Vstávala jsem po půl šesté, abych ještě využila možnost dobít energii a dopsat blog. Tomáše jsem nechala spát skoro do sedmi.
(Včera jsem do půlnoci seděla s ostatními hikery před obchodem. Byla jsem tam tedy spíš sólo, protože oni pili pivo a hulili trávu… Když si sedli s batohem do kytek, které měly zdobit verandu obchodu, už jsem to nevydržela a jako nadšená zahradnice je musela okřiknout…)
Stan jsme měli postavený na zahradě majitelky místního obchodu s potravinami a i s dalšími užitečnými věcmi (nejen) pro hikování. Kromě krámu, kde se můžete zazásobit na další míle za velmi rozumné ceny (velká tyčinka Snickers za dolar), je v Traut Lake ještě kavárna (docela drahá), benzínová pumpa a kemp, kde se lze za poplatek osprchovat 🙂
Majitelka místního obchodu je hikerům velmi nakloněná. Na verandě si lze dobít elektroniku, je zde hiker box, registr a za menší poplatek si lze pronajmout pokoj. I když jsme včera přišli po zavíračce, ochotně nás pustila dovnitř.
Když Tomáš vstal, zabalili jsme stan a došli nakoupit – potřebujeme cukrovinky na další tři dny. Teď jíme oba hodně moc 🙂
Po nákupu jsme si dopřáli snídani. Ještě jednou jsme dali šanci americkým palačinkám, ale ani i když v sobě měly borůvky, před našimi chuťovými buňkami neuspěly. Také jsme potřebovali prodiskutovat a dořešit několik věcí.
Nalepil se na nás ale bohužel jeden starší hiker, který si chtěl povídat. Vypadal jako z teleshoppingu a ovládal všechny možné sociální taktiky/techniky na polapení člověka jako oslovování křestním jménem apod. Choval se extrémně pozitivně a neodbytně. Do toho se přidala jedna americká rodina, jejíž dcera jde také letos PCT… A hodina času byla v háji. Těším se, až zase budeme procházet městy anonymně a ne jako hikeři. Nejhorší je otázka na naše solární panely, které nosíme na baťohu. Ty nenechají chladného NIKOHO! 🙂 🙂 Ale všem přesto odpovídáme vlídně 🙂
Kačeny ráno před stanem 🙂
Snídaně – zajímavá kombinace sladkých palačinek a volského oka.
Co také můžete najít v hiker boxu – marihuanu… Neskutečný! My tady nepijeme téměř alkohol natož tohle.
Po snídani šel Tomáš na poštu pro nový batoh. Trhal se mu bederní pás a firma Osprey, od které batohy máme, na ně dává doživotní záruku, a tak vám batoh opraví nebo hikerům jako my pošlou rovnou úplné nový. Tomu říkám servis! Uvažovali jsme ještě nad batohem od Zpacks, ale několik lidí nám zde již řeklo, že má omezenou nosnost a na pasáže, kde byl třeba povinný kanystr proti medvědům a další vybavení, si brali jinou značku. Také zdůrazňovali, že se k němu musí chovat jemně.
My jsme ze zn. Osprey spokojení maximálně. Kromě výše zmíněného servisu batoh parádně sedí a je odolný. Máme objem 38 litrů a nesla jsem v něm až 14 kilo. Na PCT má batohy zn. Osprey odhadem 80% lidí. Zdá se vám to jako náhoda? 🙂
Kolem oběda nás zpátky na trail odvezl trail angel Gary. Stačilo se s ním ráno před obchodem domluvit. Bez jeho pomoci a pomoci dalších „andělů“, jejichž seznam včetně telefonních čísel pro případ nouze visí na dveřích obchodu, bychom v Traut Lake stopovali dodnes.
Na začátku trailu jsme potkali tyhle dobrovolníky, kteří se starali o cestu. Bylo jim snad 75 let… Sotva šli.
Odpoledne jsme sbírali borůvky, užívali si krásy trailu a moc pěkné výhledy. Šlo se dobře a cesta nás bavila. Vychutnávali jsme si to.
Další dobrovolník, který přišel pomoci s úpravami trailu 🙂
Bohužel navečer si Tomáš vyvrkl kotník! Při zandávání mobilu do kapsy nedával pozor a bolestivý úraz byl na světě. Zraněnou nohu si odpajdal zchladit do řeky.
Bylo po náladě.
Stan jsme postavili dříve, aby Tomáš zraněnou nohu nenamáhal. Kempujeme u řeky s kalnou vodou z ledovce. Tahle voda obsahuje miniaturní částečky, kvůli kterým se pít nesmí, ale my ji v nouzi bereme na vaření.
Přemýšlím, jestli jsme neměli být více vděční za to, co máme. Možná je tohle znamení?
Do půl hodiny začaly padat kroupy a hřmělo. Přeháňka rychle přešla, ale nebe nevypadalo dobře. Možná je nakonec dobře, že jsme tu zůstali…
Zašila jsem ponožky a dodělali jsme další resty. Tomáš si nohu zabandážoval.
Ve stanu máme černý písek z lávy, kterému se lze jen stěží ubránit. Tma ho ale schovala. Další bouřka se k nám blíží mílovými kroky. Hlavní dějství se zatím odehrává v mracích a my vidíme jen záblesky a slyšíme hřmění. Snad u toho tak i zůstane – je to i tak docela RACHOT.
Když se nám rozpršelo nad stanem, usli jsme únavou, a tak ani nevím, jak to pokračovalo 🙂
Spíme na míli 2238 a ušli jsme 20 km.