83. den Te Araroa: Zlatá horečka; Roses Saddle, Macetown, Arrow River, Arrowtown (2647 km)

V noci a ráno pršelo. Předpověď se nesekla. Hodněkrát jsem se probouzela – nejhorší byl sen, že mám jít za pět minut ke zkouškám a nic neumím 🙈🙈🙈 Vstali jsme až po sedmé a když jsme se nasnídali a byli připravení vyrazit, rozpršelo se jako blázen 🌧🌧🌧 Rozhodli jsme se zůstat a čekat na lepší počasí. Lézt v dešti 500 m nahoru do sedla se nám nechtělo 😑

Vzkaz pro TA hikery v registru na chatě: 😕 „Neničte naši zemi a nezabírejte místa v našich chatách…“

Vyšli jsme až okolo půl desáté. Okolo nás bylo ještě hodně mraků, ale sluníčko se do nich začalo už poctivě opírat. Během dvou hodin se začaly rozpouštět. Na každém stéblu trávy se třpytily desítky kapek vody. Do pěti minut jsme měli mokré boty, ale staré nepromokavé ponožky statečně držely vlhkost pryč od našich nohou. Hned od chaty jsme stoupali 500 výškových metrů do posledního sedla. V duchu jsem nadávala, ale držela jsem se statečně 😅

Cesta dolů ze sedla už byla mnohem příjemnější, jen jsme trochu bojovali s větrem. Když jsme přišli k řece, rozhodovali jsme se, jestli zbývajících 5 km do Macetown dojdeme řekou (cesta v případě málo vody) nebo půjdeme trochu přes kopečky- varianta, když je hodně vody. Nejdříve jsme se rozhodli pro suchou cestu, ale pak jsme z ní sešli a začali brodit. Myslím, že jsme byli oba zaslepení zlatou horečkou, protože na takovou pitomost bychom normálně nepřistoupili. Jo, oba jsme chtěli najít zlatý valoun! V Macetown se totiž těžilo zlato… Voda vypadala na začátku snadně, ale již brzy se objevily pasáže, které sice nebyly extra těžké, ale zbytečně nás zdržely… Když jsme se doplácali do cíle, byli jsme oba rádi. A zlato nikde… myslela jsem, že se projdeme historickým městečkem, resp. tím, co po něm zbylo, ale kromě pár obvodních zdí a dvou replik domů tady nebylo zhola nic. Škoda.

Z historického místa jsme šli asi 15 km do turistického střediska Arrowtown. Nešli jsme přesně po trailu, jelikož by to znamenalo další sedlo 🤪, ale zvolili jsme cestu údolím. Krajina byla velice pěkná a šlo se nám skutečně dobře, přesto jsme nějak nemohli nabrat tu správnou rychlost. Brodili jsme mnokrát, ale voda byla maximálně k lýtkům. Každé brodění znamenalo nové zastavení, přebírání kamenů, hrabání se v písku. Myslím, že kdybych žila v době, kdy se tu těžilo zlato, mám zlatou horečku 100%. Navíc byla v řece kupa nádherných kamenů- nejraději bych je prozkoumala všechny 😍😍😍

Oblíbená kratochvíle turistů

Po cestě jsme viděli mnoho letních kytek a keřů – kopretiny, třezalku, žebříček, jetel, dobromysl, lupinu…, maliny, ostružiny atd. Sluníčko pálilo a spolu s flórou, kterou tak důvěrně známe, se nám vybavily vzpomínky na české léto. Už se oba těšíme domů ❤

Celý den byl vlastně docela relaxační až na to, že nás neskutečně štvaly mušky. Dokonce jsme četli, že ve městečku jich bylo tolik, že kvůli nim zaniklo. Jakmile jsme se zastavili, abychom se najedli nebo vyvětrali boty, do dvou minut byly u nás. Na nás. Ne, nemohli bychom žít v zemi, kde lidi terorozují mouchy.

Okolo páté jsme došli do města Arrowtown. Překvapilo mě, jak hodně byla jeho část pro turisty vyumělkovaná a a stylizovaná. Na první pohled nás to zaujalo, ale nijak zvlášť dobře jsme se zde necítili. Vzpomínáme na Wanaku. Nicméně z toho, co jsme viděli, to je pěkné čisté upravené turistické mini městečko.

Docela dlouho jsme hledali ubytování, ale když jsme viděli ty ceny, brzy jsme to vzdali. Nenašli jsme ani Trail Angels ani místo, kde by šlo zdarma legálně spát, a tak jsme museli do kempu. Noc zde stála 52 dolarů, což není úplně málo. Cenu bych chápala – turistické město – vysoká poptávka služeb… ale že v ceně nebyla teplá sprcha a musela se hradit zvlášť, mi přišlo hodně ubohé. Hodně novozélandské 😉

Najedli jsme se a v osm již leželi ve stanu a dodělávali resty. Zítra nás čeká procházka okolo jezera – cca 27 km a pak hotelový pokoj ve Queenstownu. Už se moc těším. Zítra fakt musíme vstát brzy, abychom si pokoj co nejdéle užili 😊😊😊