Místo na spaní jsme našli perfektní, ale oba jsme se moc nevyspali. Tomáš šel spát až před jednou ráno, protože chtěl připojení k Internetu využít k odpovědím na komentáře u videí a ke kontrole e-mailů, a já se hodněkrát budila.
Den jsme zahájili praním ponožek a pak kávou v bistru, kde jsme včera večeřeli.
Až do oběda jsme šli úžasným upraveným trailem – příjemnou cestou okolo vodního kanálu, řeky a jezera. Panovalo letní počasí, šli jsme cyklostezkou hlavně okolo vody – myslím, že všechny cesty okolo vody jsou v principu pěkné, když to není trail VODOU ala na Zélandu nebo hrůzotrail podél řeky viz včera. Voda v řece i v jezerech byla azurově modrá a výhledy na hory byly tak fantastické, že člověk nevěděl, kam dřív s očima. Přece jen se na hory lépe dívá, než se po nich chodí. Já bych se na ně vydržela dívat celý den 😂😂🙏🙏🙏
Dopoledne jsme se stavili pro bagetu v malém pekařství 😋
Albert Town
V Albert Town jsme viděli popelářské auto, které mělo postranní vidlici na nabírání popelnic. Nebyli tudíž potřeba popeláři a řidič si do auta sypal odpadky sám 😉
Jednoduchá matematika 🤣
Cesta z Albert Town do Wanaka 😍
Okolo oběda už jsme měli v nohách 20 kilometrů (to nám včera trvalo skoro celý den 😅) a padla na nás únava. Natáhli jsme se proto na 15 minut u jezera. Dnes je 81. den našeho putování a my si mohli vychutnat pauzu BEZ Sandflies!!! Byl to úžasný moment. Foukal příjemný větřík, na jezeru šuměly vlny, leželi/seděli jsme pod stínem stromů a nemuseli vůbec nic.
Okolo jedné jsme došli do městečka Wanaka. Ještě před centrem městečka jsme obdivovali krutopřísné haciendy. Obrovské vily postavené v různých stylech. Okolo nich rostl perfektně upravený a zalévaný anglický trávník. Některé byly postavené v moderním designu, jiné vypadaly jako z anglického venkova a také jsme viděli různé pokusy o extravagantní stavby.
Ve městě jsme si koupili pizzu. Konečně se ceny blížily trochu k normálu. Za dvě velké pizzy jsme ve fast foodu Dominos zaplatili 32 dolarů. Snědli jsme si je na lavičce v parku. K jídlu jsem kupovala pití a v supermarketu Four Square stála Coca-cola v plastu 0,5L – litr 6.69, v plechu cca 300 ml – litr 6.49 a v plastu – objem lahve – 1,5L v akci 1,99 za litr! Celá Cola-cola – 1,5L – teda stála 2.99 dolarů v akci. Ostatní pití bylo tak drahé, že jsme si koupili velkou Colu.
Během oběda jsme řešili Koronavirus a další katastrofy ve světě. Vím, že si tady stěžuji často na blbosti 🙈🙈🙈, na druhou stranu, i když člověk ví, jaké neštěstí se děje jinde, je normální, že jeho problémy mu přijdou jako největší.
Moc se nám nechtělo, ale v půl čtvrté jsme se donutili ujít další kilometry. Plán byl pokračovat v trailu a až dojdeme k blízkosti zítřejší sekce, zastopujeme si zpět do města, kde jsme si měli koupit zásoby jídla a večer se sejít se Stuartem, u jehož sestřenice jsme měli ve Wanaka spát.
Trail pokračoval okolo jezera a objektivně to byla procházka s krásnými výhledy na městečko, jezero a hory. Pohledy byly výjimečné. Ohromně se mi to líbilo a mrzí mě, že to neumíme lépe vyfotit. Subjektivně se nám bohužel oběma šlapalo těžce a nebylo to kvůli tomu, že Tomášovy hodinky ukazovaly 30 C, ale protože nemáme dobré zprávy z domova. Jeden z našich králíčků je nemocný a i když má nejlepší péči v podobě Tomášovy mamky a úzasných sousedů a veterináře, tak je to náš milášek – naše devítileté dítě a když víme, že není v pořádku, tak hikování a „užívání si“ (ve VELKÝCH uvozovkách) postrádá smysl. A tak jsme šlapali kolem té krásy kolem nás a stejně byli oba myšlenkami u našeho Mufáčka. Šli jsme to jen, abychom to šli…
Město Wanaka je samo o sobě opravdu velice pěkné a věřím, že pro klasické turisty je tu ráj. Jednak si mohou vybrat z různých aktivit jako chození po horách, ježdění na kole či na lodi nebo se válet na pláži. Ta je tak dlouhá, že zde každý najde snadno své místečko. Pár lidí se tu i koupalo. Ve městě jsme viděli mnoho luxusního ubytování – kdo si chce vyhodit z kopýtka, je to tu ideální místo. Také ve Wanaka přes den parkovalo mnoho obytných aut. Komu by se nechtělo dívat se celý den na kombinaci jezera a hor a u toho si třeba číst knížku 😊😊😊?
Navečer jsme se dostali k silnici a stopovali zpátky do Wanaka. Stop nám zabral asi 2 minuty! Do města nás odvezl hiker z Německa. Nebyl moc komunikativní. Vracel se z trailu a vypadal vyčerpaně.
Ve městě jsme zjistili, že se se Stuartem neuvidíme… tudíž jsme se vraceli zbytečně a měli si nakoupit již odpoledne a normálně pokračovat. Sakryš 🙈🙈🙈 Radost nám udělaly alespoň ceny v supermarketu New World. Po všech těch palbách za jídlo tady měli všechno nejméně o 20% levnější než jsme byli poslední týdny zvyklí. Navíc OBROVSKÝ výběr všeho.
Na trailu milujeme smoothie – pijeme značku Simply Squeezed – a tady měli za 3.5 různé druhy! (Dopoledne to samé ve Four Square skoro za 10 dolarů) Ovoce a zelenina je tu na nás drahá, a tak příjímat ji ve formě smoothie nám přijde jako bezva nápad. Škoda, že potřebujeme jídlo jen na tři dny… Mají zde například úplně luxusní koláče – kupovali jsme koláč ala cheesecake a chutnal jako domácí. Byl svěží a nebyl přeslazený. Lahoda!
Když jsme nakoupili, rozhodli jsme se, že dostopujeme zase zpět 🙈🙈🙈 – do kempu blízko začátku zítřejší sekce. Stáli jsme na silnici přes 50 minut jako největší nuly a nikdo nám nezastavil. V jedné ruce koláč, který postupně chladl, v další housky na zítra, co se minutu po minutě více a více na sluníčku zapařovaly , … usmívali jsme se i mávali, ale výsledek to nemělo. Přáli jsme si, aby jel někdo „chudší“, protože „obyčejní“ lidé s námi zpravidla mají soucit. A také lidé v bílých autech. A najednou nám zastavila lady v bílé TESLE. Tak to je GÓL! Na takové auto se ovšem hodinu čekat vyplatí 🤣 Sice jsme nevěděli, jak se otevírají dveře a jak z Tesly vystoupit, ale svezeníčko to bylo parádní! A dokonce nás odvezla až přímo do kempu.
V kempu jsme za ubytování a sprchu zaplatili 32 dolarů. Přijeli jsme už pozdě, a tak jsme stihli dobít jen část elektroniky. Než jsme postavili stan, přebalili jídlo, umyli se a trochu se najedli, bylo pozdě večer. Ze zmateného odpoledne a stopů jsme se cítili vyčerpaně.
Když jsem šla spát, vonělo to venku jako když čerstvě posečete na zahradě trávu. Možná, že si tentokrát nevezmu špunty do uší a budu poslouchat šplouchající vlny jezera – jako bych byla u moře…
… tak ne, Francouzka vedle ve stanu začla v jedenáct večer hlasitě telefonovat a křičela až do půlnoci. Špunty budou potřeba.
To bylo hezké a rozsáhlé. Krásné fotky, hezká část. Zvířecí děti to je velké štěstí ale občas i velké trápení, bohužel přilnou k srdci a jejich čas je obvykle kratší než náš, navíc ne vždy poznáme, že je něco trápí i když se jim snažíme dát maximum – až se vrátíte, nezapomeňte napsat jak na tom Mufáček je a ofotit ho, držím ✊
Ahoj Jirko! Wanaka je vážně krásná část Jižního ostrova. S těmi zvířátky máš pravdu a naprosto souhlasím, že člověk často nemůže vědět, zda je něco (opravdu) bolí nebo trápí… resp. by se to muselo měřit přes nějaké impulzy v mozku – mně teď jde obecně o to, že se to lajcky nepozná, pokud třeba výrazně nezmění své chování. A tak člověk zasáhne pozdě nebo se naopak trápí a přitom to to zvířátko třeba bolí méně, než si my v hlavě vykonstruujeme …