15. den Te Araroa: Máme krizi. Pakiri, Omara Forest, Dome Forest (491 km).

V noci se spalo krásně. Začala jsem používat špunty do uší a fungují parádně, takže nebylo vůbec slyšet moře. Vstávání „na sílu“ přes budíka už moc příjemné nebylo.

Měli jsme perfektní místo na spaní. Chráněné od větru a vystlané jehličím.

Mrtvé olihně na pláži.

Pláž byla ráno posetá stovkami kousků mrtvých medůz.

Vlny jsou tu docela veliké a včera a předevčírem jsme viděli mnoho surfařů.

Po pláži jsme šli včera a dnes zase úplně sami.

Ke snídani si kupujeme „instantní“ buchty. Jsou chutnější než sušenky.

Krémem se mažeme hned ráno, dokud ještě nejsme spocení nebo „navlhlí“ od vysoké vlhkosti. Přes den se mažeme alespoň třikrát faktorem 50. Za 15 dnů jsme kupovali již 3. krém… teď máme „sportovní“ verzi, která se dobře vstřebává a nejsme po ní ulepení. Jak jsem již psala, je tu malá ozónová vrstva a vysoké riziko rakoviny kůže. Ochranu kůže je potřeba brát vážně.

Už teď máme vyrážky na stehnech od toho, jak je člověk spocený… No, ještě by to mohlo být horší 😂 Mít opruzený třeba zadek je mnohem víc nepříjemné a stává se to tu 😅 Jsou na to speciální krémy nebo si stačí dát složený toaleťák mezi půlky. Sorry, že to píšeme tak napřímo, ale je to dobré vědět 👌😂

Když jsme skončili etapu chůze po pláži, čekalo nás brodění. Na štěstí jsme to stihli jen tak tak, abychom si nenamočili batohy.

Na několika místech trailu se do oceánu vlévají řeky, které je třeba překročit. Když začne být vysoký příliv, mísí se voda z oceánu s řekou a tím se zvedne její hladina. Proud vody není extra silný, spíš je problém s hloubkou. My jsme to zatím vychytali tak, že nám byla voda maximálně nad pas.

Někdo to řeší tak, že vyšší hladinu přeplave a věci si dá třeba na nafukovací karimatku. Ale dá se to časově vychytat, i když je to jedna z dalších komplikací tu.

Dopoledne jsme po pastvinách šlapali do kopce. Na štěstí bylo pod mrakem.

Některé části trailu, hlavně ty, které vedou „lesem“, mohou trvat mnoho hodin. Je dobré s tím počítat! Například dnes jsme museli přejít dva „lesy“ – jungle – a ten první byl v délce 7 km a šel se 4 hodiny (!), což je opravdu hodně času.

V lese není absolutně místo na spaní apod. Je to hustá vegetace, je tam vlhko a spát se tam samozřejmě ani nesmí.

Některé domy nás tu opravdu baví 👌 Nahoře kostelíček, níže pěkný domek.

Dopolední trail před stoupákem do kopce.

Pastviny…

Husté novozélandské lesy se přechází mnoho hodin…

Značení trailu. Trail může zahrnovat i lehčí šplhání – tím myslím, že se výjimečně musí zapojit ruce, abych někoho neděsila 😉

Všichni normální lidi jdou klasickou cestou PŘED cedulí, ale náš trail je ZA cedulí… žádná prošlapaná cestička… prostě se úplně sejde z klasické cesty.

Stromy a kytky jsou tu stále stejné, ale občas narazíme na něco nového.

Nabíráme a čistíme vodu. Vody je zde relativně málo a ještě jsme se nenaučili odhadnout správné množství, kolik si jí vzít s sebou. Z části je to i tím, že v naší aplikaci není dost informací o kvalitách vodních zdrojů po cestě.

Některá obydlí jsou prazvláštní…

Na trailu jsme narazili na dvě otrávená zvířata.

… a jednu živou vačici. Choulela se do klubíčka přímo na cestě a my nedokázali poznat, jestli není přiotrávená. Tráví se tu kyanidem. Zvláštní je, že se nás ani tato ani ta, co jsme jí potkali minule, nebála.

Do roku 2050 chce Nový Zéland vyhubit všechny zvířata, co sem původně nepatří. Vačice byla dovezena na kožich a maso a nyní jim ničí ptáky, kteří proti ní nemají žádný obranný mechanismus, protože se vyvíjeli v ostrovní izolaci.

Z tohoto důvodu je tu tolik pastí na krysy, lasičky a vačice… ve kterých ale samozřejmě skončí i ptáci.

My osobně tomuto sociálnímu inženýrství moc nevěříme, často to má nečekané vedlejší účinky…

Odpoledne nás čekal ještě druhý les… takže to byl náročný den. Je časově těžké ujít slušnější počet kilometrů, když máte za den dva lesy, kde jdete po úzkém trailu prudce nahoru a dolů mezi lianami a bahnem.

Konečně normální cesta!

Večer jsme chtěli spát v kempu, ale museli bychom dostopovat 2 kilometry. Na silnici byl tak brutální provoz a tolik zatáček, že jsme nenašli místo, odkud začít stopovat a jít to pěšky mezi tolika auty bylo o hubu.

V naší aplikaci byla zpráva, že jeden pán dovoluje spát na jeho pozemku, který je hned u trailu. Došli jsme na místo a zeptali se ho. Souhlasil!

Po tak vysilujícím dnu je to až dojemný, že vám dá někdo místo na spaní a vodu. Ráno jsme mu donesli 5 dolarů…

Dnes jsme znovu přemýšleli, jestli je tohle trail, který chceme OPRAVDU jít. Většinu dne jsme strávili bez výhledů, v prostředí, které je už 500 kilometrů to samé… opět s obavami, kde legálně spát, aby nám vyšly kilometry. Viděli jsme zase mrtvoly zvířat atd.

Trail jsme si chtěli užít, ale tady nám to nějak nejde a člověka občas napadají myšlenky, že byl snad šťastnější v práci, než tady.

Asi i tím, že mi bude příští rok 40, kladu důraz na to, abychom nemrhali naším časem. Je to dané i tím, že v našich regulérních životech toho děláme strašně moc a potenciál dnů ždímáme na maximum a když jde člověk cestou, co vypadá jako by byl v Jizerkách, tak si říká, zda ten den nepromarnil.

Může to být z části bráno i negativně jako dopad naší západní kultury, kdy chce možná člověk všechno hned a všechno se maxuje… na druhou stranu na to okouzlení čekám 500 kilometrů 😅

Ke všemu tohle není naše dovolená. Čas, který by nám někdo proplatil… a tak si tu člověk znovu a znovu klade otázku, jestli chce investovat našetřené peníze zrovna do takového „zážitku“.

O chození po silnicích jsme věděli předem, ale dokud to člověk nezažije na vlastní kůži, stejně moc neví, jaký vopruz to je.

… jediné plusy zatím vidím v tom, že jsme za těch 500 kilometrů dostali lepší fyzičku a jak Tomáš říká, konečně se mi začíná pěkně tvarovat zadek 😂😂😂

Chození po silnicích zdar!

Dnes jsme ušli 34 km.

14. den Te Araroa: Takový normální den (díky za každý normální den na Te Araroa). Mangawhai, Aotearoa Surf (457 km)
16. den Te Araroa: Cesta do Puhoi (516 km)

3 Replies to “15. den Te Araroa: Máme krizi. Pakiri, Omara Forest, Dome Forest (491 km).”

  1. Michal senior says: Odpovědět

    Připojuji se k Jirkovi, ty mušle jsou opravdu luxusní …
    Jinak sledujeme a vidíme, že oproti PCT je tento trail mnohem komplikovanější z hlediska „organizace práce“, kdy Vás limituje moře, omezuje nemožnost kempování svobodně, horší aplikace, atd …
    Také mě zarazilo (až zamrazilo), že „do roku 2050 chce Nový Zéland vyhubit všechny zvířata, co sem původně nepatří“…
    Ale líbí se mi, že začínáš zkracovat komentář k fotografiím. Jsou sice velmi zajímavé a Ty píšeš moc pěkně, ale zároveň je to na úkor spánku, a proto pokračuj nenásilně ve zkrácené verzi podle momentální situace …
    A nakonec, co by za to někteří dali, aby dosáhli za pár dní lepší fyzičky a některé i „pěkně tvarovaného zadku“, nebo je to snad tím toaletním papírem mezi půlkami???😂😂😂
    A moc Vás zdravíme z domova, držte se!
    Mějte stále na mysli rodové heslo rodu Pernštejnů: „Kdo vytrvá, zvítězí“.

  2. I já se připojuji – prvořadé je si to užít a nic neuhnat, kvalitní odpočinek je asi základ, zvlášť když se hledá motivace. Navíc – i kdyby náhodou neplnil nadále trail očekávání a nedošli jste ho úplně celý, což by nás sobecky mrzelo :), již jste ušli půl tisícovky kiláků, to samo o sobě je velké vítězství a vše dál je jen a jen Vaše volba, jaká bude záleží na Vás – držíme palce ať máte další dny usměvavé a jste spokojeni a hlavně, pokud budete šlapat dál – tak ať Vám to šlape 🙂

  3. Ahoj Lenko a Tome.
    Sleduji Vaše videa a Váš blog. Moc se mi líbí a jsou poučné a zábavné.
    Chtěl jsem se zeptat, rozmýšlím se mezi botama Salomon Speedcross 4 a ALTRA Lone Peak 4.
    Solomony máte. Zkoušeli jste Altry? Zajímá mě Váš názor.
    Díky za odpověď Dušan.

Napsat komentář