PCT 84. den na trailu; Crater Lake po OST, už zase čekáme na pozdě objednaný balík a poklady z hiker boxu, Lighting Spring Camping Ground

Probudili jsme se v půl sedmé. Došla jsem vyprat ponožky a ručník, v ruce jsem to prala snad dvacet minut. Proudy špíny se zdály NEKONEČNÉ!

V sedm jsme se šli podívat do místního obchodu. Poloprázdné regály působily jako v éře totality v Československu. Dokonce byl vyprodaný i chleba. O sýru si můžeme nechat zdát. To už se mi přišlo trochu moc. Tomáš ale vymyslel skvělou strategii – vzali jsme poslední balení burgerových a hot dogových „trvanlivých housek“, koupili poslední hořčici a budeme to kombinovat s jerky, které nám dnes přijdou. Do tohoto místa si pošlete balík URČITĚ. ( K objektivnímu hodnocení je třeba dodat, že kemping stojí jen 5 dolarů a okolo dolaru stojí sprcha a pračka, což je zatím nejnižší cena, se kterou jsme se setkali). WiFi tu je pouze placená – 4 dolary za hodinu a je pomalá.

V obchodě mají i špatný výběr prostředků proti komárům – obsahují pouze 25% účinné látky DEET. Tuto koncentraci máme v naší mastičce od 3M i my a v Oregonu vážně nefunguje. Tomáš dával na kůži nejdříve jen malé ťuplíky, protože DEET není zrovna příznivý pto zdraví, pak jsme se mazali pořádně a včera nás nezachránila ani druhá vrstva 🙂 Takže do Oregonu vezměte nejméně 90%!

Když jsme viděli ubohý výběr s 25% za cenu okolo 8 dolarů, docela nás omylo. Přišel k nám ale Bulhar, se kterým jsme včera komáry řešili, a sám od sebe nám dal polovinu krému se 40%. Jak se říká, trail provides 🙂
Další slečna nám nabízela krém proti štípancům. Lidé tu jsou milí. Potkáváme se tu s Američany, Australany, Brity, Bulharem.

Už od rána postávalo před krámem hodně hikerů. Kromě Čechů, které jsme zde s radostí potkali, a dvou hodně zajímavých hikerů – veganů z Velké Británie, mě ale přítomnost ostatních moc nebrala. Naopak se těším, až zase budeme – doufám, že sami – na trailu 🙂 Lidé okolo jsou milí, avšak já jsem spíše samotář 🙂

Na druhou stranu je to zajímavá podívaná, co má kdo za vybavení a za boty. Většinou platí přímá úměra – čím těžší boty, tím víc puchýřů. Já jsem měla za 85 dní dvakrát malé puchýřky na dvou prstech a patě – do tří dní ale byly pryč…

Hikeři z Velké Británie jsou 25 let vegani. A paní přešla celé PCT z jihu na sever i zpět. Velký respekt! Ptali jsme se jich, co jí – hodně věcí si dovezli z Británie s sebou včetně veganských tyčinek Chimpanze, které se vyrábí v Česku. Tyčinky znám, ale v českých obchodech stojí okolo 40 korun, což mi na český výrobek z vloček a sušeného ovoce připadá jako opravdu přehnaná cena…

Výhodou alespoň bylo, že jsme ukořistili pár věcí z hiker boxu! Sušenky, cestovní balení kečupu a hořčice a kávy, ziplocky, vločky, sušené kokosové plátky – velká ňamka, MISO polévky, které zbožňuji a pomocí nichž se parádně dochucují nudle, dobré čaje, instantní limonády, med, náplasti, horkou čokoládu, … Cenu odhaduji na třicet dolarů 🙂 Díky hiker boxům ušetříte a navíc můžete ochutnat nové potraviny, které pak třeba zařadíte do vašeho jídelníčku 🙂  Pro nás je tento druh šmejdění takové malé dobrodružství 🙂 Mně udělá radost i třeba sáček zázvorového čaje.

Dopoledne jsme přebalovali jídlo, sušili věci a čekali na balík. Tomáš si užil luxus sprchy 🙂

Balík s jídlem nepřišel ani do dvou hodin, a tak jsme byli odkázáni na sezení na třech lavičkách před obchodem s ostatními hikery. Tomáš si rád vyměňuje zkušenosti, ale na mě už to bylo moc. Někteří lidé tady od rána nezavřou klapačku a pořád valí nějaká moudra… Díky absenci signálu si ani nemůžeme předem vyřídit věci jako objednání jídla na další etapy apod. (Na místo se signálem jsme narazili až při odchodu, je to sektor F v kempu!) Je to pro mě ztráta času a nemůžu se ubránit špatné náladě. Kdybych měla možnost, trávím dny bez chození ÚPLNĚ jinak a v ÚPLNĚ jiné společnosti. Čekáním přišly všechny navíc nachozené kilometry vniveč.

Náladu mi nezlepšil ani balíček miso polévky, kterou jsem našla na chodníku. Snad svoje zdejší návyky v Česku opustím 🙂 🙂

Z kempu jsme nakonec vyšli až v pět, protože nás zdržela bouřka.

I když jsem tomu nevěřila, pohled na dramaticky vyhlížející Crater Lake mi vyrazil dech. Okolo jezera – kráteru, který vznikl po výbuchu sopky, se tyčily mohutné útesy, trochu to na mě budilo dojem krajiny u oceánu někde na severu Evropy. Nad jezerem hrála obloha všemi barvami modré. Hlavně té tmavě modré před bouřkou nebo velkým deštěm 🙂 Cesta vedla podél hrany kráteru. Šli jsme svižně, nechtěla jsem znovu zmoknout. 

Odpolední bouřka zřejmě zažehla v dáli požár.

V podvečer jsme protínalali cestu, kde se zrovna intenzivně pracovalo s obrovským bagrem, a tak jsme se zeptali jednoho z dělníků, jestli můžeme projít. On šel kolegu s bagrem zastavit a hned se ptal, odkud jsme, protože mu prý během dne chodí přes stavbu hodně hikerů a nikoho nenapadlo se zeptat  – požádat, zda smí. To nás potěšilo 🙂 (Mimochodem na stavbě silnice pracovali CELOU NOC – v tom by nám mohli jít příkladem.)

Stanujeme v údolí spolu s dalšími čtyřmi hikery. Dva metry od nás teče pramen.

K večeři jsme si udělali hamburgery pomocí hamburgerových housek, jerky, kečupu a hořčice. Chutnají naprosto famózně 🙂

S Tomášem se někdy štveme, ale také se hodně nasmějeme. Dneska jsem se s ním skoro počůrala smíchy.

Když jsem šla v noci na záchod, viděla jsem tři páry očí. Asi srnky 🙂

PCT - 83. den na trailu; Mazama Campground, komáři, kroupy, podzim a neuvěřitelné story
PCT 85. den na trailu - Mount Thielsen, OR/WA High Point 

Napsat komentář