Dnes jsme chtěli vstát ve 4 ráno, ale polenošili jsme si do 4:30 🙂 Oba jsme se v noci budili, spali jsme z kopce a foukal vítr. Vstávat po probdělé noci tak brzo je peklo. A samozřejmě jdete snad dvě hodiny do kopce…
Z dálky jsme slyšeli štěkat kojoty, jinak jsme kromě zajíců žádné zvíře nepotkali. Když jdeme za svítání s čelovkou, dávám si pozor, abych nešlápla třeba na hada, ale za tmy jsme nikdy žádného nepotkali. Vždy jen za světla. Nechci to zakřiknout, ale během 1000 kilometrů jsme nepotkali zatím chřestýše, jen samé pro nás nejedovaté hady. (Ostatní hikeři chřestýše ale už viděli).
Dnes byla cesta hodně dokopce, ale po tom, co jsme do sebe s Tomášem hodili trochu kofeinu, se šlo relativně dobře. Akorát se nám strašně moc bořily nohy do písku. Snad polovina cesty vedla hlubokým pískem, na každý krok potřebujete třikrát více energie…
Dnes jsme překonali 1 000 km! 🙂
I když jsem ranní vstávání nenáviděla, už v půl jedenácté jsme to díky němu mohli zakempit u kešky s vodou a strávit 4 nejteplejší hodiny ve stínu a vsedě! To bylo naprosto báječné… Tomáš vybral chytře spot dle světových stran, aby zde byl stín po celou dobu. Odpočinek během horka byl náš záměr, navíc jsme měli každý jen asi 3 litry vody na 16 mil, proto ta ranní vstávačka.
Keška, kam jsme v poledne došli, na štěstí ještě obsahovala pár barelů s vodou. Také zde byl trail magic, i když už vybraný, ale zbylo na nás malé balení burákového másla – s tortilami je výborné. Také zde byla knížka a na půjčení solární nabíječky. A desinfekce na ruce.
Uvařili jsme oběd a doplnili vodu (v našich polních podmínkách tohle zabere třeba hodinu). Zásoby jídla máme už jen na jeden den, zítra musíme do města. Jíme teď třikrát víc než na začátku 🙂 A konečně se natáhli…
Jelo kolem auto (v této oblasti vidíme maximálně jedno auto za den), řidič se zeptal, jestli máme dost vody a dal do placu sušenky… Neskutečný. Tomáš je tady také ve svém živlu, protože je konečně v zemi, kde není divné pomáhat, naopak mají Američani díky jejich historii ochotu pomáhat v krvi 🙂
Všichni jsou solidně zničení. Ještě jsem neviděla, aby bylo tolik mladých lidí na jednom místě tak potichu 🙂 A jejich chůze ovlivněná třeba puchýři nebo tím, že chodí v horkém písku naboso, připomíná zombie z Noci oživlých mrtvol 🙂 Leháme tu s Tomášem smíchy 🙂
Hikeři, kteří docházeli po druhé už v kešce neměli vodu. Na štěstí přijelo odpoledne auto vodu doplnit.
Vycházeli jsme ve tři a ještě to pořádně pálilo…
Samozřejmě jsme šli do kopce. Docela jsme se hecli a zbývajících asi 13 mil ušli za 4 hodiny.
Dnes jsme poprvé viděli zasněžené vrcholky Siery…
Západ slunce, šli jsme sami, náročný, ale krásný večer 🙂
Vyšlo nám to akorát do západu slunce. Přes cestu nám běhali malí zajíčkové a viděli jsme srnku. Vzduch byl intenzivně provoněný sladkou vůní keřů s bílými květy :-).
Zanedbaná chata, u které byla ale voda 🙂 A také zahradní sprcha.
Spíme u McIvers Spring na míli 644 a ušli jsme 44 km.
1000 km….jste úžasní!! 🙂 Je krásný číst, jak vám lidé pomáhají 🙂 Opatrujte se 🙂
My se také připojujeme ke gratulaci, že už máte (nejen) v nohách 1 000 km, a opravdu neustále žasneme nad Vámi, nad přírodou a nad lidmi, kteří Vám všem na trailu pomáhají.
Vaši Mufáci, tentokrát ze Břehů:)
Vstavat ve 4:30 je masakr 🙂 Mate disciplinu, klobouk dolu 🙂 Priroda nadherna, tesime se na zazitky ze Sierry 🙂
Obrovska gratulace k tak senzacnimu vykonu!Jsme na Vas vic a vic pysni!Jinak mamka je z Vas totalne vyrizena,jste uzasni!….Drzte se!
A ja jsem si dneska mudrovala, ze musim vstavat v 6:40….tak to jsem na tom jeste dobre…ale vyhlidka toho vedra je asi dobra motivace. Forky pri vysvitu a zapadu alunce jsou nejhezci!