PCT 65. den na trailu; Hat Creek, Rim, 51 Km v nohách nás přivedlo do Burney Mountain Guest Ranch (míle 1 407), kde se cítíme jako v nebi

Vstávali jsme ve 4:40. Hrůza, ale byla to nutnost. Dnes nás čeká 32 mil (51 Km). Terén není nejhorší, ale bude veliké vedro. Během 27 mil není ani jeden přírodní zdroj vody kromě potoku, ke kterému bychom museli složitě scházet. Z tohoto důvodu je v polovině trasy keška – nádrž s vodou, kterou plní dobrovolníci pro hikery.

Včera jsem se špatně podívala na mapu, a tak jsme ještě ráno narychlo dělali pro každého tři litry vody. Za benzínkou na štěstí tekla řekla, a tak jsme vodu neměli daleko 🙂

Dnes jdeme v části Kalifornie, kde bylo v roce 2009 během jedné bouřky 47 požárů, což poznamenalo ráz krajiny. V osudnou noc bylo na obloze zaznamenáno okolo 900 blesků. Díky požáru je trail hodně vystavený sluníčku, velkou část cesty neuniknete nikam do stínu.

Ráz krajiny určuje také to, že je její část na mnohamílovém úseku jakoby „propadlá“. Trail vede podél okraje vyvýšené části – viz. fotografie níže 🙂

Na fotografii je vidět vyloženě propastný 🙂 rozdíl mezi dvěma částmi krajiny. My jsme chodili po okraji napravo.

Ode dneška nás bude provázet pohled na sopku Mt. Shasta. Nemůžeme od ní odtrhnout oči.

Dopoledne jsme narazili ještě na jednu malou kešku mimo tu oficiálně hlášenou. Vody jsme s sebou na dopoledne ale měli dost, a tak jsme tuto nevyužili.

Toto je oficiálně hlášená keška – nádrž  s vodou, díky které jsme s sebou nesli vodu jen na 16 mil. Je to obrovská pomoc hikerům. U kešky mě zaujal bezpečnostní uzávěr – páka byla zajištěná pružinou, a tak se vždy vrátila do původní polohy, což zabránilo úniku vody např. kdyby někdo vodu špatně zavřel.

Voda z těchto plastových nádrží je v chuti hodně cítit po plastu. Při vší úctě a vděčnosti těm, kteří hikerům takto pomáhají, je ta voda skutečně nedobrá. Pro tyto případy se skvěle hodí naše instantní limonáda, která chuť vody výrazně vylepší.

Podle stupně nepitelnosti odlišujeme s Tomášem vodu získanou uvařením ze sněhu (jak už jsem psala, tato voda chutná odporně), výše zmíněné „plastovky“, vodu z roztátého sněhu a vodu z žabince – to když je někde voda hodně špinavá od rostlin. Pitelná je voda z řek a nejchutnější je pramenitá voda z pramenů – ze studánek. Stojatou vodu z různých nádrží, které tady mohou být umístěné třeba v zemi, jsme na štěstí zkoušet nikdy nemuseli. Nikdy nevíte, jestli v ní není utopená třeba myš. Ne každá voda v přírodě je automaticky „dobrá voda“, nehledě na velké množství času, které musíme věnovat jejímu čištění.

Přes oběd jsme byli ve stínu stromu u kešky. Země pod námi byla kompletně pokrytá výkaly zvířat. Kam se člověk podíval, tam bylo… Nejsem přecitlivý člověk, ale z toho pohledu mě úplně přešla chuť k jídlu. Celý den jsem koukala jen na…  Už na trailu vidíte desítky výkalů kojotů, které se časem rozpadnou a zbydou z nich jen šedé chlupy. A na cestu se, hlavně tady, člověk pečlivě dívá kvůli hadům. Hiker, který tuto část šel včera, jich zde viděl šest.

Jíst v přírodě pokaždé neznamená jen krásné výhledy 🙂

I v suché oblasti kvetou zajímavé kytičky 🙂

Šlapalo se nám dobře, i když byla země zřejmě vlivem sucha a složení půdy hodně udusaná – tvrdá a z chůze nás výjimečně hodně bolely nohy.

Trail vedl ohradami, a tak jsme narazili i na rybník pro kravičky.

Před 12 hodinami jsme zaplatili 4 dolary za sprchu… Teď je naše kůže pokrytá silnou vrstvou prachu. Zaprášené máme i boty a oblečení. Za na nehty černou špínu. Z pohodlí domova jsem roky nemohla pochopit, proč jsou PCT hikeři tak špinaví. Dnes už mám jasno :-). I když jsem si hodinu před pořízením této fotografie utírala nohy hygienickými u brousky, udržet se tu v čistotě je nemožné. A také se vám změní priority.

Na poušti nemáte vodu, abyste se mohli umýt – otírali jsme se alespoň mokrým ručníkem, protože na to stačilo např. jen 250 ml vody. Těšili jsme se na jezera v Sierra Nevada. Ta byla ale zamrzlá… A večer nastala taková zima, že se člověk musel přemáhat umýt si alespoň nohy v řece. Večer jsme hodně unavení a jsem ráda, když se alespoň dobře najíme. Teď v severní části Kalifornie je relativně hodně řek a teplo je i po západu slunce, a tak to tu je na mytí zatím nejlepší 🙂

Za Tomášem je okraj RIMU a několik metrů pod ním se rozprostírá obrovský kus země.

Ráno jsme potkali jen asi 6 lidí. Celý den jsme pak byli sami a míjeli se jen s klukem, který má přezdívku Jahodový koláč a je moc fajn.

Když jsme opouštěli RIM, šli jsme přes několik mil dlouhé lávové pole. Přes lávu se chodí špatně, protože máte hodně tvrdé dopady. Hodně z toho bolí nohy. Ale cokoliv je lepší než sníh 🙂

Tomášek se dnes cítil hodně unavený a vyžadoval přestávky. Špatně snáší teplo. Hodinky mu ukazovaly 40 stupňů. Ze mě si dělá legraci, že jsem horší než dozorce v táboře a nenechám ho dlouho sedět.

Když jsme přecházeli silnici, Tomáš si STRAŠNĚ MOC přál, abychom našli trail magic. Dokonce běžel k silnici, jesli tam nenajde Coca Colu. A jak myslíte, že to dopadlo? Našli jsme krabici a v ní vychlazené pití, banány, jahodové pyré i slané krekry :-). Děkujeme!

Posledních šest mil bylo nekonečných. Když už si přejete být v cíli, objeví se před vámi cesta, která jakoby neměla konec.

V lese jsme viděli malého vystrašeného ušáčka. Byl kouzelný 🙂

A půl kilometru před naším dnešním spaním, za které jsme si vybrali Burney Ranch, nám po cestě běželo asi šest skunků!

Burney Ranch mě uchvátil… Po zdolání 32 mil, kdy jsem se cítila k smrti unavená, s nohama, které jsem měla v jednom ohni, jsem se najednou ocitla v místě, kde jsem si připadala jako v nebi.

Únava z celého dne byla smyta vřelým přijetím, péčí, sprchou, voňavými ručníky, prostředím s náboženskými symboly, které mi jsou blízké, a hlavně vynikající večeří.

Když jsme na ranch přišli, ohromil mě obrovský kříž u budovy. Bylo to jako znamení. Na verandě seděli 3 hikeři a jinak nikde nikdo. KLID.

Majitelka objektu vyšla a na přivítanou nám každému dala kelímek domácí zmrzliny. Akorát se podávala večeře. Řekli jsme se, že se osprchujeme a přidáme se 🙂

O Ranchi jsem neměla moc informací, a tak mi nebylo jasné, kdo ho vlastně provozuje, jestli se nejedná například o nějakou církev? Avšak byl to soukromý majetek zdejší rodiny a za vše se platilo tak jako v jiném ubytování.

Sprchy byly pěkné a čisté. K večeři jsme měli pečené brambory, které jsme si naplnili smetanou, sýrem a cibulí a k tomu salát. Pečené brambory oba milujeme.

Večer ke mně přišla jedna hikerka z Kanady, že ráno pokračují v cestě a že mi nechá pantofle, které tady našla v hiker boxu. Tak to je luxus! Nožky mi budou celé dopoledne zítra dýchat 🙂

Pobyt pro jednoho v Bourney Mountain Guest Ranch stojí 25 dolarů. Zahrnuje ubytování ve vlastním stanu, sprchu, použití prádelny včetně pracího prášku a snídani nebo večeři – k večeři je ještě příplatek dva dolary navíc. To je na místní poměry dobrá cena 🙂 Další člověk ve stanu stojí 3 dolary, sprcha samostatně 3 dolary. Za peníze za vás dojedou i např. na poštu odeslat balík, čehož jsme využili.

Spíme na míli 1407 a ušli jsme 53 km.

PCT - 64. den na trailu; Old Station (míle 1 371), výborný milk shake a burgery v JJ'Café
PCT - 66. den na trailu; Burney Falls (míle 1 416), dvě kila limonády a další neuvěřitelné setkání

2 Replies to “PCT 65. den na trailu; Hat Creek, Rim, 51 Km v nohách nás přivedlo do Burney Mountain Guest Ranch (míle 1 407), kde se cítíme jako v nebi”

  1. Ten trail magic je jak dar z nebes. Úplně vás vidím – radost, rozzářené oči… 🙂 Pozdravuj moc Toma a buď na něj hodná 🙂

  2. Ten ušák je nádhernej! A co ty skunkove, smrďánkovali?
    Jestli to takhle půjde dál, tak budeš muset Tomášovi nosit baťoh!

Napsat komentář: Hanka Zrušit odpověď na komentář