K trajektu jsme se dostali pohodlně autobusem. Měli jsme obavy, abychom nemuseli odevzdávat zavazadla – máme pravidlo, že chceme mít naše věci stále u sebe, abychom se vyvarovali ztráty/ odcizení atd.. Na štěstí jsme včas vystoupili z fronty na „check-in“ a nahlásili se u jiné přepážky s tím, že máme batohy pasující velikostí na palubu letadla a pustili nás. I s batohy a i s taškami s jídlem. Bezva. Uf 😅 Nemám tyhle situace ráda 😅😅😅
Trajekt byl OBROVSKÝ a celé ty tři hodiny cesty se nehoupal – žádná mořská nemoc 🤣
I tady se personál choval extrémně mile, všichni zdravili a měli úsměv od ucha k uchu. Mít tak „vycvičené“ zaměstnance musí být radost.
Dopluli jsme na „Jižák“. Hurá! Po 5 minutách opuštění trajektu se nás cizí člověk na ulici zeptal na náš solární panel 😅😅🙈 Panely magicky přitahují i tady 🙈 Nejlepší otázka je, CO jimi nabíjíme? CO ASI 😅
Nejdříve jsme museli sehnat krabice na poslání jídla, a pak jsme šli na poštu. Poslání dvou balíků stálo 50 dolarů – cca 19 kilo jídla. Docela jsme se prohli 😐
Přístavní městečko Picton má velice hezkou část přímo u moře – park, dětské hřiště, krásné výhledy na přístav – lodě a za nimi hory, jinak působilo trochu zašlým dojmem.
Přístav & pohled, který se neomrzí
Dětské hřiště – Nový Zéland je plný vymakaných tématických dětských hřišť. U moře jsou lodě, u nádraží si děti hrají s mašinkami. Musí být radost na ně s dětmi chodit ❤
Dnes jsme spali v hostelu, i když tuto možnost rádi necháváme mladším. Kemp ale stal 30 dolarů a hostel 50 – raději jsme si připlatili. Paní, co hotel vedla, se chovala extrémně mile a snažila se, abychom byli na pokoji sami – navzdory dalším 3 volným postelím. Vyšlo to a opravdu jsme na pokoji zůstali sami. Večer tam byl sice hluk, ale spalo se i tak dobře a ráno nebudeme muset nic balit. V 7:45 máme být zpět v přístavu a pokračujeme na začátek trailu.
ZÍTRA vyrážíme. Jsme dva dny mimo trail, ale mám pocit, jako by to byl měsíc. Těšíme se!