2017: 30. den na trailu; Tehachapi plné trail angeles a proč jsme si vůbec neodpočinuli

Ráno jsme se probudili před šestou. Po více jak padesáti kilometrech v nohách jsme byli unavení tak moc, že jsme spali tvrdě i za hučení větrných elektráren. I v jejich blízkosti se dá vyspat kvalitně – a možná ani nepotřebujete špunty do uší

Spali jsme asi 500 metrů od silnice. Zabalili jsme věci a vydali se stopovat. Hned u cesty měl svojí dodávku zaparkovanou trail angel Legend, který všem zpříjemnil ráno nabídkou kávy, limonád a vody. My jsme s díky odmítli. Pohoštění jsme chtěli nechat těm, co se to ráno nechystali do města tak jako my.

Ještě jsme ani nepřekročili silnici a už nám zastavoval bílý pickup. To je servis! Trail angel Kevin se nám omlouval, že má dnes malé auto a sedíme stísněně. Hned jsme se dali do řeči a hezky si popovídali. Vyprávěl nám o městě Tehachapi a ptal se, kam chceme odvést. Pak se řeč stočila na přírodu. Kevin řekl, že už tady žijí medvědi, ale i hodně pum a pak se podíval na Tomáše a řekl:“ A ta puma je větší než ty.“ Vyprávěl, že je v téhle oblasti díky kůrovci málo stromů, a tak nemají medvědi dostatek šišek, proto chodí pro jídlo do měst.

Kevin nás vysadil v nejstylovější restauraci ve městě. Byla naprosto oldschoolová. Otevřením dveří jsme se dostali do nejlepší éry Ameriky – do sedmdesátých let. Kyprá servírka byla neskutečně milá. Kromě ní tam bylo ještě asi dvacet důchodců ve věku 60 – 80 let, kteří přišli na snídani stejně jako my. 

Prostředí, ochota, možnost sednout si na židli ke stolu a pořádně se nabaštit s vidinou dne, kdy vlastně nemusíme skoro nic a odpoledne budeme trávit v pěkném hotelu s vanou, v nás vyvolala naprosto BLAŽENÝ pocit. Byli jsme dokonale šťastní…

Objednali jsme si omeletu s toasty a palačinky. Když je servírka nesla, řekla, že zde pracuje 15 let a že zatím neviděla nikoho, kdo by celou porci snědl. Chtěli jsme jí udělat radost, ale rekordmany jsme se nestali. Americké palačinky prostě nejsou dobré. Je to hodně moc suchá hmota z mouky a zřejmě kypřícího prášku. Jsou až nepoživatelné, nepomohl javorový sirup, máslo ani marmeláda.

Funkční kasa

Káva… Moc dobrá byla

Štěstí teď a tady! 

Štěstí z nás prýští!

Oou, tak tohle nedáme  

Dali jsme si oba kávu, která nám přišla opravdu vhod. Pro Ameriku je typická překapávaná káva. Dostanete hrníček a servírka vám průběžně dolévá. K dochucení je na stole je miska se smetánkami, některé jsou i různě ochucené – třeba sladké vanilkové.

Návštěvou této restaurace/bistra jsem si splnila svůj velký sen a nikdy na to místo nezapomenu

Ve městě jsme se cítili jako v kulisách nějakého filmu. Motel se starou cedulí, která láká na barevnou televizi.

Luxusní trávníček u budovy nádraží. Takový trávník jsme neviděli měsíc.

Budovy jako z westernu

Jsi těhotná? Pomůžeme ti… Nechtěné těhotenství nebo potraty jsou tu pro část společnosti stále tabu.

Po královské snídani (cca 25 dolarů za dvě jídla a dvě kávy) jsme se přemístili na poštu, abychom vyzvedli krabice pro tři balíky, které si potřebujeme poslat. Na poště jsme potkali kluka, co už cestuje po světě 3, 5 roku. Jeho přezdívka na trailu byla „This Way“ / tudy, protože už při startu šel dvakrát opačným směrem a ostatní mu pomohli, aby nešel do Mexika místo do Kanady

Na postě jsme objevili parádní hiker box, odkud jsme si vzali zavírací ziplockové sáčky, krém na opalování, nabíječku od Aple do zásuvky i s kabelem a další věci. Přesně tohle teď potřebujeme!

Pak jsme se rozhodli, že uděláme průzkum supermarketu. Když jsme vyšli z pošty, přidrželi jsme dveře jednomu staršímu Američanovi. Zeptal se, jestli jdeme PCT a jestli někam nepotřebujeme odvést! Poprosili jsme ho o cestu do potravin a on nás hodil k velikému supermarketu (šli bychom tam jinak třeba 3/4 hodiny. Hlavně jsme ani nevěděli, kde zde obchod je – resp. máme je značené na mapě, ale někdy nevíme, jaký je největší a nejlevnější).

„Lahůdky“ v místním supermarketu.

Výzdoba je ale parádní

Výběr jídla neskutečný. Celá řada jen cerealií…

Tortilové království…

Ovoce a zelenina – měníme styl nakupování a soustředíme se více na kvalitu.

A v supermarketu to byl ZÁŽITEK… Jednak jsme se potřebovali zorientovat v obrovské nabídce, abychom vybrali to nejlepší za co nejlepší ceny, a pak nás neustále zastavovali místní a ptali se, odkud jsme a jestli jdeme PCT. Stavělo nás snad sedm lidí, dva se s námi dokonce fotili. Bylo to šílené. Každý si chtěl povídat i třeba deset minut. 

A do toho jsme potkali nějaké už naše známé hikery, se kterými jsme dali řeč. Návštěva obchodu se protáhla na dvě hodiny a půl hodiny… A nám se rapidně začal zkracovat den.

V obchodě jsme využili všechny možné slevy, i tak jsme zaplatili 300 dolarů. Měli jsme batohy plné jídla a k tomu šest naditých papírových tašek. A modlili se, ať nás někdo odveze do hotelu…

S nákladem jsme vyšli na parkoviště supermarketu s tím, že zkusíme stopovat. 

Zdravíme se s ostatními hikery a vyměňujeme zkušenosti s jednotlivými druhy jídla.

Hiker ze Švédska.

Paní nám vyprávěla o své návštěvě Československa za totáče. Při přejezdu hranic vlakem byla na toaletě, a tak u sebe neměla pas a celníci na ni křičeli se samopalem v ruce. Když jsme se loučili, řekla, že se za nás bude modlit. Byla neskutečně milá.

A tohle všechno jsme nakoupili

Náš trail angel nás odvezl s nákupem až před hotel. Prostě nám chtěl jen pomoci!…

Ještě další průzkum hiker boxu v hotelu  Už si na tom ulítává i Tomáš. Bereme jídlo a sáčky.

V hotelu přípravujeme balíky. Jídlo pro tři balíky plus další do batohu na pět dní cesty…

Také musíme prát a dělat videa. Nestíháme

Tomáš připravil alespoň jedno normální jídlo… Nakoupili jsme si spoustu zeleniny a ovoce.

Večer jsme měli jít se Soenem a Cristinou na večeři, ale nestíháme, a tak jsme je pozvali k nám na pokoj na sekt. Bylo to moc milé setkání, skvěle jsme se nasmáli

Nápis na vystřelovacím špuntu nabádá k opatrnosti při otevírání.

V hotelu jsem objevili ledovač.

Seon s Kristinou přinesli pivo z Portlandu. Bylo výborné. Hodně hořké, silná a plná chuť. Vyrovnalo se naší kvalitě.

Pivko

Po skončení návštěvy jsme ještě museli objednat nějaké vybavení na další dny, a tak jsme šli spát až hluboko po půlnoci…