Dopoledne jsem měla krizi. Ano, všímáte si dobře, mám je dost často 🙂 🙂 A nečekala jsem, že to tak bude… Ale jsem upřímná. PCT není jen ta sranda na YouTube.
Cesta nebyla těžká a počasí nám přálo, ale zase na mě padlo to, jak už mě to tady nebaví. A někdy je těžké nevybít si to na okolí… (Okolí = Tomášek, můj manžel je světec)
Někdy nepomohou ani mé momentálně nejoblíbenější sušenky s kokosem 🙂
Ráno jdeme v mracích.
Tomášek zase zdržuje! V Čechách jsme o všechny letní dobroty přišli, a tak si vychutnáme alespoň borůvky 🙂 Je jich tady hodně druhů. Některé chutnají po třešních, některé jako letní přezrálá jablka, jako žluté blumy, další jsou hodně aromatické. Co kus, to různá chuť a vůně.
Zbývá nám už jen třeba 12 dní chůze, pro mě je to ale jako věčnost.
Přitom je tady příroda nádherná, ale už je to na moji povahu moc dlouho, co jen jdeme. Toužím po změně.
Dozrávají jeřabiny. Že by už podzim? Né!
Ťap, ťap směr údolí s dálnicí.
Před třetí jsme se blížili do pasu, kde si potřebujeme vyzvednout balík s jídlem a dobít baterky. Naši známí z PCT zde plánují přespat v hotelu. Koukli jsme se na booking, jestli bychom pobyt nepořídili třeba za lepší cenu. Nepořídili…
Před městem jsme se rozhodovali, jestli si dopřejeme v hotelu také zůstat. Vířivka a všechno další pohodlíčko je tak lákavé, ale cena okolo stovky dolarů mě dost odrazuje. Tomáš hotel nakonec objednal a nezapomněl si říct o slevu pro PCT hikery. Jupííí – dneska to bude ve velkém stylu 🙂
Už jsme skoro tady 🙂 Před námi hotel i benzínka, kde bychom měli mít balíček.
(V Americe mají udělané perfektně značení na silnicích – cedule jsou obrovské a vypovídající.)
Když jsme přišli do Snoquamile Pass, museli jsme si nejdříve vyzvednout balík od Amazonu s jídlem, který jsme si nechali poslat na pumpu Chevron. Obsluha nám řekla, abychom si balík našli v prostoru za jedné z lednic. A opravdu – bylo to legrační – jsme do prostoru vstupovali přes chladící box.
Vítejte v chladicím boxu 🙂 🙂
Za vyzvednutí balíku si neúčtovali nic. Vedle v hotelu, kde jsme spali, bychom za balík zaplatili 15 dolarů… Resp. pro hosty je balík zdarma a pro ty, co v hotelu nespí, je zpoplatněn.
Hotel leží hned vedle benzínky. Spolu s malým hiker friendly bistrem, pizzerií a obchodem, kde také prodávají pizzu, máte vše pěkně po ruce 🙂
Cestou za ubytováním jsme potkali hikera z Čech a Slovenska, se kterými jsme se viděli už asi před dvěmi měsíci v Independence. Milé setkání 🙂
Hotelový pokoj nevypadal vůbec jako na fotkách. Byl hodně oprýskaný… Recepční se k nám nejdříve chovaly mile, ale když jsme chtěli vyměnit pokoj, protože v něm díky jeho okrajové poloze nefungovala Wifi, začaly nám odsekávat. Tomáš se převlékl do svého svátečního trička bez děr a šel vyjednávat. Řekli jsme, že když nemohou vyměnit pokoj na základě absence WiFi, tak že nás ruší hluk z prádelny a na to už byly jejich výmluvy krátké a po našem nátlaku nám pokoj vyměnily. S takovou neochotou v rámci služeb jsem se v Americe setkala poprvé.
I přes nesnáze s recepčními mi ale tento půl den volna bodl. Strašně moc jsem potřebovala vypnout a fyzicky, ale hlavně psychicky si tady odpočinula.
Koupili jsme si pizzu a dva drinky v plechovce – prodávají tu 700 ml koktejlu za docela rozumné peníze – tohle malé množství nás dokázalo oba solidně rozparádit 🙂 Tomáš šel večer s klukama do vířivky.
Spát jsme šli až po půlnoci.
Ve Snoqualmie Pass se můžete zazásobit, ale všechno zde bylo VELICE drahé. Určitě je lepší si do passu poslat balík.
Spíme na míli 2 391 a ušli jsme 37 km.
K prosbě o výměnu pokoje bych dodal toto:
1) Slušně jsem je poprosil, zda by nám mohli dát jiný pokoj (kde bude wifi), že jsme v pokoji zatím ani nic nerozložili…wifi jsem totiž zkoušel hned po vstupu (to dělám vždy:) ).
2) Paní byla absolutně neochotná…a to i přes to, že jsem ji opravdu prosil… Řekla, že mohu do lobby…na to jsem ji slušně řekl, že jsme hodně unavení…a hotel jsme si vzali hlavně kvůli wifi, to bych jinak mohl spát někde venku…a že bych rád používal mobil a u toho ležel v posteli…. na to mi řekla, že internet mám dostupný v lobby…a že nefunkčnost wifi na hotelu není důvod k výměně pokoje…tak jsem odešel..
3) Za 2 minuty jsem se vrátil…a znovu ji o to poprosil…ona, že opravdu ne, že nefunkční wifi na pokoji není důvod k vyměně….a že manager si nepřeje měnit pokoje. Na to jsem ji tedy řekl:“Potřebujete lepší důvod? A co to, že nás ruší hluk z prádelny, která je u našeho pokoje? To by Vám jako důvod stačilo?:)“…a na tento argument se na mne dost hnusně podívala…a řekla, že nám to vymění:)
Takže poučení….nenechat se odradit, být stále slušní…a naslouchat druhé straně – pak i neochotní zaměstnanci můžou prozradit něco, co může pomoci:-))