PCT – 52. den; míle 1140, většinu dne trávíme ve sněhu

Každý večer si jídlo a kosmetiku – prostě vše, co by svojí vůní mohlo dráždit medvěda, balíme do pachodolných pytlů a pak ještě do ursaku. Přijít v těchto končinách o jídlo by bylo nemilé… Moc tuku do zásoby na sobě ani jeden nemáme 🙂

Stan u Barker Pass. Pro stan hledáme vždy suché místo. Zatím se nám to vyjma jedné noci podařilo pokaždé.

Celý den jsme byli zase sami. Jen večer jsme u lyžařského vleku potkali jednoho hikera, který se rozhodl zakempovat na stejném místě jako my.

Ráno jsme 300 metrů od našeho stanu našli stopu medvěda. Těžko říct, jak by mohla být stará. Že by se nějaký méďa rozhodl jít také PCT?

Podle zasypané cedule je jasné, kolik je tady sněhu.

Ráno se nám na chvíli zjevil i krásný trail, ale po pár minutách se schoval do sněhu. Tohle je teď jeho oblíbená zábava, že vás namlsá na bezproblémovou cestičku, a pak o něm už celý den nevíte 🙂

Během šplhání na zasněžené kopce jsme si znovu uvědomili, jak nás to zpomaluje a oddaluje od našeho snu dojít PCT. Jdeme 2 – 3x pomaleji.

Přecházeli jsme veliké údolí, do kterého jsme nejdříve museli sjet po botách jak na sjezdovce, a pak ho zase vyšlápnout nahoru přes sníh a suť.

Nesmeky se rozbily už i Tomášovi

Kopec do údolí, který jsme museli slézt.

Nahoře se zase objevily kytičky a naděje na normalní trail, ale brzy bylo opět bílo…

Kytičky nás alespoň na chvíli pohladí po duši 🙂

Už se radujeme, že teplo a zelená vyhrála nad zimou…

…ale za kopcem je ještě spoooooustu sněhu 🙂

Vaříme oběd 🙂

Po obědě jsme šli několik mil po hřebenech bez sněhu a když už uvěříte, že by to tentokrát mohlo opravdu vyjít, objeví se sníh.

V podvečer jsme šli ještě hodinku nádherným kusem zeleného trailu podél řeky a večer si dali tři míle zasněženého výšlapu na sjezdovku.

Spali jsme úplně nahoře pod lyžařským vlekem. Výhledy na kopce okolo nás za večerní lopocení stály. Pod námi jezdily sněhové rolby… 

Takový obyčejný letní červnový večer 🙂

Spíme na míli 1140 a ušli jsme 24 km.