Vstávali jsme před 5. Dnes máme v plánu přechod Torngariro Crossing, ze kterého mám respekt. Četla jsem blog tří různých lidí ze tří různých let a nikomu se to nepodařilo přejít kvuli počasí napoprvé. Myslím si, že jejich nezdary jsou zapříčiněné tím, že chodí moc brzy. Jeden Australan se pokusil tuto sopku přejít, ale musel se vrátit kvůli špatnému počasí – byl tu však již na začátku prosince. My měli štěstí – počasí jsme hodně bedlivě sledovali – používáme aplikaci Windy – a ještě si ho raději ověřili v kempu a dnes pršet nemá.
V případě nepřízně počasí bychom museli čekat na slunečné „okno“ nebo se tato část přeskočí a lidé si sem zpětně dostopují později, když je hezky.
O to větší štěstí jsme měli, že dnes ani neproběhl běžný ranní déšť, takže jsme po páté vyráželi zasucha.
Maskované záchody 😀
Den byl na jedničku. Před pátou jsme ještě za tmy sbalili stan a šli 6 km s čelovkami po silnici k začátku parku. Postupně se rozednívalo a my ze sebe sundávali péřovku, až jsme zůstali jen v kraťasech, tričku a mikině.
Na parkovišti bylo od rána živo. Torngariro Crossing je oblíbená turistická atrakce a parkoviště pojme auta pro tisíce lidí. Dnes jsme potkali turistů odhadem 1 200.
Navzdory tomu jsme to místo nevnímali tak přelidněné, jak jsme se báli. Cestou nahoru jsme potkali jen tři lidi. Dav se objevil až na vrcholcích – jednalo se o turisty, co šli z druhé strany – u druhé strany měla být cesta lehčí, ale mně osobně to přišlo lepší z té naší strany. Jeden úsek byl dost suťovitý a já preferuji jít těžký terén nahoru, ne dolů.
Špatná cesta – i tady jsme se ztratili. Na štěstí Tomáš změnil kurz včas, jinak bychom šli úplně do háje… kdybychom to prudké klesání sešli a pak zjistili, že jsme špatně, asi by mě kleplo 😅
Obdivujeme každého, kdo se dnes rozhodl sem jít, jen zrovna žabky a sandále nejsou ta správná obuv – ale viděno jen u dvou lidí, ostatní měli poctivou obuv – hlavně taková ta bagančata 😅😅 Všude na světě je to s botama stejný 😅 Také si myslím, že by lidé měli používat trekové hole a dost by jim to usnadnilo přechod některých částí – a nehrozilo by, že se někdo skutálí na lidi 😅
Na trailu byly moc hezky zpracované bezpečnostní značky – to se mi ohromně líbilo! Ve špatném počasí jsem četla, že tu lidé zemřeli a opravdu hory se nesmí nikdy podceňovat.
Jste opravdu připravení vyjít tuto horu?
Cesta dolů byla jako pohádka. Konečně krásný trail. Měli jsme to super načasované, že všichni byli tou dobou nahoře. My vrcholek proběhli a cestou dolů už moc lidí neviděli.
I když bylo teplo, tak jsme se ale nespálili, protože byl na obloze zřejmě opar z kouře z Austrálie, kde teď bohužel probíhají rozsáhlé ohně 😐
Na této chatě část lidí končila. My si vysušili věci a pokračovali dál.
Trail byl až do večera úžasný a kdyby to tak bylo stále, budu to tu MILOVAT!
Okolo 16 h jsme přišli do střediska s restaurací a ubytováním – Chateau Torngariro. Měla jsem chuť na kafe, ale extrémně už smrdíme, tak jsme měli obavy, zda nás obslouží. Pak jsem si řekla, že nemáme, co zratit a šli jsme dovnitř. Obsluha byla milá a nakonec tam byla i na 30 minut rychlá Wifi a my tam strávili sladkou hodinu odpočinku. Dali jsme si kafe a shake – za 14 (!) dolarů… za ty prachy se už musí chovat ke komukoliv slušně 🤣🤣🤣 Obsluha měla na sobě vizitku se jménem a vlaječkou rodné země. Víte, jak vypadá filipínská vlajka? Já zírala jako vejr 😅😅😊
I navečer byl trail přenádherný… krásná měnící se krajina, upravená stezka… dokonalost!
Cccc
Po takovém trailu šli bychom světa kraj.
Večer jsme šli přes vřesoviště a po sedmé večer to zakempili v lese, abychom nemuseli nikde platit. K silnici to bylo navíc ještě 5 kilometrů a my toho od rána měli plné kecky 🐰
I přes vyšší převýšení jsme dnes ušli přes 40 kilometrů. Byl to povedený den 😉
Ahojte cestovatelé,
moc pěkně se čte blog a dívá na Vaše videa, je znát, že to neděláte první den, protože jste od doby kdy jste začínali lepší a lepší. Přitom je jasné, jak moc náročné musí být cestu zadokumentovat a je až s podivem že to tak dobře dáváte při takovém tempu a náročném terénu, jakým se NZ zatím zdá – musí to být obrovská práce při cestě samé ale i po cestě při odpočinku, kdy člověk má určo chuť na cokoliv jiného než stříhat a psát zpětně to co zažil a viděl. Z blogu a videí čiší Vaše láska k přírodě a zejména zvířatům samým, to je moc hezké tak jako je zřejmé, že jste pohodový pár, protože taková zkouška, jakou je totálně společné vše na tisícových výšlapech prověří každého do morku kosti. Máte zasloužený obdiv. Držte se a my doma v zázemí se budeme všichni těšit na další zážitky Vašima očima. Hezké cesty a prima dny
Ahoj Jirko! Rádi tě zase slyšíme ❤👍 Moc děkujeme za podporu. MÁŠ VE VŠEM VELIKOU PRAVDU! No, jako pár to taky není vždy růžové, ale na trailu se většinou sladíme- moc dobře vím, že bych bez Tomáše tady byla úplně ztracená 😀😅😇 Na trailu vidím, jak je úžasný a schopný vše vyřešit a slibuju si, že už po něm doma nebudu chtít takové maličkosti jako úklid, když se tu o mě 24 hodin denně stará. Jsme spolu 15 let a je pravda, že dovolené nám jdou spolu dobře, přes rok se moc nevidíme. Hezký den do Čech!