Ráno jsme měli budík na 4:45, vstali jsme v pět. I v mrazu se nám spalo dobře a vůbec se nám nechtělo vstávat.
Do 11 hodin jsme potřebovali překonat Forester Pass, kde po tom už tak moc svítí sluníčko, že taje sníh, jde se špatně a může to být nebezpečné. Dopoledne jsme proto fotili minimálně. Snažili jsme se jít rychle, abychom to stihli… 8 mil ve sněhu v časovém presu nebylo vůbec jednoduchých.
Trail nebyl vůbec vidět. Hodinu po startu jsme navíc brodili. Boty do vody byly ještě zmrzlé z předchozího večera, ale podařilo se nám do nich nasoukat. Nechala jsem si jen kalhotky a péřovku a šlo se na věc 🙂 Neumím si představit, že bychom měli jen jedny boty jako to tu někteří dělají, a pak je suší u ohně.
Po brodění jsme stoupali po planině k pasu, bylo to fyzicky náročné a hlavně nás tlačil čas.
Takové typické červnové ráno…
Na vyšplhání až na Forester Pass jsme použili cepín, pomocí jehož jsme se jistili na prudkém srázu. Na štěstí někdo před námi vyšlapal do kopce stopy, a tak jsme mohli jít v nich. Dívala jsem se jen na stopy přede mnou a soustředila se, kam zapíchávám cepín a hůlku. Na srázy pode mnou a přede mnou jsem neměla vůbec odvahu se podívat.
Neeee, bojim 🙁
Cesta nalevo je trail, který byl z 80% zasněžený. Vylézali jsme na něj zezdola po bílém srázu s cepínama. Tomáš mi říkal, co mám přesně dělat.
Tohle je nejznámnější pohled na Forester pass – několika metrový úsek, pod kterým je sráz a který se musí přelézt… Na fotce je vidět, jak postupuje sluníčko. Pár minut po tom, co jsme ho přešli, už slunce svítilo na celý úsek, díky čemuž sníh taje a cesta je hůře schůdná. Po tom, co jsme museli zvládnout nahoru, tento úsek pro mě už tak těžký nebyl.
Zmakli jsme to! Jupiiiii…
Radost trvá jen pár minut. Dolů nás čeká náročná cesta po rozbředlém sněhu.
Svahy jsou prudké – pohled nahoru na kopec, který jsme slézali. Brutalita.
Šli jsme další dvě hodiny – od pěti od rána skoro bez vody a jídla. Jíme jen proteinové tyčinky.
V půl jedné jsme si dali pauzu na oběd a kolem třetí pokračovali. Zase jsme si mákli po sněhu. Ten byl už hodně roztátý a i v nesmekách klouzal. Potřebovali jsme si najít kilometry, abychom ráno byli co nejblíže dalšímu pasu – Kearsarge Pass, který se měl přecházet.
Množství sněhu jasně demonstruje zapadaná cedule…
Večer jsme museli postavit stan na sněhu. Vybrali jsme nejvyšší možné místo, kde ještě svítilo sluníčko. Jakmile v osm večer zapadlo, nastala zase velká zima…
Spíme okolo míle 788 a ušli jsme 30 km.
Nádherné foty. A jste šikovní, jak to zvladate. Myslím na vás a hlavně hodně štěstí ať vše probíhá v klidu a bez úrazů. ; )
Nádherné fotky. A jste šikovní, jak to zvladate. Myslím na vás a hlavně hodně štěstí ať vše probíhá v klidu a bez úrazů. ; )