Ráno jsme vstávali až v 6:30. V noci se k nám do stanu dobývala myš – byla tak drzá, že vylezla po trekové hůlce až do špičky stanu. Také okolo šmejdil asi posumák. Přesto se nespalo špatně – bylo teplo a sucho a spacáky byly nadýchané celou noc. Hodněkrát jsme se ale budili, proto jsem stávání nehrotila.
Už naše první kroky vedly do kopce. Teplé a sluncem zalité ráno jsme startovali krásnou hřebenovkou. Včera jsem se vydatně navečeřela, a tak jsem zprvu byla nabitá energií i do kopce. Ranní pohledy na vršky hor topící se v peřině z oblaků stály za to. Vždycky jsem si něco takového přála zažít vidět a teď jsem tu krásu měla celé ráno jako na dlani.
Romantické pohledy protknulo i pár šplhání po vrcholcích hor, ale zvládla jsem to. Moje taktika je soustředit se na cestu a nedívat se pod sebe a obecně dolů 🙈 Tomáš přelézá hory jako kamzýk, a tak o něj se nebojím.
Byla jsem ráda, že jsme se na tuto část cesty včera navečer již nevydali. Byla docela šplhací a myslím, že by nás z ní bolely už hodně nohy.
Ráno jsme vzali více vody, abychom si pro ni nemuseli 200 výškových metrů k chatě.
Po zhruba 7 kilometrech začal výšlap na vrcholek číslo jedna. Cesta byla kamenitá a slunce se do hřátí začalo pořádně opírat, ale zdolání prvního vrcholu mě stálo jen zafunění. Mnoho zafunění 😂😂😂
Cesta dolů patřila k zatím nejtěžším úsekům. Trail byl suťovitý a ujížděl nám pod nohama. Díky tomu hrozilo, že nám na nohu spadne kámen. Trail tvořila suť a středně velké kameny. Sklon byl hodně prudký, cesta nevytvořená jak by tu nikdo nechodil. Jeden krátký úsek se musel maličko šplhat a to jsem už začala chytat nervy.
Cesta nahoru na druhý vrchol byla kamenitá a suťovitá, ale dalo se to. Přece se jen leze lépe nahoru, než dolů. Chození po kamenech zdržuje, ale není nebezpečné jako když vám ujíždí cesta pod nohama.
Jsou tu zajímavé rostliny a jinak nic… za celou dobu jsme viděli asi 2 kozy, 1 ještěrku, 4 motýly a jinak žádný život kromě vos a čmeláků a much.
Cesta z druhého vrcholu byla tvořená sutí z drobných kamenů, a tak se na ní dalo lyžovat – plužit. Nebylo to tak strašné.
U chaty jsme si oddechli, že máme vrcholy za sebou, najedli se a šli šplhat na další.
Je tu hodně vos – dáváme si pozor.
Les a krásný trail – nahoru a dolů 👍 a znovu nahoru 🤣
Lesem, který nás chránil před parným dnem, jsme došli k další chatě. Krásná chata a úžasné místo s jezerem! Ostatní tu zůstali – cca jsme dnes potkali 5 lidí – my se v pět rozhodli pokračovat. Tlačí nás čas.
Kolem osmé jsme došli k dnešní poslední chatě. Cesta šla nejdříve dobře, kolem páté jsme na vrcholu sil, poslední kilometr ale byl BRUTÁLNÍ MASAKR. Cesta šla prudce dolů, smekala se… my už byli unavení a myslela jsem, že mi upadnou nohy. Prudce se nám zpomalila rychlost a došli jsme to jen silou vůle. Klesání bylo příšerné, ale zítra má být nejtěžší úsek a chceme ho jít ráno „čerství“. Brutálně klesat, a pak brutálně stoupat je to, čemu jsme se chtěli vyvarovat. Z úseku, co nás čeká zítra, mám už dva dny obavy 😕🙈😕 V aplikaci psali, že se jedná o kluzké úseky, co se jdou nad vodou. Ach jo.
Dnes jsme došli unavení, spocení a absolutně vyšťavení a bolaví. Jediným cílem bylo uvařit si večeři, umýt se a jít spát. Jakmile jsme došli k chatě, zjistili jsme, že je tam extrémně špatné místo na spaní a MILIARDY !!! MUŠEK. V praxi to vypadá, že dojdete ulepení a je vám špatně z toho, jak smrdíte, chcete se umýt a sletí se na vás milion mušek – od paty po obličej, tak se musíte okamžitě spocení obléct, postavit stan a umýt se smradlavým ručníkem ve stanu – spíš jen tak na oko… před tím ale hodinu sedíte ve stanu a vybíjíte ty malé svině.
Ten večer jsem se cítila fakt zoufale.
