2017: Přípravy na Pacific Crest Trail – těžko na bojišti, lehko na cvičišti

Těžko na bojišti, lehko na cvičišti

V souvislosti s planováním Pacific Crest Trail se mluví o přibližně roční přípravě. Nejdříve se mi tato doba zdála přehnaná, pravdou ale je, že to nějaký čas zabere. Příprava se dělí na nachystání si (a hlavně otestování!) vhodného vybavení a oblečení, promyšlení zásobovací strategie (doplnění jídla a up grade oblečení – např. boty se doporučuje měnit každých  1 000 Km), nákupu, resp. nahrání map, zjištění softů na předpověď počasí, repory vody atd. a organizačních věcí typu zajištění volna v práci, vyběhání si amerických víz, nákup letenek a také vymyšlení plánu, jak se třeba dostat na začátek trailu. Do toho sledujete desítky videí a čtete informace z internetu, aby vás později zaskočilo co nejméně věcí a překvapení byla jen příjemná. Do toho hledáte instruktážní videa, kolik je druhů medvědů,  co dělat, když je potkáte, jak si vázat jídlo a parfémovanou hygienu na strom, co dělat, když potkáte chřestýše na cestě, co dělat, když vidíte chřestýše v trávě u cesty, jak zacházet s cepínem, jak brodit, jak si správně masírovat nohy, jak vypadají všechny jedovaté rostliny, kterými se to na treku jen hemží a kterých se nesmíte dotknout, aby vám na těle nenaskákaly obrovské puchýře, atd. a tak dále.. A TAK DÁLE.

Připravit, ke startu, registrace!

Kvůli zachování ochrany přírody může na trek denně vyrazit jen okolo padesátky lidí. Permity (povolenky ke vstupu) se vydávají ve dvou kolech s přibližně měsíčním odstupem (30 a 20 vstupů/ na konkrétní den, uvolněny jsou data od dubna do října). Z jihu na sever, tak jak chceme jít my, se vyráží v dubnu nebo na začátku května. Člověk musí vyrazit včas, aby na poušti nepadl vedrem, ale zároveň si naplánovat takový start, aby stihl v horách, které ho čekají za přibližně 1 000 Km, alespoň trochu odtát sníh. Trek je možné jít buď kontinuálně nebo různé části přeskakovat a pak se dodatečně vracet. Někdo se také vrací v průběhu několika let a trek dochází postupně.

Organizace Pacific Crest Trail Association vyhlásí na svém webu (www.pcta.org) a Faceboku první datum udělování propustek a čas spuštění registrace – letos to bylo přesně 24.1. v 19:30 našeho času. V reálu to vypadá tak, ze se přesně v tento okamžik asi na hodinu zasekne registrační formulář, protože několik tisíc lidí bojuje o své místo na slunci, teda vlastně na treku. Během této soudné hodiny mačkáte zběsile F5 a modlíte se, aby formulář naskočil a když zázrakem naskočí, aby nespadl, dokud neodešlete svá data. My jsme se registrovali ze dvou počítačů naráz. Mně se za hodinu registrační formulář nezobrazil ani jednou. Na několikátý pokus se registrace povedla až Tomášovi, který vsadil na kvalitní připojení z práce. Jakmile se registrace podaří, přijde vám potvrzující email a za měsíc po té samotné povolení ke vstupu.

Jedete do Ameriky pracovat jako prostitutka?

Večer strávený nad žádostmi o víza do USA byl skutečně výživný. Vyplňování zabralo přes 2,5 hodiny, během kterých jsme se několikrát rozvedli. Vrcholem vyplňovacího martyria byly závěrečné otázky typu, zda jedeme do USA spáchat atentát, zda tam jedu pracovat jako prostitutka, jestli jsme napojeni na teroristickou organizaci atd. Nakonec jsme za podání obou žádostí vyplázli téměř 8 000 Kč a po půlnoci šli spát s nadějí, že to nebylo zbytečně.

Samotný pohovor na ambasádě, kam nás na štěstí opravu pozvali, proběhl až nečekaně hladce. Absolvovali jsme krátký pohovor o důvodech naší trasy a mladé sympatické úřednici ukázali jen mapu s plánem cesty. Do dalších dokumentů, které jsme si poctivě připravili, jako třeba naše pracovní smlouvy týkající se zaměstnání v ČR, výpisy z účtů, adresu, kde budeme první den v USA bydlet apod., zájem nahlédnout neměla.

Jedny kalhotky na čtyři měsíce

Na Pacific Crest Trail si vezeme naši standardní odzkoušenou cestovatelskou výbavu. Navíc jsme přidali jen ultralehká trika s dlouhým rukávem a kapucí, lepší model klobouků kvůli poušti a teplejší čepice kvůli zimě v horách. Druhé spodní kalhotky jsem vyměnila za unisexové běžecké šortky, které se dají použít i jako plavky. Nově jsme koupili nesmeky a vytipovali dodavatele na bear canister a ultra lehké cepíny, které si díky enormnímu množství sněhu v letošním roce budeme muset koupit. Letošní rok hlásí druhé nejméně příznivé sněhové podmínky. Sněhu napadlo vysoko nad normál (cca 180 %), tak špatná situace byla naposledy v roce 1983.

Naše vybavení na Pacific Crest trail a boty, co jsme používali, najdete zde.

Jak funguje zásobování?

Na PCT existuje několik zásobovacích strategií. Jsou tací, kteří si jídlo dokupují hlavně po cestě, jiní si všechno předem nabalíkují a po té rozešlou na pošty, resp. místa, kde si balík mohou po cestě vyzvednout – pošty, obchůdky, benzinové pumpy… My se rozhodli pro rozeslání třech základních balíku s botami a dalším vybavením po každých přibližně 1 000 Km. Jídlo budeme kupovat po cestě a online ve specializovaných eshopech s dehydratovaným jídlem. Pro treky po Evropě si jídlo sušíme a připravujeme vlastní zásoby, pro PCT nás limituje zákaz dovozu vlastního home made připraveného jídla. Legální je pouze dovoz standardně připravených potravin v originálních obalech, které můžete zakoupit v obchodech. Zakázaný je dovoz masa a výrobků obsahujících mléko (vyjma několika sýrů) – více info zde.

Z tohoto důvodu jsme si postupně vytipovali eshopy s veganským a vegetariánským dehydratovaným jídlem, které posílají balíky na adresy, kudy půjdeme. Radost nám udělaly dva eshopy zaměřené přímo na long hikery, kde se dá sehnat skoro vše. Jeden z nich je navíc natolik ochotný, že si u něj necháme naše připravená balíky a on nám je za 10 dolarů pošle, až budeme potřebovat (alespoň v to doufáme:) ).

Netlačit na pilu

Na Pacific Crest Trail nejdeme najít životní smysl nebo sami sebe. Na to jsme už příliš staří a příliš šťastní, protože si s největší pokorou troufáme tvrdit, že už oba víme, co od života chceme a co nás v životě naplňuje. Díky několikaleté zkušenosti s cestováním víme, že nám tenhle nový zážitek zásadně nepřerovná ani náš žebříček hodnot.

To, v čem bychom se ale oba potřebovali zdokonalit, je nechat věci více plynout. Netlačit na pilu a počkat, co život v situacích, které vám možná na začátku přijdou trochu náročné a komplikované, nakonec sám přinese. Protože to často může být mnohem lepší, než byste si sami dokázali představit.

Poděkování

Na konec této předmluvy a na začátek naší cesty bychom oba chtěli z celého srdce poděkovat naší rodině a přátelům, díky jejichž obrovské pomoci můžeme náš sen zrealizovat. Přesto všechno, o čem píšeme v odstavci výše, jsme se něco naučili už před samotným odletem do USA. Jednak nás až dojala podpora, se kterou jsme se u našich přátel a rodiny setkali a také jsme si uvědomili, jak moc naše rodiny milujeme a co všechno pro nás znamenají. Přípravě na Pacific Crest Trail jsme věnovali dlouhé měsíce a to často na úkor setkávání se s našimi nejbližšími a už teď víme, že bychom jim to chtěli po našem návratu vynahradit.

DĚKUJEME VÁM VŠEM!

Hike your own way a cestování zdar!