Dva dny po skončení PCT jsme s Tomášem navštívili město Seattle. Jsme za tuto zkušenost moc rádi, protože velká americká města tvoří další střípek v naší mozaice poznání Spojených států. Bez této zkušenosti bych naivně vykládala, jak je Amerika (jen) skvělá 🙂
Seattle na nás totiž bohužel moc dobře nezapůsobil. Velikost města s sebou nese nejen hodně hustou automobilovou dopravu a všeobecný mumraj, což je pochopitelné, ale v případě USA i velikou komunitu lidí bez domova. To je vzhledem ke zdejšímu (ne)sociálnímu systému a okleštěnému zdravotnictví koneckonců pochopitelné, přesto nás to, přiznáváme, nepříjemně překvapilo až šokovalo.
Na ulici jsme viděli hodně duševně nemocných lidí, narkomanů, žebráků, lidí, co spali přímo na chodníku… Kvůli tomu jsme se zde necítili dobře. Samozřejmě to souvisí i s naší neznalostí tohoto prostředí, s tím, že člověk neví, jaké chování má od těchto lidí čekat. Na ulici jsme neviděli třeba injekční stříkačky, „jen“ kouření cracku. Hulení trávy nepočítám, marihuana je tady legální a je jí provoněná celá země. Kampaně na podporu legalizace marihuany uvádí, o kolik je mezi konzumenty trávy menší procento úmrtí na opiáty. O jejich známkách např. z matematiky už reklama mlčí 🙂 🙂
Když jsme se tohle téma snažili nadhodit při komunikaci s Američany, řekli nám, že to je odvrácená strana kapitalismu a neměli potřebu to více rozvádět. Můj dojem z Američanů je, že neskutečně moc podporují ty, co se snaží, a naopak není tolik slitování pro ty, kteří např. nepracují. Nutno napsat, že tu na ulici žebrá i hodně mladých lidí – s cigaretou v puse a s cedulí, že testují vaši dobrotu, posedávají celý den před supermarketem, který má ve výloze nápis: Nabíráme nové lidi! Paradox.
Co jsem vypozorovala, tak např. rodiny bydlí stejně mimo centrum, a proto se s homeless nesetkávají. Kromě toho se zpravidla pohybují autem, a tak nemusí čelit přítomnosti těchto chudáků. Ačkoliv jsem srdcem pravicově založená, napadlo mě, jestli snad není lepší těmto lidem poskytnout alespoň nějaké přístřeší než o ně zakopávat na ulici…
Návštěva řeckého bistra 🙂 Jak víme, Řeci neumí hospodařit, ale umí skvěle vařit 🙂
Maxi rolky 🙂
Má oblíbená… Káva 🙂 Seattle jako i ostatní města jsou přímo zamořená kavárnami sítě Starbucks.
Až odpoledne jsme v Seattle narazili na příjemnější místo, které mělo duši.
Chodník před pražírnou a kavárnou Starbucks.
„Cool“ místo… I když bylo všechno vyladěné do detailu, pro mě je to jen další z podniků, které jsem už viděla mnohokrát… Továrna, dřevo, kov. NUDA. Takových kaváren jsou v Evropě včetně Česka stovky.
Kontrast mezi starým a novým.
Jedna ulice působí rušným, ale moderním a čistým dojmem s „normálními“ lidmi, o dvě třídy dál leží na ulici lidské trosky. Něco absolutně nemyslitelného pro malá městečka, kde jsme se poslední čtyři měsíce pohybovali.
Když jsme navečer Seattle opouštěli, oba jsme si oddychli, že ten mumraj máme za sebou.
Seattle, Portland, and San Francisco are disgusting cities due to all the homeless drug addicts the politicians tolerate. Los Angeles can somewhat get away with it because it is so huge. The liberal politicians serve homeless criminal drug addicts better than honest citizens so as a result their cities are flooded with them. As an American I would never go to San Francisco or Portland or Seattle. They are disgusting.
Hi Kevin, we heard the same – that the politics in these cities is too liberal. My friend told me that New York is more better. Do you think is it right? I felt in love with „oldschool“ small american cities, that we visited during hiking PCT. These cities were AWESOME 🙂