V noci jsme nemohli moc spát, protože jedna holka neuvěřitelně hodně chrápala. Jako chlap. Nikdy jsem holku takhle chrápat neslyšela, fakt neštěstí. Vzali jsme si sice špunty do uší, ale Tomáš se za noc asi 8x probudil.
Místo, kde jsme spali, bylo postaveno na památku jednoho pána jeho rodinou. Na kusu plechu nechali vzkaz. Přišlo mi to jako dojemné gesto.
Ráno byla kosa a rosa 😅 VŮBEC se mi nechtělo ven. Tohle chce KAFE! Využila jsem jedinečnou možnost uvařit si kafe ve stoje – na pultu v přístřešku a udělala jsem si kombinaci překapávané kávy, co jsem si dovezla z Česka, a směsi na capuccino. Chutnala super. Tomáškovi jsem udělala horkou limonádu. Zabalili jsme věci a okolo 7 vyrazili.
Dnes nás čeká celý den po silnici – resp. 7 km po silnici hlavní, část dne po silnici vedlejší s malým provozem a z kempoviště jsme šli prašnou cestou. Díky tomu jsme byli od rána suchí – žádná chůze mokrou trávou. Sluníčko vykouklo asi za půl hodiny. Dopoledne vypadala obloha trochu na déšť, ale díky Bohu nepršelo. Na počasí máme obrovské štěstí a každý den děkujeme.
Vycházeli jsme s dobrou náladou a do dne, kdy nás sice čekalo 37 kilometrů, ale lehkým terénem… včera byl terén tak komplikovaný, že jsme s obtížemi zvládli 20.
Náladu skoro na celý den zkazila poražená vačice. Viděli jsme mrtvých zvířat desítky, ale tohle bylo jiné. Ve vaku měla mládě, které bylo ŽIVÉ. BYLO MI Z TOHO PŮL DNE UPLNĚ BLBĚ. Vidět mrtvou mámu, co má ve vaku živé dítě, které je odsouzeno umřít. Dali jsme ji mimo silnici. Přikryli větvemi a namluvili si, že se mláděte ujme jiná vačice… dala jsem tam dvě kopretiny 😢😢😢😢
… Tomáš mi řekl, že je lepší, když umře takto, že by ho stejně otrávili a to bolí víc. Má recht.
Dnes za námi poprvé vyloženě vyběhl pes. Paradox byl, že štěkal za plotem, ale jak nás viděl, protáhl se a běžel za námi. Na štěstí jsem si vzpomněla na Tomášovu poučku a snažila se vypadat nad věcí. Začala jsem na něho křičet a odehnala ho hůlkami.
Sušení stanu je důležité… na fotce je vidět potok vody.
Celý den jsme šli jen s malými přestávkami na jídlo a větrání stanu a spacáků. Cesta byla dobrá, jen na hlavní silnici byl místy hustý provoz a neohleduplní řidiči. Jiní se naopak chovali přátelsky, mávali na nás a troubili. Viděli jsme 4 transporty zvířat. Jedno auto bylo tak naložené, že pod ním úplně duněla silnice.
Ke kempovišti jsme došli už okolo páté a pro dnešek se rozhodli výjimečně skončit a mít „normální“ podvečer (koneckonců chodíme od 7 – 17 h téměř v kuse). Potřebovala jsem čas na stažení fotek, vyprali jsme si a umyli se na veřejným záchodě, kde tekla voda, ještě za pěkného teplíčka a na slunci jsme se i navečeřeli. A taky jsem stihla třeba pedikúru – Ital, se kterým jsme šli, má už teď v palci zánět, péče o nohy je důležitá.
Přes den je tady vedro, ale ve stínu a hlavně po západu slunce se citelně ochladí, a tak nosíme péřovku. Cestou na jih bude zima asi větší, na druhou stranu tam máme být až v červenci (= náš červenec = tady leden) – teď je červen, tak snad nám bude hrát do karet to.
Výhled na silnici – dnes nejhezčí místo, kde si šlo dát pauzu 🐰
Za dva dny je Silvestr. Když nebude pršet, mělo by se nám podařit ujít plánovaných 1 000 km za měsíc. Tak nám držte palce 🐰