Vstali jsme v 5:50. U kempu, kde jsme spali, jsme našli ceduli, že je plný. To jsme měli štěstí!
Dneska jdeme hlavně podél dálnice směr Wellington (pracovní název Hamilton – děsně se mi ty názvy pletou 🙈). Nejdříve jsme šli nad dálnicí po upraveném trailu, kde bylo asi 200 schodů – a pod námi na dálnici pěkná cyklostezka na rovince podél moře 🤔🙈), a pak jsme hikovali na cyklostezce vedle hlučné dálnice.
Dálnice byla tak hlučná, že jsme z mobilu neslyšeli mluvené slovo, které si s Tomem rádi pouštíme z podcastů. Máte nějaké oblíbené podcasty, co nám doporučíte? Na „jihu“ by dálnic mělo být méně… 🤣 Btw. pro tyto situace doporučuji s sebou přibalit bezdrátová sluchátka. My si je na poslední chvíli bohužel nevzali 😑
Cesta okolo nádraží…
Cedule láká na zmrzlinu 🤣
Dálnice
Originální schránka 🚂
Cesta vedle železnice
Prošli jsme několik městských parků a měst. Asi 20 kilometrů před Wellingtonem jsme zašli do nákupní zóny, abychom navštívili několik obchodů kvůli nákupu voděodolných ponožek – naše goratexové cyklistycké návleky nás totiž již začaly zrazovat, přece jen nám sloužily několik let. Nové „návleky“ jsou vlastně ponožky, které v sobě obsahují voděvzdornou membránu – vygooglete si DexShell. Ponožky mají různou tloušťku. My máme tenké.
Bez auta jsme se mezi obchody docela prošli. To je 200 m tam, 450 m jinam a za hodinu máte ujité 3 kilometry. Nákupní zóna ani nebyla nějak pěkná – samozřejmě ne všude tu jsou pozitivní vibrace a atraktivní domy, jako jsme viděli včera na pobřeží.
Čím víc kilometrů, tím víc žil 😅😂😂
Ponožky s voděodolnou membránou jsme na štěstí sehnali. Napsala bych, že se těším, až je vyzkouším, avšak vzhledem k jejich účelu doufám, že ta situace nenastane 🤣🤣🤣
Před 14 hodinou nám ještě zbývalo 17 km do města. Stavili jsme se na pizze nabrat energii. Bohužel jídlo pekelně pálilo, takže místo energie jsem spíš odcházela s blbou náladou, že jsme peníze „vyhodili do kanálu“ a ještě mám hlad.
Na náladě nepřidalo ani následující stoupání. Vyšli jsme snad 300 schodů nahoru. Výhledy byly hezké, ale za ten pot mi to nestálo 😅🤣😂
Trail pak pokračoval přes pastviny/ louky a v lese se změnil na úzkou cestičku, která se klikatila do zik-zaků. To se nám líbilo.
Farma
Na hranici města Wellington jsme si stopli pána, který byl tak laskavý, že nás odvezl až do našeho apartmánu ve Wellingtonu! Až ke dveřím 🙂 Vracel se z golfu a vyprávěl nám, že pracoval v Evropě. Myslím, že proto byl tak vstřícný, že věděl, jaké je být cizincem v cizím městě.
Severní ostrov je tak definitivně za námi 😅🙈👍a jeden den volna v hlavním městě Nového Zélandu před námi. Jupííí.
Wellington nám učaroval už při příjezdu do města. Viděli jsme velký přístav, vysoké budovy vlády, jiné relativně historické budovy… každý dům byl jiný, ale pěkně do sebe vizuálně zapadaly. Do toho mix všemožných krámků, originální výlohy, umělecké sochy atd. Centrum města nás oslovilo hodně. Apartmán jsme měli na skvělé adrese, proto jsme pravděpodobně viděli to nejlepší. Vzhledem k tomu, že je část domů Wellingtonu vystavená ve svahu v horách, připomínalo nám město z tohoto pohledu Monako.
Ubytovali jsme se a vydali obhlídnout obchody. Musíme si v balících poslat asi dvacet kilo jídla, proto jsme hledali nejlevnější možnost nákupu. Až na třetí pokus jsme našli veliký supermarket, kde jsme potraviny koupili. Zpět do našeho nového „bytečku“ jsme přišli až před 22 hodinou.
Uvařila jsem volská oka, připravila toasty, udělala salát a poprvé po 49 dnech jsme si dali víno. V supermarketu jsme koupili Sauvignon. Vyjma 2019 a 2018 bohužel jiné ročníky neměli, nicméně i tak to bylo fajn víno.
A zítra volno – ZERO DAY!
.