12. den Te Araroa: První velké brodění. Horahora River Crossing, Ocean Beach, Taurikura (381 km)

Ráno jsme vstali ve 4:30. Brutální čas! Sbalili se a ve 4:40 vyrazili na trail. Od překročení vody nás dělilo 5 kilometrů. Byla ještě tma, většinu cesty jsme šli s čelovkami. Cítila jsem se plná adrenalinu, a tak se mi nechtělo vůbec spát a všechny smysly fungovaly na 100%.

Kousek před cílem jsme špatně zahli (ok, všechny smysly asi nejely na 100% 😂) a k výchozímu bodu se museli dostat přes pláž. Hnízdili na ní větší černí ptáci s asi 10 cm dlouhým červeným zobákem a regulérně do nás začali nalétávat. Bylo jich asi 6 a hnízda branili ostošest. Vůbec jsme takový útok nečekali. Na štěstí to Tomáš vykryl holemi. No to bylo ráno…

Svlékli jsme se, nechali si boty a věci zabalili do nepromokavých vaků. Dle pokynů, jakým směrem se odkud kam jde, jsme začali brodit. Voda byla studená a překvapil mě menší proud. Nakonec to šlo ale dobře a nebylo to tak strašné.

(Instrukce k brodění jsme dostali včera večer od majitele ubytování, kde jsme spali. Také nám dal telefon na člověka, který nám pomůže překročit další místo. Včerejší ubytování a převoz přes řeku stalo cca 60 dolarů, i kdybychom spali ve stanu, ušetříme jen 10 dolarů. Je opravdu dobré mít na paměti, že tady člověk potřebuje peníze, pokud se nechce chovat nelegálně a spát tam, kde se nemá.)

Dnes se má brodit ještě další takové místo, my se ale časově netrefíme do odlivu, tak to pro nás nebude možné přejít a tudíž to musíme obejít. Cesta po asfaltu mezi pastvinami moc atraktivní není, vždycky by to ale mohlo být horší.

Venku je velké teplo – okolo 30 C. Pauzu si dáváme ve vytouženém stínu.

Další část trailu vedla po pláži. Na rozdíl od Ninety Mile Beach, kterou jsme šli první tři dny, tahle pláž docela páchla – asi díky chaluhám. Ale dalo se to vydržet.

Po pláži jsme došli na místo, kde bylo parkoviště pro serfaře a pár baráků. Asi na hodinu a půl jsme tam vytuhli pod stromem.

Na veřejných záchodcích jsme si chtěli nabrat vodu, ale bohužel byly zavřené z důvodu „netekoucí vody“. Sakryš!

V jednu chvíli jsme přemýšleli, že o vodu poprosíme někoho z majitelů domů, pak jsme si všimli, že asi 150 metrů od nás byl domek a u něj kempoviště pro hikery. A také toaleta, sprcha a hlavně voda. Ach jo, škoda, že jsme si toho všimli až při odchodu.

V půl čtvrté jsme se vydali ujít posledních 10 kilometrů.

Když jsme přišli do malého městečka a nenašli vhodné místo na spaní, rozhodli jsme se využít služeb rnb a našli si dům, který měl volbou kapacitu.

Za 80 dolarů nám sympatičtí starší majitelé dali k dispozici spodní patro včetně útulně zařízeného pokoje. Dům byl velice hezký, mohli jsme si uvařit kafe, měli pro sebe luxusně vypadající koupelnu. Všude byly měkkoučké koberce s vysokým vláknem. Šlapalo se po nich jako po mechu.

Protože nám už došlo jídlo, zavezl majitel Tomáše do fastfoodu.

Přišli jsme sice až kolem osmé, ale stihli jsme parádní západ slunce.

Styly domů tady na Zélandu se mi líbí. Slunné, vzdušné, jednoduché.

Navíc tady bylo parádní připojení. Mysleli jsme, že si zaplatíme další SIM, abychom mohli nahrát videa, ale nakonec jsme v ceně SIM dostali ubytování a ještě si stihli nahrát všechna videa.

A to se vyplatí ☺

Dnes jsme ušli 40 km.

11. den Te Araroa: Opravdový trail. Whananaki, Matapouri, Ngunguru. (341. Km)
13. den Te Araroa: Převoz přes záliv. Marsden Oil Refinery, Ruaraka River Crossing, Waipu, Waipu Cove Camp (412. Km)

8 Replies to “12. den Te Araroa: První velké brodění. Horahora River Crossing, Ocean Beach, Taurikura (381 km)”

  1. Video – day 5 dorazilo, pěkné – je z něj cítit atmoška. Ano, nejen v Česku si Nový Zéland idealizujeme a je to zejména díky filmovým lokacím z Pána prstenů, které jsou pochopitelně překrásné, a turistickým fotkám z těch míst, ale trail je natur se vším všudy a to je právě to krásné, co Vás nutí jít dál a zdolávat nové výzvy znovu a znovu a sbírat do očí nové a nové pohledy, je to něco co se těžce přenáší, ale díky tomu, že obětavě dáváte věci na sklo tak jak jsou a bohatě vše dokumentujete, tak se Vám tu atmosféru daří dostávat tisíce kilometrů za hranice trailu. Prima víkend ahoj 🙂

  2. Karel & Helena says: Odpovědět

    Príma, už jsem se bál že tam nejsou zapáchající chaluhy ;-).

    1. Jsou, ale zatím to ještě není v 5D, možná bohudík, protože to je určitě maso 🙂 – tady je teď cítit trdelník a vánoční cukroví, a venku zrovna lehce sněží – to je ale ode mne trochu provokace :). Tak ať Vám to o víkendu dobře šlape a máte pěkný trail

      1. S chaluhami problém není. Spíš někdy smrdí zdechliny u cesty. A největší smrad jsme my a naše věci. Tomu se žádná chaluha nevyrovná 😂😂😂 Vánoční atmoška nás nezasáhla, ale za 50 km budeme v Aucklandu a tam se Vánoce možná projeví. My teď máme spíš starosti sami se sebou, jak to vše zvládnout atd.

    2. Byli jsme na asi 5 plážích a extra smrad byl jen na jedné. Jinak vše ok 😉… bez zápachu.

  3. Videa 6 a 7 – dobré, jste vtipní a je to příjemně koukatelné. K těm pastem – jakým způsobem je to zabíjí? Je to alespoň rychlé aby netrpěli? Na oči to působí dost krutě. A protože je neděle – tak hezký 3 advent. Ahojte protinožci

    1. Ahoj Jirko, princip fungování pastí jsme za tím neměli čas řešit. Ano, působí to vážně krutě. Do roku 2050 chtějí zabít vše, co sem původně nepatří. To jsme radi, že tě videa pobavila a že nám rozumíš. Krásný adventní čas!

  4. Ahoj Jirko, jsou 2 základní pasti – mechanické a jedy. Mechanické fungují jako past na myši, kdy jde myš po návnadě a tím spustí mechanismus, který ji pak přerazí páteř. Tady je to obdobně, zvíře strčí hlavu do pasti, odjistí pružinu a zlomí se mu vaz. Jed je pak jed… to budou pak ta uhynulá zvířata po cestě (používají jed possum cyanide… a asi i další). Je to smutné… ta zvířata za to samozřejmě nemůžou, rozešli jsme je sem my, lidé, a teď co s tím? Chápu, že je tu nechtějí (časem by tu dominovali a zničili přirozené druhy), nicméně je to smutné… holt jsme lidé, nám je blbost prostě vlastní…

Napsat komentář