PCT – 116. den na trailu; Rainy Pass, North Cascades, The Needless, Harts Pass, Woody Pass, další z úchvatných částí Washingtonu, ranger, co mluví česky a poslední noc na trailu

V noci se kupodivu udělalo teplo, a tak jsem si sundala část oblečení. Spalo se naprosto božsky. Spacáky byly ráno hezky nadýchané, bylo teplo a nám se absolutně nechtělo ven. Vstávali jsme až před šestou. Za těch včerejších 33 mil jsme si to zasloužili 🙂

Dnes jsme tady poprvé viděli opravdové „české maliny“.

Když jsme vyšli posilnění o několik sušenek ke snídani, čekal nás pořádný stoupák – převýšení cca 750 metrů.

Zase jsme se proplétali hustým porostem, a tak jsme měli nahlas puštěnou muziku a mluvili jsme, i když povídat si takhle brzo je pro mě utrpení. Jsem ráda, že vůbec jdu…, ale z medvědů máme oba respekt.

Když jsme přes ZIK-ZAK zatáčky vystoupali až na hřebeny, ukázaly se nám hory Washingtonu opět v celé své kráse. Severní Washington mě baví čím dál tím více. Patří mezi nejkrásnější místa celého PCT. Úplně jsem na něj změnila názor.

Ještě 35 mil k hranici a 30 mil zpět 🙂

V poledne jsme přišli do Hart’s Pass, kde jsme se chtěli naobědvat. Na cestě ležela cedule upozorňující na trail magic pro PCT hikery! Když jsme se šli podívat, co se děje, viděli jsme na picknikovém stole čerstvé pečivo – bagely a toastový chléb, marmeládu, sušenky, majonézy, buráková másla atd. Paráda! Tohle překvapení nám nachystal pár, který šel PCT minulý rok.

Po obědě vedla cesta zase do kopce, a pak jsme šli často po úbočí.

Na jednom hřebenu jsme potkali rangerku. Chvíli jsme se s ní dali do řeči a zjistili, že mluví česky, protože žila 6 let v Praze.

Pak už jsme jen šli a šli s pauzami na čištění vody, které zabírají hodně času, nebo na svačinu.

Navečer jsme potkali jednu mladou hikerku, kterou jsme neznali a která na nás vyhrkla: Kam až dneska půjdete? Jedná se o častý dotaz, který pokládají zejména ženy. V překladu znamená: Kde budeš dnes spát? Doufám, že mi nezabereš flek… Hned mi bylo jasné, že chce jít na míli vzdálené kempoviště. My dnes chtěli ujít ještě alespoň 5 mil, ale řekla jsem, že ještě nevím, kam až půjdeme, aby se holka potrápila, když se neumí chovat. Později za námi běžela, abychom jí místo nevyfoukli. Já jsem ale přidala do kroku, aby se trochu zapotila, když nás chtěla předběhnout, což se nedělá. Samozřejmě neměla fyzicky na to nás předejít 🙂 a my i tak veselé pokračovali dál.

Večer jsme to vytáhli zase přes 30 mil. Stanovali jsme sami vysoko v pasu – vyšší nadmořskou výšku jsem volila kvůli medvědům, abych mohla u stanu v klidu vařit.

Poslední večeře byla výborná. Pochutnali jsme si na nudlých Teryaki v tortilách s parmazánem, které jsem ještě zasypala mandlemi a sýrovými krekry. Chutnalo to božsky.

Dnes je to naše poslední noc na PCT. Nevěřila bych tomu, ale PCT mi bude chybět.

Spíme na míli 2 638 a ušli jsme 50 km.

PCT - 115. den na trailu; Cutthroat Pass, Granite and Methow Pass, Camp Under Glacier Pass, užíváme si překrásných scenérií hor Washingtonu
Pacific Crest Trail (Pacifická hřebenovka) - 117. den na trailu; Monument 78 - míle 2 650, poslední den, kanadská hranice a jak se s námi rozloučil celý les včetně medvěda, PS: DOKÁZALI JSME TO!!!

Napsat komentář