Ráno jsme vstávali až okolo osmé. Nějak jsme se špatně vyspali 🙈🙈😂 a cítili se úplně rozsekaní 😃
Dnešní první část trailu vedla po prašné cestě. Když nepočítám, že nás poslední dny každý den něco bolí, šlo se dobře. Dokud Tomášovy hodinky neukázaly 37 C… s tím, jak jsme se postupně začali vařit, klesala naše chuť k chůzi. Hlavně moje 😂🤣 Necítila jsem se úplně v kondici.
Ráno jsme viděli ovce, farmáře – pasáky? a pastevecké psy, kteří naháněli stádo. Je to koncert, když člověk pozoruje psy při práci s tak početným stádem. My si zase stoupli co nejdál mimo stádo a snažili se nehýbat… Ovce se totiž hodně bojí a zbytečně se pak zastavují a zírají na nás a další řady za nimi se už na ně valí.
Zvířata tu nevídáme – jen občas kachny.
Dnes jsme u jednoho jezera našli úplně nový záchod. To je pohoda moci si sednout 😂😂😂
Dneska potřebujeme překročit řeku – Rakaia River. Asociace TA zakazuje vodu překračovat, jednak z důvodu bezpečnosti a hlavně, aby lidi nechodili na soukromé pozemky, když by hledali místo na překročení. Řeka má několik toků, které se různě mění. Za 30 dolarů na osobu je možné zajistit přepravu na druhý břeh nebo můžeme stopovat. Je to dost nešťastné, že trail končí na místě, které je oficiálně zakázané překračovat a aby se člověk dostal rychle na druhý břeh, musí zaplatit… Nebo to celé NENÍ náhoda?
Na oběd jsme si vybrali místo na cestě ve stínu stromů. Bohužel i tady si nás po chvíli našly mušky. I když jsem se před jídlem namazala krémem proti sandflies, šly po mě 🤨 Za takových podmínek, kdy člověk jí a zároveň musí být ve 100% střehu díky muškám, se nám opravdu špatně odpočívá…
Seděli jsme u brány, která asi vedla k pozemku nějaké společnosti. Když jsme jedli, zastavilo u nás nákladní auto s cisternou na hnojení a pán začal otevírat bránu, aby mohl projet. Ptal se nás, jestli jsme TA hikeři a asi v páté větě nám nabídl, že nás může svést! Bude se vracet za hodinu… To by bylo fantastické. Nejdřív jsem si říkala, jestli si z nás nedělá legraci, ale myslel to vážně.
Hodinu jsme šli ve vedru a najednou se u nás objevil. Jel přesně tím směrem, co jsme potřebovali 😎 Nasedli jsme do náklaďáku a byl to pěkný zážitek. Pán jel asi 80, řezal zatáčky a překvapilo mě, jak se to auto houpalo. Jízda v náklaďáku byl samozřejmě můj sen. Jen jsme pána asi zklamali – vyprávěl nám, že bere lidi na stopa, aby si pokecal, když je celé dny sám, ale v autě byl jednak velký hluk, jednak s námi dost lomcovalo a ještě jsme se cítili trochu vycuclí, že řeč vázla 😴😴😴
Když jsme vystoupili, jelo za námi další auto a hned zastavilo! Žádné čekání, jak jsme tu zvyklí! Jednalo se o farmáře a zase nás popovezl značný kus cesty. Když jsme se s ním rozloučili, jela za námi farmářka a OKAMŽITĚ ZASTAVILA a svezla nás na korbě auta až na trail. To je snad skrytá kamera, ne?! Zázrakem jsme se okolo čtvrté objevili na druhé straně řeky.
Farmářka se divila, proč jsme vodu nepřešli. Řekli jsme jí, že to Asociace TA zakazuje a vypadala dost udiveně. Asi by se tady měli konečně domluvit 😡🤪🤓
I odpoledne panovalo vedro, ale potřebovali jsme pokračovat ještě 9 km k chatě. Cesta vedla přes ohrady s krávami – tentokrát čumely a vůbec se nechtěly pohnout, když jsme kolem nich šli, což mě krapet znejistělo 😇, a pak vážně pěkným trailem asi 700 výškových metrů nahoru.
Zastavovali jsme skoro u každé vody a hodně pili. Šlo se pomalu. Funěla jsem jako prase. Vztekala se a sebelitovala. To mi jde na 1* 🤣🤣🤣🤣
Výhledy mi všechno vynahradily… Když jsem se podívala za sebe a viděla tu krásu, bylo kopci odpuštěno 😉👍
Poslední kilometry se šlo už skoro po rovině. Tyhle naše večerní docházení MILUJU. Všechno se uklidní, já se uklidním a užíváme si pobyt v přírodě.
Navečer jsme došli k chatě pro tři, kde už byli bohužel tři lidi nakvartýrovaní 😅😂😂
Mého srdce ŽAMPIÓN 😍
Tomáš vypral věci 😍 a postavil stan. Já jsem uvařila a připravila věci ve stanu. Umyli jsme se v potoce. (Jo, je to tu všechno studený.)
Na dnešní noc si beru špunty do uší a oblečení.
Snad načerpám energii na zítra.
