Ráno jsme vstávali už v šest, ale na Tomáše je to stále příliš brzy, a tak mu to balení moc nejde a vycházíme až později.
Snídani jsme si dávali v „trávě“.
Pečivo nám bodlo – konečně něco jiného než proteinové tyčinky.
Cesta vypadá nejdříve nadějně. Je upravená, vede hustým lesem a po hřebenech hor.
Bláznivá kombinace vysokých stromů, jezer, sněhu a rozkvetlých kytek nás baví.
Dopoledne hledáme signál 🙂
A odpoledne se už zase lopotíme v hlubokém sněhu. Už je to unavující.
Odpolední pauza. Vodu dnes sbíráme z potoků a ze sněhu. Na trailu jsme potkali jen pár lidí.
Celý den jsme oba unavení a nějak nemůžeme popadnout dech… Cpeme se Oreo sušenkami. Mají tolik energie, že by jedno balení stačilo člověku z kanceláře na celý den 🙂 🙂
Už je po sněhu?
Když už si myslíme, že jsme dnes všechen sníh zvládli a začneme slézat dolů, narazíme na trail zavalený lavinou. V tomhle druhu sněhu se chodí asi nejhůře, je špatně čitelný a kromě sněhu musíte přelézat i zavalené stromy. Navíc byly svahy hodně prudké.
Poslední míle už byly zase zelené 🙂
Přelézt padlý strom je po celém dnu už brnkačka 🙂
Našli jsme docela dobrý spot v lese. Večer jsme se umyli ve studené řece a „padli za vlast“.
Spíme na míli 1 224 a ušli jsme 26 km.