Kempoviště jsme opouštěli už v 6:11 hod. 😉 Z obav z deště jsme měli v plánu přejít sedlo Dorothy Lake Pass do 10 hodin.
Šlo se dobře, trail byl konečně za odměnu 🙂 Ráno byla teplota příjemně chladná. Sice jsem už v sedm měla jen tričko s krátkým rukávem, ale nepotili jsme se jako včera. Trail byl upravený, šlo se rychle. Přestože jsme nastoupali přes 350 výškových metrů, na délce 16 kilometrů se stoupání parádně rozložilo.
Šli jsme sami, jen před sedlem jsme potkali staršího PCT hikera. Zdrželi jsme se s ním přes dvacet minut. Vyprávěli si o PCT, uzavírkách a medvědech. Smáli jsme se, že v některých národních parcích mají medvědi lepší trénink než jinde. Také, že vědí, kdy si Američani dávají snídaně a obědy, a tak vždy, když si u Tahoe Lake vybalí turisti jídlo na stůl, medvědi přijdou a sežerou ho 🙂 Také nám ukazoval fotky rozcupovaného ursaku.
Ursak používáme my v místech, kde není povinný bear kanystr. Je to pytel z vláken spectra, ve kterém se věší jídlo na strom. Jídlo, které se ještě před tím zabalí do plastových vaků, jenž nepropustí jeho vůni, se věší na strom do výšky kolen. Možná, že ho někdo pověsil vysoko a medvěd mohl k jeho zničení použít váhu svého těla, protože my viděli testy s grizli a ursak to přežil 🙂
Před desátou jsme dorazili k jezeru a dali si snídani. Navzdory našim obavám ještě máme zbytky potravin, a tak hlady netrpíme. Ke snídani jsme měli brambůrky a zbytky sýra. Sýr kupujeme v cestovním balení – vakuovaný po takových sýrových „prstech“. Vydrží déle než veliké „cihly“, které jsme kupovali, protože je každý zabalený zvlášť. Zkoušeli jsme i hummus. Chuťově vynikající, ale vydržel den a pak se začal rapidně kazit. Sýr se dá bezpečně jíst i třetí den ve vysokých teplotách 🙂
Po snídani jsme přešli sedlo a začali jsme klesat dolů. Nejdříve jsme šli pohodově a užívali si pokračující krásný trail, když se začaly kupit mraky, přidali jsme do kroku. Že by už konečně bouřka, která je třetím dnem na spadnutí?
Příroda je hezká, hodně skalnatá. Vody v potocích je tady dost, i hodně pěkných míst na stany. V dálce vidíme hřebeny hor, přes které máme jít zítra. Šli jsme rychle, ale nehrotili to. Už dvakrát to vypadaalo, že bude pršet a vždycky se mraky rozpustily. Teď ale začíná hřmít a v dálce za námi vidíme na vrcholcích hor provazy vody. Zvyšujeme tempo, pozorujeme blesky a počítáme, kde hřmí. Běžíme dvě míle k místu, které jsme si vytipovali na zakempování. Bouřka je relativně vysoko. Když doběhneme, prší, ale není to průtrž. Stavíme stan a před jednou se do něj schováváme. Ušli jsme od rána už skoro patnáct mil 🙂 Škoda, že nás bouřka zastavila, když jsme si šlapali v té nejlepší kondici. Na druhou stranu jsem ráda, že se snad počasí vyprší a my budeme zítra přecházet hřebeny bez obav… Proti všem pravidlům jíme tentokrát ve stanu. Snad nám to projednou bude prominuto.
A taky trochu odpočíváme 🙂
Na trail jsme se vrátili ve tři, kdy se začalo vyčasovat. Dle plánu jsme si našli těsně pod zítřejší stoupání. Zítra nás čeká 400 výškových metrů nahoru, a pak deset mil po hřebenech. Na obloze se to stále pere, snad se to do rána zlepší. Rádi bychom vyšli zase v šest jako dneska.
Krajina zde je zase jiná, zřejmě sopečného původu. Je tu docela vlhko a zima a poslední úsek se zdá, že bude bez vody.
Už se těšíme do vany 🙂