Spala jsem v rukavicích. Večery tu začínají být velice chladné. V noci jsme měli ve stanu a na spacácích vlhkost, ale do rána se oteplilo a probudili jsme se do suchého. To miluju. Bohužel měli na jednom z kempových baráčků dekoraci, která od pěti od rána ve větru šustila a vzbudila nás časně ráno…
Věci jsme sbalili ještě za svitu čelovek a ve čtvrt na osm vyšli na náš poslední TA den. Svítání si dalo záležet a vybarvilo oblohu do zlato-purpurové. Cesta byla úplně rovná 😁 Do města jsme šli po cyklostezce a cesta městem na štěstí nebyla skrz, ale vedli nás po další cyklostezce. Šli jsme sami. Mušky nám ale věrné zůstaly.
Mufáci 🤗 Ještě leží 🐏
Hranice města
Cesta okolo města
Kamenem úrazu dnes bylo 15 km po dálnici, resp. extrémně frekventované silnici. Myslela jsem, že se zcvoknu. Cesta vůbec neutíkala. Kolem nás jezdilo veliké množství aut. Obrovské množství náklaďáků. Do toho dnes výjimečně hodně foukal vítr… Myslela jsem, že ta cesta nikdy neskončí 🤨🙈 Na silnice jsme po Severním ostrově již alergičtí 😅
Po třech hodinách utrpení jsme se celí vyfoukaní dostali na hranice města Bluff. Hurá! Konečně jsme šli po normálním chodníku 😉 Město bylo lidiprázdné a působilo vymřelým dojmem. Většina obchodů a kaváren byla zavřená… hlavní dominantou byl přístav. Dopoledne jsme zvažovali, že bychom zde jednu noc přespali – je tu docela pěkné kempoviště, ale když jsme viděli tu opuštěnost, rychle jsme si to rozmysleli.
Pěkné přivítání 🤣🤣🤣
Když jsme přišli k CÍLI – ke značce s ukazateli vzdálenosti několika měst, byl obsazený Číňany. Docela symbolické – Zéland je plný Číňanů… Skupinka asi 20 turistů si zde dělala selfíčka snad 20 minut 🙈🙈🙈 Přišlo mi to trochu zvláštní, jak mohou být tak nadšení z místa, ke kterému přijeli autem a vlastně k němu nemohou mít takový vztah. Když odjeli, přišla řada na nás 😉
Možná cítíme trochu smutek, ale jinak toho necítíme moc. Posledních pár dní myslíme spíš na to, jak bezpečně odjet domů a být s našimi zvířecími miláčky. A tyhle pocity převálcovaly to ostatní. Z trailu máme smíšené dojmy a až čas ukáže, co si z toho odneseme za zkušenosti a poznání. Nicméně přese všechno brblání jsme VDĚČNÍ STRAŠNĚ MOC, že jsme zde mohli být a zažít to. K tomu bych ale ráda zdůraznila, že nás to stálo OBROVSKÉ úsilí a práci sem přijet, že jsme toho museli HODNĚ MOC obětovat. Zdůrazňuji to hlavně proto, abych zároveň řekla, že každý může zažít cokoliv na světě, když se hodně moc snaží a má trochu toho štěstíčka 🍀🍀🍀
My máme obrovské štěstí na lidi kolem nás doma a na naši rodinu. Mnoho lidí nám moc pomohlo a to nejen z řad naší rodiny, sousedů, kamarádů a kolegů z práce, ale i lidí zde na Zélandu. To mě vede i k myšlence, že se každý nemusí pokoušet o „velké věci“ jako ujít 3000 km, ale že „velké věci“ mohou být výsledkem každodenních drobných interakcí s lidmi. A může to začít úsměvem…
Chtěli bychom poděkovat všem, kdo sledovali naše videa a četli náš blog a speciálně děkujeme těm, kdo si udělali čas napsat nám komentář (zdravíme Jirku a i ostatní 👍). Právě tahle zdánlivě malá věc pro nás ale znamenala děsně MOC. Vždy, když jsme klesali na mysli, se nějaký komentář objevil. Děkujeme a začněte si plnit vaše sny. Myslím, že je úplně jedno, jak to ve finále dopadne – jestli se naplní vaše očekávání nebo ne. Důležité je, že jste to zkusili ♥️
Lenka & Tom
PS: Z Blaffu nás odvezl Rob – náš Trail Angel z Invercargill. Byl tak hodný, že se nám k tomu nabídl! A co víc – když jsme nastupovali do auta, tak nám nabídl, že u něho dnes můžeme přespat. A i nám uvařil výbornou večeři! Po ní odjel do práce a nechal nám domek k dispozici 🙂🙈🙈
PS: Jelikož jsme za celý pobyt neviděli ani jednoho Ka-ka papouška, jdeme se na ně podívat zítra 😊 Dám sem tedy ještě příspěvek 🤗🤗🤗
Great achievement 👏👏👏 It was my pleasure to host you both. Such a lovely couple and through such a journey keeping this blog updated and Tomas making YouTube videos kept you guys very busy on top of walking the trail. 🥵😁 Tell Tomas I am using the lighterpack.com site after he showed it to me. Sharing knowledge from two such experienced hikers was incredible so thank you for that. I cannot wait to do my journey as so many New Zelanaders who live here take it for granted. Even though I am familiar with mich of the trail Morpheus said it in the Matrix best that ‚there is a difference between knowing the path, and walking the path.‘ I will surely see you both again someday when I visit Czech Republic.
PS – I hope the bunnies are ok too. If there had been a few more days you could have gone to Stewart Island and seen Kaka and kiwi in the wild, but you may be back one day you never know 😉 I start my new job on Monday so will be out in nature for work again which I am looking forward to very much.
All the best for the future and returning to the ‚normal‘ routines of everyday life 😁
Dear Rob, thank you very much for everything – for your kindness and help. Btw. you are excellent cook. We will watch your hike very attentively. Yes, it is huge difference between knowing the path and walking the path 🙂 But I believe it will be easy for you 🙂 One bunny is ok, other „Mufak“ not yet, but he is a big fighter. We are happy we could be with him in these complicated moments of his life. Hope we will see each other soon 🙂 We wish you the best of luck in your new job!
YAY!!!! Bravo!!! You made it in record time.
So happy for you. It was a pleasure to follow your adventures while preparing my trip next year.
Thank you for all the posts and videos
Dear Nass, thank you for your lovely comment 🙂 Enjoy the South Island next year – it is really gorgeous. Happy trail 🙂
Leni, strasne hezky jsi to napsala! Neumim si predstavit, kolik usili vas stoji plnit si vase sny (nejen Zeland, ale i pred par lety PCT). Jste pro me velkou inspiraci – ze sny se opravdu mohou splnit, ze si je kazdy muze splnit. Ale musi pro to clovek ku.va neco udelat a na to spousta lidi zapomina a jen brbla. Obdivuju vase odhodlani a pili. Respekt!
Jani, moc děkuju za komentář a uznání 🙂 Od Tebe mě to hodně moc potěšilo :*
Přidávám se k předřečníkům v reakcích u posledních dílů s poděkováním za sdílení cesty a obdivem, kolik jste toho stihli a ještě často v náročnějším terénu a téměř bez odpočinkových dní. Ani se nedivím, že chcete trochu zpomalit 🙂
Když píšeš, že bys příště šla na měsíc, tak 1000 km dlouhý Bibbulmun Track, jak jsem psal dřív na youtube, by byl akorát. Jsou tam cestou krásné prázdné pláže, květiny a květy na keřích (hlavně od září do listopadu) a divoká zvířata (klokani, papoušci atd., někdy i hadi, dle mých zkušeností v Austrálii ne moc často, ale doporučují se v hustším porostu návleky od kolenou dolů).
Na pláže bez lidí (a někdy i daleko od civilizace, přístupné jen pěšky), po kterých se dá dobře chodit, je NZ super, ale i v Evropě se najdou pěkné, kde je mimo sezónu jen málo lidí. Loni začátkem dubna jsem šel 3-denní trek po plážích a podél útesů v Algarve se spaním v hostelech. Na plážích v Andalusii bylo v březnu lidí taky jen minimum.
Píšeš: „Mušky nám ale věrné zůstaly… Do toho dnes výjimečně hodně foukal vítr.“ To asi ráno ještě moc nefoukal a pak už snad ty mušky přestaly, ne?
Ahoj Libore. Moc děkujeme za gratulaci 🙂 Ano, u Blaffu foukalo extrémně hodně a mušky tím pádem přestaly. Spíš jsem se cítila já jako muška ve větru 😀 Velmi děkuji za tipy – hlavně ty treky v Australii a Portugalsku se mi libí. A hadi jsou v rámci treku nějak nebezpeční? S něčím jiným potenciálně nebezpečným ses tam setkal?
Ahoj, v Austrálii jsem šel jen 6-denní Overland Track v Tasmánii (včetně odbočky, pro vás by byl tak 3-4-denní). Bibbulmunu jsem si všiml až v závěru poslední cesty a našel jsem si o něm info a videa na youtube až doma. Jižní pobřeží Západní Austrálie, kude vede, jsem projížděl autem v roce 2003 a vrátil jsem se tam ještě v roce 2017. V Austrálii jsem celkem strávil téměř 10 měsíců ve všech oblastech a s velkým podílem v přírodě a jedovatého hada jsem u cesty potkal jen 1x (a 1x kamarád, který šel se mnou, ale z druhé strany jezírka). Jinak pár asi nejedovatých v severní části Austrálie a pár přejetých na silnici. Problém s některými hady je, že neutečou před lidmi, jak je jinde obvyklé. Na druhou stranu neútočí, pokud na ně člověk nešlápne nebo je nechytá. Na některých videích z Bibbulmunu mají jedovaté hady natočené, takže jistě tam občas jsou. Na druhou stranu jsem viděl asi jedovatého hada u velmi frekventované stezky poblíž parkoviště v NP Zion v USA. Různá nebezpečí v Austrálii jsou v moři, a to spíše v severní půlce. Na jihu, kde vede trek, bych se bál jedině případných proudů (jako např. na Ninety Mile Beach), ale voda je tam stejně studená. Na zemi mohou být nebezpeční pavouci (např. red back nebo funnel-web na východě, hlavně na předměstí Sydney – tam lidi bez rukavic na dřevo na zahrádce nesahají), ale já jsem žádného neviděl (možná proto, že je noční). Jinak je na jihu Austrálie nebezpečný možná už jen klokan – pokud se mu řidič snaží vyhnout a sjede ze silnice. Na treku akorát chybí hory. Ty jsou na jihozápadě jen malé na pár místech a nejlepší je zajet pak autem z Albany do NP Stirling Range (pokud by nebyl příplatek za 1-směrné půjčení auta z Albany do Perthu příliš vysoký, ideální by bylo zajet ještě na Wave Rock a pak do Perthu, případně ještě nejdřív do NP Cape Le Grand a jinam).
Trek v Portugalsku není oficiální. Vytvořil jsem si ho pohledem na mapu spojením pláží a pobřežních stezek. Šel jsem pěšky od letiště Faro, které je kousek od pláže, dál na západ.
Ještě že jste byli tak rychlí a že onemocněl králík. Vyřešili jste návrat v poklidu včas a nemuseli jste skončit před cílem nebo tam uvíznout.