2017: PCT – 21. den na trailu; šlapání do kopce nás už nebaví, příjemné místo pro hikery – Wrightwood a výšlap na Mt Baden Powell

Dnes jsme si už od šlapání potřebovali vážně odpočinout, a tak jsme ušli jen 19 mil 🙂

Byly ale vykoupené potem a upachtěné – celý den se šlo víceméně jen do kopce a zítra pokračujeme…

V noci bylo parádní teplo, a tak jsme se dobře vyspali. Vstali jsme už po páté a vyrazili před šestou. Čekalo nás asi deset mil na místo, kde jsme chtěli stopovat do města kvůli doplnění zásob jídla. Myslela jsem, že vyjdeme na horu a pak už budeme slézat k silnici, ale opak byl pravdou. Víceméně celou dobu jsme funěli do kopce a když už náhodou vedl kousek trailu dolů, bylo to hodně prudké… Cesta VŮBEC neubíhala a do každého kroku jsme se oba museli nutit. Už v polovině po pěti mílích jsme toho měli plné zuby…

Po desáté jsme se doploužili na silnici, kde už stopovalo asi pět hikerů. Akorát zastavilo auto, ale šla k němu už tato skupinka. My se vydali na stopa dál po silnici, když v tom na nás zakřičela slečna: PCT hikers! Její skupina by se do auta celá nevešla, a tak nám uvolnili místo. Super gesto – na auto jsme nečekali ani minutu 🙂 V autě už jeden hiker seděl a s řidičem se nadšeně bavili o pěstování trávy a o hulení obecně. K tématu jsme neměli moc co říct 🙂 🙂 (Kouření trávy je v Kalifornii legální od listopadu a i na treku hulí opravdu hodně moc lidí) Pak se na nás řidič obrátil a zeptal se: „A co vy, hulíte?“ 🙂

Bavili jsme se i o českém pivu nebo o sněhu v Sieře, který nás čeká za tři týdny. Říkal nám, jaké části PCT se jemu líbily nejvíce.

Město je pěkné a hodně přátelské k hikerům. Šli jsme najít hiker box, ale tentokrát jsme si z něj vzali jen cvočky na přidělání solárního panelu, který díky neustálé absenci energie dokupujeme – necháváme si ho poslat do kempu, kde chceme strávit noc.

V krámku Mountain Hardware jsme se zapsali do PCT registru a dostali odznáček na památku. Během asi hodiny se s námi ve městě sami od sebe začali bavit dva starší pánové – odkud jsme, jak se nám město líbí, jeden z nich znal dokonce Alfonse Muchu a poradil nám, kde si můžeme nabít mobily.

Nabíjecí stanice byla u supermarketu. Skvělý tah – nechat hikery nakoupit a pak jim umožnit si sednout, najíst se a dobít baterky, což je extrémně důležité.

Po nákupu a obědě jsme hledali místo, kde by byl stín a mohli bychom dobít zbytek věcí. Jednou z možností je jít do restaurace, ale protože jsme už ve městě nechali dost peněz za nákup (jídlo na tři dny za 65 dolarů…), nechtělo se mi jít ještě někam jinam, kde by třeba ani nebyla zásuvka…

Park u komunitního centra se stal naším útočištěm 🙂

Veřejné toalety posloužily k vyprání ponožek – konečně jsme mohli použít i mýdlo, které v přírodě použít nesmíme a ani nechceme, když vidíme, kolika organismům dává voda zivot – je to i jeden z důvodů naší špíny – nepoužíváme žádné mýdlo ani prací prostředky. Mnoho mil voda vůbec není nebo je žabinec nebo jen slabý proud. Nejsou tu třeba jezera nebo hodně řek, kam se člověk skočí umýt… V říčkách je tak málo vody, že se při nabírání mísí s pískem a díky tomu se i špatně pere, protože prádlo nejde vymáchat – všude je jemný písek. A lavičky v parku sloužily k sušení ponožek. A hlavně tam byla zdarma i elektrika! Člověk musí sebrat někdy trochu kuráže si ty věci takhle obšancovat a taky je umět najít. Život homeless není jednoduchý. Jak tady říkáme – jsme homlesáci s kreditkou 🙂 🙂

Hodně lidí neřeší vůbec nic a v parku si hned lehnou 🙂

Odpoledne jsme se vraceli zpátky na trail. A zastavilo nám hned první auto – nadherný RAM.

Náš trail angel se nám ještě omlouvala, že musíme sedět v zadu, ale byla to super jízda. Užívali jsme si zvuk silného motoru a možnost svezení v takové káře!

Paní nás a další pár dovezla na místo, kde jsme v poledne skončili a hned se vrátila zpátky do města, aby odvezla další hikery. Neuvěřitelné…

Před výšlapem jsme šli kolem místního kempoviště. 

A pak jsme si dali 5 mil, z toho poslední dvě byly do opravdu velkého kopce Baden-Powell, měl okolo 2 700 m n.m.

Po celém dni jsme už byli docela unavení, a tak když jsme v šest našli pěkný spot, tak jsme to zabalili a šetřili síly na zítra na dokončení výšlapu.

Podařilo se nám najít krásné místečko. K večeři jsme si dali tortily s veganskou „šunkou“.

Západ slunce, který ozlatil špičky stromů, byl úchvatný.