Ráno nás strašně moc bolela chodidla. Nevíme, jestli je to typem bot, které se zabodnou v písku tak, že člověk dopadne na celé plosky nohou, nebo tvrdším povrchem v kombinaci s tím, že chodidlo po celou dobu dopadá ve stejném úhlu. Co ale vím, že nohy bolí po chůzi na pláži každého – nehledě na druh obuvi.
Po šesté jsme vyrazili dojít posledních 30 kilometrů pláže. Všechno už se nám zdálo monotónní a musela jsem se nutit do každého kroku.
Na pláži jsme byli kromě hrstky lidí zase sami. Zajímavé bylo vidět žraloka.
V poledne začalo lít jako z konve a foukal vítr o síle 60 km v hodině. Poprvé na trailu jsme zkusili nový přírůstek do naší výbavy – ponča. V tak silném větru bohužel nefungovala, jak bychom potřebovali. Spodní část se ve větru hodně třepotala a neochránila nám nohy a zadek. Pončo alespoň dobře fungovalo jako ochrana batohu… Pláštěnka by v tomto případě asi ulítla. Při vybírání ponča jsme se rozhodovali mezi americkou a čínskou verzí. Čínská měla dobře vyřešené upevnění spodní strany, ale odradily nás rukávy. Báli jsme se, že se budeme potit.
Pršelo asi půl hodiny. Když byla chůze ve větru a s mokrýma nohama za námi, padla naše pozornost zase na bolestivá chodidla. Do města jsme se doslova doplazili… krátká cesta do menšího obchůdku, kde jsme si dali vegetariánský burger a shake, trvala snad 30 minut. Konečně jsme si mohli vyzout mokré boty a SEDNOUT si!
I tak jsme chvíli přemýšleli, zda má smysl jít trail dál, a nakonec se rozhodli, že zůstaneme v kempu. Bylo to správné rozhodnutí i vzhledem k tomu, že již byly 4 hodiny.
Kemp vypadal jako jedna velká botanická zahrada a byl pěkně a účelně zařízený. Všude zpívali ptáci a voněly kytky. Na toaletách a sprchách hrálo „Pozitivní rádio“.
Do večera jsme psali blog, stříhali videa, umyli se a využili všechny vymoženosti moderní doby, kterých si možná ani lidé neváží a berou je za samožřejmost.
Jsme rádi, ze chůzi po pláži máme za sebou.
Kemp neměl chybu!
Dnes jsme ušli 32 km. Jsme na 101. km.