Budík nás probudil do vlhkého a studeného rána – daň za spaní u vody… Spacák jsem uklízela navhlý, což díky speciální úpravě peří, která odpuzuje vodu, naštěstí moc nevadí.
Tomáš si každé ráno ošetřuje kotník a palec, ve kterém má infekci, a tak ho musí po probuzení a večer čistit a zalepovat. Trápí ho to už 1 000 mil. Poslední dobou je ráno úplně mimo, potřeboval by se vyspat.
Udělala jsem latté od Starbucks (míchám ho ještě s klasickým instantním kafem, aby bylo silnější a levnější), snědli jsme proteinové tyčinky a vyšli do pořádaného kopce – to zahřeje 🙂
Dnes spěcháme do 17 mil vzdáleného Stevens Passu. Potřebujeme tam být co nejdříve, abychom stihli vyřešit zásobování na další období – chybí nám doplnit dva dny. Pro jídlo jsme chtěli původně dostopovat, ale po špatných zkušenostech se stopem zde ve Washington si chceme potraviny doplnit z hiker boxu, o něm však máme zprávy, že je víceméně prázdný, nebo nás napadlo, že bychom si objednali několik porcí hranolek a vzali si je s sebou…
Po půl hodině lopocení do kopce jsme zjistili, že jdeme špatně. Zrovna dnes, když spěcháme! Dalších 30 minut jsme se vraceli a hodina v čudu. To jsme mohli spát a vstávat až po sedmé jako hikeři, co spali kousek od nás. Dnes jsme poprvé přehlídli značku 🙁
Když jsme se dostali zpátky na trail, šlapali jsme do dalšího kopce. Do tří hodin jsme jich dali celkem pět… Cesta byla z tohoto hlediska hodně náročná. Krajina byla naštěstí docela pestrá. Obrovské balvany, bílá kamenná pole a jezera rozbíjela denodenní stereotyp chození. Radost nám dělali svišti a samozřejmě veverky. Chvílemi svítilo sluníčko, ale ve stínu už nám bylo chladno.
Svišť vpravo u cesty 🙂 Čumí 🙂
Po poledni jsme se lehce naobědvali krekrů a jerky a spěchali do Stevens Pass.
Horské středisko Stevens Pass praskalo ve švech díky velkému počtu bikerů. Kola tady mají v létě zelenou, a tak tu vládla příjemná lehce sportovní atmosféra.
Hikeři zde mohou využít dobíjecí stanici nebo nákup občerstvení – káva, sendviče. Na zásobování je to tu však mizerné – ceny brambůrek (35 Kč za mini balení), tyčinek (52 Kč za Snickers) nebo instantních polévek jsou opravdu hodně přemrštěné.
My jsme hned zamířili k hiker boxu, avšak kromě dvou tyčinek, toaletního papíru a vlhčených hygienických ubrousků tam nebylo nic použitelného…
Museli jsme jet do města! Rozhodovali jsme se mezi dvěma městy vzdálenými 15 a 30 mil. Nakonec jsme se shodli na tom bližším, abychom se co nejrychleji vrátili na trail. Podle mapy mají být v Skykomish menší potraviny s dostačujícím sortimentem pro zásobení.
Stop jsme chytli do 5 minut! Svezla nás hikerka, která šla PCT vloni. Když jsme přijeli do městečka, byly zrovna tenhle jediný víkend potraviny zavřené!!! Taková smůla… Napadlo mě, že zkusíme pumpu (kromě ní, pošty, baru, kavárny a pár baráků tady nic nebylo…) Na pumpě měli naštěstí chleba, sýr i sladkosti, a tak jsme se zazásobili tam. Koupili jsme dva toastové chleby, dva toastové „sýry – ne sýry“ – hmota ala sýr, opravdový sýr, pár tyčinek, dvoje sušenky, dvě limonády, kečup a platili jsme přes 1 100 Kč. Člověk to tu nesmí přepočítávat, jinak by se zbláznil. V Americe lze nakoupit potraviny levněji než v Česku, pokud nakupujete v outletech nebo ve velkém množství, což se netýká situace na trailu… I přesto mi stále přijde lepší zásobovat se v průběhu než si naposílat balíky, protože se vám hodně mění chutě.
I stop zpátky vyšel – zastavilo nám hned druhé auto – starý Ford. Starší pán se choval ohromně mile a přeorganizoval kvůli nám celý interiér. Řekl, že stopoval dvacet let, a tak ví, jaké to je…
Když jsme se vrátili do Stevens Passu, obsadili jsme na hodinu a půl nabíjecí stanici, odpovídali jsme na emaily a přebalili potraviny. Já jsem si koupila vynikající latté. To mě pozitivně nakoplo spolu s dobrými zprávami z domova a s jednou moc milou nabídkou pomoci.
Když jsme vyšli na trail, cítila jsem se jako vyměněná – nabitá pozitivní energií.
A ani vosí hnízdo mě nerozhodilo 🙂
Cesta vedla navíc několik mil po rovině. Paráda. Navečer jsme si šlapání užili. Hezkou druhou polovinu dne završil parádní spot u obrovské louky s potůčkem. Kempovali jsme tady sami.
Venku i ve stanu je zima. Oblékám si dvě bundy a rukavice. Co si tady naopak užíváme je absolutní tma a ticho a stovky hvězd nad námi.
Poučení z dnešního dne? I když věci nedopadnou přesně podle vašich představ, neznamená to, že to musí skončit špatně.
Spíme na míli 2 467 a ušli jsme 37 km.