Veganské snídaně
Po pěti hodinách přerušovaného spánku (i přes velkou únavu jsme nemohli donutit tělo, aby šlo spát v době, kdy bylo před tím 35 let aktivní) jsme vstali v pět ráno, sbalili věci a v půl šesté vyrazili na snídani, kterou nám a dalším asi 15 hikerům Frodo připravila. Dokonce pro nás měla veganskou verzi vločkové kaše i rýžové mléko do kafe, protože se nás dopředu ptala, co (ne)jíme.
Pomoc druhým jako životní styl
Kromě toho, že se u těchto trail angels můžete až na tři dny ubytovat a to včetně toho, že vám zajistí jídlo, vás v den D odvezou na začátek trailu.
V šest nás proto všechny spolu s jejími přáteli, kteří také dobrovolně pomáhají hikerům, naložili do několika aut a asi hodinu vezli na začátek trailu k městečku Campo. Cestou nám udělali i zastávku na toalety – poslední záchody na delší dobu. Jejich péče o naprosto cizí lidi, které vidí poprvé v životě a už se s nimi nikdy po té nesetkají, a entuziasmus nám přišly až dojemné. Když jsem našemu panu řídiči (cca 65letému Američanovi) děkovala, odpověděl, že očekává, že i my budeme v budoucnu pomáhat ostatním (nejen) hikerům. Ročně tohle dělají pro stovky lidí (traduje se, že Frodo jednou ubytovala najednou přes 75 lidí!) a nikdy si za to nechtějí vzít žádné peníze… ( i když jsme jim je nabízeli).
Setkání s Frodo a jejími přáteli bylo krátké, ale ovlivní a inspiruje nás na celý náš život. Nikdy nezapomenu na to, co pro mě a Tomáše udělali.
Jsme TADY
Na začátku trailu pár metrů od hranice s Mexikem jsme udělali s Tomášem obligátní foto u „pomníku“ PCT, pak ještě jedno společné s ostatními, se kterými jsme ten den vyrazili, prokázali se povolenkou ke vstupu na trail a vyrazili. Po asi 1,5 míli na PCT jsme odbočili na poštu v městečku Campo, které jsme míjeli a kam jsme si nechali poslat část vybavení od Zpacks.(Pokud se chcete vyvarovat clu z dovozu zboží z USA, doporučujeme udělat to samé – pošta otevírá v půl deváté).
1. den – 1. krize
První den bylo 32 C ve stínu a snad padesát na sluníčku. I přes snesitelnou váhu batohů (základní váhu bez jídla a pití máme pod pět kilo) se už první den zdála cesta nad naše síly a místo užívání si našeho snu jsme si říkali, co jsme si to vymysleli za….. Nakonec jsme zvolili strategii 20 minut jít a dalších pět odpočívat ve stínu a pít litry vody. To samé dělali i ostatní, co s námi vyšli, a tak jsme je na střídačku potkávali na trailu nebo polomrtvé ležící ve stínu u cesty. V této etapě bylo na štěstí vody dost, což nás zachránilo. Taky nám pomohly deštníky.
Před pátou odpoledne jsme se doplazili k místu, kde tekl potok a stromy dělaly stín. Rozhodli jsme se tu už zůstat, i když nás spot na spaní lemovala jedna z jedovatých rostlin pouště. (Je tady několik kytek, na které si musíte dávat pozor – většina vám jen podráždí kůži, ale jedna je skutečně nebezpečná, protože vám po ní naskáčou puchýře).
Během dne na mě padla krize z nevyspání a časového posunu (většina lidí si po příjezdu do USA dává před začátkem den oraz a začíná tak vlastně až třetí den, my vyšli po pár hodinách…), a tak jsem byla ráda, že máme první den za sebou. Postavili jsme stan, udělali polévku a v osm usli jako dřeva.
Po absolvování prvního dne jsme usoudili, že si chceme trek hlavně užít a nesoustředit se na to, ho dojít. Pokud má člověk k dispozici neomezeně času (6-8 měsíců) tak věřím, že se to dá zvládnout až do Kanady, ale 4 měsíce jsou v podmínkách, co tu zatím panují – tj. neskutečný vedro od 10 – 16 hodin s omezenými zdroji vody v některých úsecích šibeniční termín. Už to, že jsme si dokázali vyjednat tak dlouhé volno v šesti zaměstnáních, co s Tomášem máme, považujeme za malé vítězství 😉
PS: Omlouvám se za všechny chyby a překlepy, ťukám blog v mobilu. Díky
Leni, drzte se! TO horko je asi vazne narocny, ale ten dlouhej let, casovej posun a minimum spanku je vazne narocny! Ja tenkrat nespala ani hodinu na 25 hodinovym letu do Australie…to je vazne mazec 😉 Tak uzivejte a kaslete na nejaky blaznivy dosazeni cile! U nas to dneska bylo na rukavice, tak trochu toho tepla poslete k nam 🙂 Pusu
Díky! Teď třetí den je to už o něco lepší, už jsme se aspoň trochu dospali 🙂
Ahoj Lenicko,
krasne pises, vsechno ctu. Hlavne si to uzij draha!!! 🙂
Moc děkuji, Lucinko! Ještě musím vychytat nahrání fotek :*
Zdar. Super cteni i videa 🙂 Uzivejte :)))
Díky! Dali bysme si nejakej chutnej burger, aby nám to líp šlapalo 🙂
My taky čteme a kocháme a moc na vás myslíme a souhlasím s Ájou 🙂 Užívejte si to a klidně si i někdy odpočiň, ty moje torpédo 🙂
Se mi líbííííí ty deštníky na hlavách, super 🙂 Pozdravuj Tomáška 🙂
Hani, moc děkujeme. Teď jsme týden jeli na pohodu a spíš vstřebávali zážitky. Deštníky jsou super proti slunci i dešti, používáme je skoro každý den :*
Leniiiiii! Myslim na vas a se zatajenym dechem ctu tvuj blog! Uzivejte 🙂