Dneska je náš poslední den na Pacific Crest Trail (Pacifické hřebenovce). Den „D“ dojití k americko – kanadské hranici nastal právě dnes 27. srpna. Když jsem na začátku trailu uvažovala, jaké asi budu mít u hranice pocity, jeden tam chyběl – obrovská úleva, že už to bude za mnou. A máme větší radost z toho, že už nikam nemusíme chodit než ze samotného cíle. Myslíme hlavně na sprchu, postel a hromady jídla… Ale také děkujeme všem, kteří nám pomohli náš sen zrealizovat.
Sever Washingtonu teď zasáhla vlna veder, a tak je teplo už v šest hodin ráno, když vstáváme. Za počasí nestačíme děkovat. Z videí znám Washington často zamračený, se sněhem a deštěm. My máme azuro 
K hranici nám zbývá 11 mil. Musíme vyšplhat menší kopec, a pak už jsme šli hlavně z kopce – asi 750 výškových metrů dolů. Cesta byla v místech zarostlá borůvčím, ale po většinu času byla pěkně vyšlapaná – žádný „temný hluboký les“ jako v mých představách se nekonal.
Naopak jsme měli překrásné výhledy na okolní hory, které byly z části ještě zasněžené. Navečer už hory zahalil kouř z požáru z přilehlého údolí, a nebylo nic vidět. Měli jsme zase štěstí
K monumentu jsme přišli okolo půl jedenácté. Velké emoce s námi necloumaly, myslím, že potřebujeme více času to všechno vstřebat. A taky jsme věděli, že nás čeká 30 mil cesty zpátky – tzn. vyšplhat nahoru těch 750 výškových metrů…
Za společnost, která se u památníku sešla, jsem byla ráda. Neměla jsem náladu na bujaré oslavy nebo dlouhé vykecávání. Sešlost se nesla v poklidném přátelském duchu. Potkali jsme zde dokonce Čecha – důchodce Honzu a pak kluka, kterému se podařilo jít Pacific Crest Trail celé včetně Sierry.
Týpek napravo s kloboukem přešel Pacific Crest Trail (Pacifickou hřebenovku) letos úplně celé. Respekt. Úplně napravo na kládě sedí Čech Honza.
Zpáteční výšlap byl masakr… V půl druhé jsme konečně vyšplhali na první krpál a já padla únavou. Byla jsem šťastná za pauzu na oběd, ke kterému jsme měli nudle. Jako desert jsem si dala ibalgin, protože mě bohužel už druhým dnem bolí hlava. Myslím, že z přetížení.
Ještě pár záběrů z pár mil zpáteční cesty – zarostlá borůvčím byla jen chvíli…
… jinak vás čekají nádherné hory, kde jsme odpoledne byli téměř sami…
Výhledy a počasí byly DOKONALÉ…
Po pozdním obědě jsme si při zpáteční cestě dali pořádně do těla (celkově jsme dnes ušli 33 mil) a vyšli další dva velké kopce, abychom se dostali na místo vysoko na hoře, kde jsem chtěla spát. Zároveň jsme si našli mnoho mil, a tak jsme se hodně přiblížili k Harts Pass – na zítřek nám zbyla jen asi desítka mil
Tomáš večer protestoval, že ženeme, ale místo, které jsem vybrala, se mu nakonec líbilo
Cestou jsme viděli hodně svišťů a přišla se na nás podívat i srnka. Najednou se objevila 3 metry za námi a v klidu si žrala borůvky. V údolí jsme z dálky viděli medvěda
To nejlepší na konec?
Před několika dny mi v komentáři pod příspěvkem na blogu přišla nabídka odvozu z trailu od Čecha Karla, který se svojí manželkou Helenou žije poblíž Seattle. Narychlo jsme se tedy domluvili na odvozu z Harts Pass dne 28.8. a k tomuto datu jsme s Tomášem směřovali všechny naše aktivity. Cestu se nám podařilo dokončit včas a 28.8. jsme se v Harts Pass skutečně se sympaťákem Karlem a jeho úžasnou ženou Helenkou potkali. Nejen, že nás odvezli do 5 hodin cesty vzdáleného Seattlu, a o dva dny později další 3 hodiny autem do Portlandu, ale poskytli nám i ubytování na 2 noci. A k tomu nám do Harts Pass dovezli mnoho dobrot, které jsme mohli cestou konzumovat = hikerův sen, byli jsme strašně moc hladoví
Z našeho setkání navíc vzniklo krásné přátelství
Zdá se vám to neuvěřitelné? To je Amerika
Spíme v Seattle a nachodili jsme v nádherné přírodě 4 000 km:-)
Úžasné, nádherné, wonderfull! Ale nakonec také dojemné!
Děkujme Bohu, že jste to zvládli, veliká poklona!
A veliká pokora před nádhernou přírodou okolo Vás a také lidmi, kteří Vám pomáhali!
Ahoj tati, moc děkujeme, byla to teda „jízda“
děkujeme i za vaše modlitby a podporu 
velká města v Americe, kde teď jsme, nám ukazují i další (odvrácenou) tvář téhle nádherné země, ale jsem ráda i za tuto zkušenost, i když zde člověk doslova zakopává o mnoho lidí bez domova spících na ulici. Brzo na viděnou 
Ahoj Leni a Tome, moc děkujeme a těšíme se na Vás!
Ahojte Lenka a Tomáš, plačem dojatím z toho ako super ste to zvládli, prežívala som s Vami každý jeden deň. Bolo to nádherné, dojímavé a stále som sa tešila na Vaše ďalšie zážitky a krásne fotky. Ste pre mňa inšpiráciou ako žiť svoje sny. Prajem Vám „Czech couple““ ešte moc moc splnených snov, krásnych zážitkov. Tak jdeme ….
Milá Evi, děkuji za nádherný komentář, který mě moc potěšil
PCT byla opravdu „jízda“ se spoustou zážitků 
Ještě si představ, že jak jsme asi 10 dní před koncem potkali znovu toho trail angela, kterého jsme viděli už v poušti, tak jsme se s ním a jeho rodinou sešli i v Portlandu – pozvali nás totiž na večeři. Pohostinnost Američanů je obrovská. Ať se ti daří a měj se moc krásně
PS: Náš další sen je jít další dlouhý trail CDT – ale to musí chvíli ještě počkat
Držím Vám palce, aby sa Vám splnil sen prejsť CDT – to je ešte väčšia výzva. Ale vy to dáte. Ste SUPER. Keby ste si niekedy chceli spraviť výlet na Slovensko, napíš mi Leni na mail (neviem ci sa zobrazuje
)U nás doma ste vítaní. „Prežili“ sme s Vami štyri mesiace a budete mi určitým spôsobom chýbať.
Evi, dodatečně Ti moc děkuji, Slovensko navštívíme moc rádi
Ať se daří!
Pamatuju si na den, kdy jsi mi poprvé řekla, že tohle chcete uskutečnit. Přišlo mi to tenkrát úplně nereálné, abyste opustili práci na 4 měsíce. A ty jsi tenkrát zněla tak odhodlaně. A vy jste to fakt dokázali! Strašne moc se na vás těšíme! A hezky si zarezervuj na sedmého aspoň půlhodinu, nebudu vědět na co se zeptat dřív
Jste prostě SUPER 
Haničko, určitě, vše si povíme! Už toho máme společného zase o velký kus více, že?
Takže velké emoce mávají jen se mnou? Jsem totálně dojatá,že to máte za sebou a z z pomoci,které se vám dostalo od Honzy. Doufám,že jste si ty dny odpočinku užili a že budete na PCT vzpomínat s láskou i navzdory komplikacím,které se po cestě vyskytly.
Ještě jednou moc gratuluju.Jste VÝBORNÍ!
P.S. Leni,po tvých článcích na blogu se mi bude fakt stýskat
Ahoj Luci, jsem rada, že jsi me články četla a moje úsilí nebylo zbytečné
Doufám, že se brzo uvidíme! Nevěřila bych tomu, ale už se mi po PCT stýská a hned bych se vrátila… Odpočinek ve městě je fajn, ale pár dni staci a stejně ta velká města mě moc nenadchla. Mějte se všichni krásne 
Hezký den, obrovská gratulace, ráda a pravidelně jsem četla váš blog. Krásné fotky, výborně psán a hlavně plno cenných rád, ať v textu nebo videích. A za to vám také patří velký dík. Klobouk dolů před vaším výkonem!
PCT je i můj sen, který snad brzo promění v realitu?
Přeji vám šťastný návrat domů a plno dalších zajímavých zážitků, Jarka
Milá Jarko, tohle je sen, který opravdu stojí za to si splnit! Já jsem na konci cesty hudrovala ale teď – víte, co bych si přála teď? Hned bych se vrátila a šla to celé znovu. Naprosto jsem se zamilovala, už opadla únava a PCT mi moc chybí. Kdybyste měla jakékoliv dotazy, tak Vám ráda pomohu Váš sen zrealizovat
Jsem na vás moc pyšná
. Je krasne si plnit sny. Když jim člověk věří. …splní se i ten co vypadá nesplnitelne. Těšila jsem se na kazdy nový den zde …nebo video. Opravdu lepší než serial 
ale jsem moc ráda, že už jedete domu. .. ten strach tam byl. Moc se na vás těšíme 
. Maty přijede v sobotu…já až budu mít volnicka. Jste nejlepsiiiiiii….
Děkujeme, Gábi, moc za vaši podporu a všechny poslané anděly
You are AWESOME!! Congratulations!!
Sincerely,
Katie & Oscar Villegas
met you at Donner Summit in June, 2017!
Thank you!:-) I’m very sorry for so late reply:-) We have been busy a lot..and after return from the PCT we had almost no time to check blog:/ Now we are busy too…but already preparing for your trip back to SIERRA this summer!:)