. Popsal nám celé město a u obchodu se s námi rozloučil.
Návštěva amerického supermarketu pro nás byla malou extází. Hladoví jsme projeli úplně všechny uličky s regály a kochali se obrovským množstvím zboží. I lidé, co zde nakupovali, byli fajn a usmívali se jeden na druhého. Pokud vás například požádali, abyste uhnuli s nákupním košíkem, usmáli se. Báli jsme se, aby nebyl problém s tím, že nakupujeme s batohy, protože v některých supermarketech musíte výbavu nechat např. u kas, ale tady to nevadilo a dokonce se s námi dva prodavači dali sami od sebe do řeči a ptali se nás na PCT!
Ještě před vstupem do supermarketu jsme si přes booking.com zarezervovali ubytování. Po vyjití z obchodu jsme u silnice přemýšleli, jestli půjdeme 2,5 míle s naším nákladem pěšky – v ruce měl každý velkou igelitku – nebo jestli se necháme svést přes Uber. Zapli jsme aplikaci a hledali cenu. Svezení by bylo za 8 dolarů. Řekli jsme si, že to vezmeme, když v TOM na nás z okna Jeepu zakřičela starší paní: „Hallo hikers!“
Byl to náš druhý trail angel za dnešní den. Paní zastavila a ptala se nás, co potřebujeme. Řekli jsme jí, že se chceme dostat do hotelu a ona řekla, že nás tam vezme. Byla ohromně milá a sršela obrovskou dávkou energie…
Tohle je jako z filmu… V cizím městě se objeví cizí lady přesně v okamžiku, kdy jí potřebujete. Zastaví, otevře dveře svého Jeepu a nabídne okamžitou pomoc. Je to vážně magické 🙂
Vyprávěla nám, že pomáhá hikerům už 7 let. Že je vozí a dokonce jim i vaří. Že žila v Japonsku, Německu a v Nizozemí a že miluje slyšet cizí přízvuk. Byla jako tornádo a překypovala pozitivní energií. Když jsme se loučili, dvakrát jsme se pevně objali.
Náš hotel Travelodge je parádní. Pokoj je velký, není zde hluk, obsluha moc milá, nábytek starší, ale vše čisté. Je zde i vana 🙂 Spoustu ručníků a kosmetiky k dispozici. Lednička… Kávovar, kde si zdarma můžete dát dvě překapávané kávy a navíc snídaně v ceně 45 dolarů pro dva za osobu a noc. Vůbec nic nám tady nechybí.
A takhle to vypadá v podvečer. Já suším vyprané prádlo fénem a Tomáš s čelovkou přišívá na batohy suché zipy 🙂
A ještě pár fotek z našeho dnešního okolí hotelu, ze kterých je dobře vidět, jak jsou zde domy úžasně zasazené do přírody!
Pár slov na konec
Rádi bychom poděkovali všem, díky kterým tady můžeme být. Děkujeme především Tomášově úžasné mamince za obrovskou pomoc, děkujeme rodičům Lenky a oběma sourozencům za podporu a velké dík patří také našim kamarádům a spolupracovníkům, protože si uvědomujeme, že andělé nejsou jen v Americe 😉
Náš hotel 🙂
Hotel jako z filmu 🙂
Teda, vy byste mě normálně rozbrečeli 😀 Ale to se nepočítá, já jsem plná hormonů 😀 Strašně krásně se čte, že potkáváte anděli, co vám ve správné chvíli pomůžou. To je paráda. Ať jich na vaší cestě potkáváte co nejvíc!
Už jsem byla celá nedočkavá, když jste pár dní nic nevydali. Vždycky čtu ráno u snídaně 🙂 O to víc jsem si to ale teď užila a vše najednou zhltla. Ještě mě čekají videa 😉 Přeju, ať vás nebolí nohy a počasí netrápí!
Jeeee, ty nás taky asi rozbrečíš tvým krásným komentářem! Ale musím se přiznat, že mam také často na krajičku, když nám takhle někdo tak krásné pomůže a já vím, ze už ho nikdy neuvidim a on to dělá úplně nezištně. Ale věřím, ze se mu to dobro v životě 10x vrátí 🙂 už zase vyrážíme z kempu, ale videa jsme doplnili i příspěvky. Opatruj se :*
To musí být paráda si lehnout do postele po tolika dnech ve stanu! A v obchodě vypadáte SUPER EUFORIC 🙂
Jo! To bylo bozi!!! A ta vana a soukromí a kafe, to je úžasný… Akorát sem tak zblba, ze když mi tomas řekl, at si lehnu na druhou stranu postele, tak jsem vstala a obešla ji místo, abych se prevalila na druhou stranu. Už sem úplně pitoma 🙂 🙂
I ja rodinko moc děkuji, že vás mám a mohu s vámi prožívat na dálku váš krásný sen. 😘
Gabinko, moc ti děkujeme a víme, ze v myšlenkach jsi stále s nami tady 🙂 děkujeme za podporu, je to velká motivace jít dal. Velkou pusu posila Lenka a Tom