PCT – 114. den na trailu, okouzlující přístav Stehekin – ocitli jsme se v pohádce, Stehekin Valley Ranch

Ráno bylo vsuchu 🙂 V noci nám něco hrabalo okolo stanu, ale spalo se dobře. Když jsme vstávali, slyšeli jsme velký rachot – ze skály kousek za námi padaly kameny – zrovna jsme si včera říkali, jaký to asi musí být mazec, když se valí…

Dopoledne jsme šli většinu času po rovině nebo z kopce. I tak jsem měla náladu pod psa. Chození je pro mě už strašně ubíjející… Poslední dny mám pocit, že se z toho stereotypu už brzy zcvoknu.

Všude jsou pěkná obrovská kempoviště (bez lidí).

Trocha divočiny 🙂

Řeka si žije vlastním životem bez zásahu člověka 🙂

Výše značka pro most – napravo pro lidi a vlevo brodí koně. Tomíka dobrá nálada neopouští 🙂

Borůvky!

Už se blížíme ke Stehekinu.

Nádhera, že 🙂 ?

Když jsme došli k ranger station u městečka Stehekin, zjistili jsme, že je Stehekin Valley Ranch, kam jsme si poslali balík, daleko ještě další 2, 5 míle. Mezi stanicí a městem existuje autobusová doprava, ale museli bychom čekat 40 minut, než by autobus dojel, a tak jsme se rozhodli to dojít. Jako další komplikace se objevila absence telefonního signálu.

Valley Ranch ve Stehekinu vás zahřeje na duši. Za 100 dolarů na osobu dostanete třikrát za den najíst a ještě vám dovolí si ze snídaně zabalit svačinu na cestu. Mluvili jsme se dvěma páry hikerů, kteří zde byli ubytovaní, a překypovali nadšením. Rozhodně doporučuji nevynechat 🙂 Ranch je naprosto stylový!

Moje milované chatičky 🙂

Když jsme došli do Ranche, akorát se místní mini autobus chystal hosty odvézt do města.

Někdo tedy přiletěl malinkatou helikoptérou, ale my to nebyli 🙂

Prosili jsme obsluhu, zda si můžeme vyřídit jeden urgentní hovor, ale odpověděli, že ani tady není telefonní signál… Po vyzvednutí balíku s jídlem, který jsme si sem poslali, nám však dovolili svézt se (za dobrovolný příspěvek) s ostatními do města. Takové štěstí!

No, trochu jsme se vetřeli 🙂 🙂

Navíc jsme hned po příjezdu do města dostali od nějaké paní krabici našich momentálně nejoblíbenějších sušenek KIND a v obchodě také zdarma volací kartu. Někdo je tu předem zaplatil pro hikery. V oblasti není mnoho mil (mnoho dní) telefonní signál.

Když jsme přijížděli autobusem do Stehekinu, cítila jsem se jako v pohádce. U řeky byly postavené nádherné dřevěné chatičky. Voda jim sahala skoro až ke dveřím. Okolo řeky, která působila jako obrovské jezero, trčely skály, přišlo mi, že to vypadá jako někde na severu Evropy. 

Stehekin na mě opravdu zapůsobil a i když jsem na začátku byla rozčarovaná, že jsme sem kvůli telefonátu museli jet, skutečně jsem si těch pár hodin tady UŽILA (a to jsme – již tradičně byli ve spěchu). 

Autobusy mají vepředu držáky na kola.

Ve Stehekinu jsme se naobědvali – v restauraci nám i 5 minut před zavíračkou udělali vegetariánský fazolový burger. Pochutnali jsme si 🙂

Po té jsme se šli podívat do obchodu (koupili jsme chipsy – nachos, sýr, snickers, nuttelu a malinový Arizona čaj, …) Také jsme museli do Centra pro návštěvníky, kde jsme si vyzvedli povolení k přenocování v parku a nechali dobít akumulátory. Odtud jsme šli koupit kartu pro volání a vydali se najít veřejný telefon, z něhož jsme volali Karlovi – Čechovi, který nám nabídl, že nás odveze do Seattlu, až dojdeme PCT. K tomu jsme stihli sprchu a vyprat si ponožky. 

Myli jsme se ve veřejné sprše po týdnu. Vlezli jsme tam oba a za pět minut platili jen dolar. Teplá voda byla slast! Podlaha byla docela špinavá, ale už jsme zvyklí na ledacos… Také tam bylo WC a umyvadlo s teplou vodou a papírovými ubrousky – pro nás prostě luxus. Pak jsme se na sebe podívali a řekli si, že bychom v tom kumbálu mohli klidně bydlet. Člověk je vážně adaptibilní tvor.

Zbylých 45 minut před odjezdem autobusu jsme jedli a ODPOČÍVALI…Ach… To byla krása! Sluníčko pálilo a my se vyhřívali na terase jako kočky 🙂

Na zpátek jsme se opět vetřeli do autobusu Ranche. Cesta trvala asi 25 minut. Z ranče jsme chytli stopa! Po zkušenosti se zelenými mozky, kteří nám v poledne nezastavili, jsem si řekla: teď nebo nikdy! Ušetřilo nám to 40 minut 🙂

Ušli jsme ještě 4 míle a spali v kempu, na kterém jsme se domluvili v Centru pro návštěvníky s rangerkou a pro který musíme mít výjimečně povolení. Kemp je rozsáhlá plocha, na které jsou určené sekce pro spaní s připravenými camp spoty. My spíme na hromadném camp spotu spolu s asi 6 dalšími hikery. 

Na nástěnce jsou informace, jak se chovat, když potkáte medvěda nebo pumu. Neutíkat, být hlasití – dát o sobě vědět – a nedělat rychlé pohyby. Bezpečná vzdálenost je na půlku fotbalového hřiště.

K večeři jsme měli nudle zasypané parmazánem a jako desert sušený banán. Je to úžasný pocit mít zase plný pytel jídla.

Venku je teplo, a tak doufám, že se nám bude dobře spát 🙂

Stehekin si absolutně získal moje srdce.

Spíme na míli 2574 v Big Creek Campu a ušli jsme 30 km.

PCT - 113. den na trailu, Suiattle River, Bull Mountain
PCT - 115. den na trailu; Cutthroat Pass, Granite and Methow Pass, Camp Under Glacier Pass, užíváme si překrásných scenérií hor Washingtonu

One Reply to “PCT – 114. den na trailu, okouzlující přístav Stehekin – ocitli jsme se v pohádce, Stehekin Valley Ranch”

  1. No, naše srdce také, i ten červený autobus vypadá nádherně:)

Napsat komentář