V noci jsem nemohla moc spát. Jednak jsem kontrolovala zvuky z jungle, a pak mě mrzelo, že spíme někde, kde nemáme.
V půl sedmé jsme vyšli naši chybu napravit. Vstávali jsme už v 5:45 – dříve není světlo – nezdá se to, ale než sbalíme věci a stan, chvíli to zabere.
Cesta lesem byla náročná. Není to takový ten pěkný český prosluněný lesíček, ale jungle. Trail je často široký jen na jednu stopu nebo se snažíte vyhnout bahnu. Napravo i nalevo cesty je nepropustný sráz dolů hustě pokrytý vegetací.
Cestou jsme viděli snad víc jak deset zvířat v pastech. Náladě to moc nepřidalo…
Koruny vzácných Kauri stromů.
Lesem jsme šli něco přes hodinu. Cesta vedla nahoru a dolů, terén byl hodně náročný. Cítili jsme se OPRAVDU šťastně, když jsme uviděli klasickou prašnou cestu. V půl jedenácté jsme byli z uzavřené oblasti pryč. Ještě desinfikovat boty a trekingové hole. Uf!
Míjeli jsme dvě cedule a 1 vstup s dezinfekční stanicí a závorou – o uzávěrce trailu ani zmínka…
Pokud je to takové ohrožení, nerozumím tomu, proč není uzávěrka značena důrazněji.
Došli jsme do kempu pro vodu, chvíli si oddechli a pokračovali. Araroa značka ukazovala, že vede trail doleva, obě aplikace nás ale vedly doprava. Značení je tu moc zvládnuté nemají…
Láska až za hrob!
Po několika kilometrech nás trail zavedl k ohradě, kde se páslo asi sto býků. Chvíli jsme čekali a přemýšleli, jestli do ohrady půjdeme. S býky zkušenosti nemáme… pak jsme si řekli, že to zkusíme s tím, že v případě útoku přelezeme ohradu.
Problém je, že je v ohradnících opravdu hodně proudu, ale ne v každém drátu. Když to Tomáš zkoušel, napoprvé proud necítil. Já ho ucítila dvakrát přes nohy. A Tomáš pak dostal ránu, když vzal nešťastně drát do obou rukou. Dostal pecku jako prase… Na štěstí vše dobře dopadlo. Četli jsme, že tu ohradník zabil dítě.
Když se pár býků mezi sebou začlo prát, zvolili jsme raději cestu mimo jejich ohradu. Problém je, že to byla zacházka a museli jsme žádat o svolení projít po soukromé cestě. Na štěstí jsme ho dostali a šli jsme mezi ovcemi, což je mnohem bezpečnější.
I když nás od města dělilo jen 20 kilometrů, cesta se neuvěřitelně táhla. Dílem vedra, dílem bolestí nohou a únavou jsme napínali všechny síly to dojít.
Když už jsme stanuli na hranicích města, viděli jsme, že nám do kempu zbývá ještě DALŠÍCH 5 kilometrů. I když trail vedl krásnou přírodou, my mleli z posledního. A to jsme šli krásnými parky, cesta byla upravená a lemovala ji řeka – opravdu radost pohledět. Na jednodenní výlet ideální…
Ke konci už nás bolely nohy tak, že jsme si museli sednout na chodník navzdory tomu, že bylo centrum daleko jen 750 metrů.
Cesta do města vypadala spíše jako cesta z města… krásná příroda, kousek džungle, co jsem neměla už síly fotit… koberce voňavých květin. Jen nám přišlo trochu trapné, že trail vedl částečně přes soukromé zahrady. Tento trail je prostě dost zvláštní.
A dokonce byly ve městě i vodopády! Město Kerikeri si nás získalo. Tolik přírody v jednom městě!
Před centrem města nás bolely nohy tak, že jsme si regulérně museli sednout na chodník.
Když jsme vstali, koupili jsme si pizzu a 1,5 litru Coca Coly a šli do kempu. Chvíli jsme snili o posteli, ale rozhodli se to vydržet. I tak stál kemp 40 dolarů, což je hodně. Bohužel se neplatí za stan, ale za osobu…
Další z novozélandakých kempů, kde je radost být.
Dnes jsme ušli 34 km.
Zdravíme Vás na trailu!
Z tepla domova se to krásně čte, ale když jste procházeli tou vodou, tak mě trochu mrazilo, co kdyby začalo hodně pršet …
A chtěl bych se zeptat, proč tam chytají ta zvířata do pastí? To je, jako když u nás máme pasti na myši nebo krysy?
Ahojky, protože je berou jako hrozbu. Jako škodnou, co jim devastuje přírodu. Některá zvířata a i rostliny jsou tu na black listu- lidé je nemají rádi. Více mrkni na net – possum
V porovnaní s některými traily to vůbec nevypadá na procházku růžovou zahradou, dlouhá chůze po písku, pro změnu bahno ale i uměle vytvořené překážky a občas i pohledy na zvířata v pasti jsou asi hodně nepříjemné … a nyní i výbuch sopky, naštěstí mimo trasu, i takhle může vypadat romantický Zéland – no v každém případě díky Vám nádherně dokumentovaná cesta a překrásná videa a fotky, i když té práce s tím musí být přímo na trailu opravdu hodně, klobouk dolů za téměř on-line přenosy -pro našince v česku je to mimo jiné i zajímavý kontrast se zdejší vánoční atmosférou. Je navíc milé vidět, jak moc rádi máte přírodu a zvířata. Praha zdraví protinožce – díky světošlápci a držte se 🙂
Zvířata milujeme ❤❤❤ děkujeme za opět krásný komentář. Ano, je to fakt úplně jiné, uvidíme, jak to cele s námi dopadne. Některé trasy tu jsou úplně nesmyslné… Nejde se z budu A do bodu B, ale jakoby tě trail odvede nesmyslně někam a pak se zase vrátí zpět. To se nám stalo včera. Ale chceme vše brát s pokorou a respektem. Určitě můžeme říct, že lidi jsou tu moc prima. Ale v tuto chvíli bychom trail doporučit nemohli, to raději PCT. Ale jsme na kilometru 400, takže kdo ví, co trail ještě donese 😉Zase nechceme být nevděční….