V osm jsme vyšli zpátky na trail. Ještě jsem měla malou naději, že nám při check-outu z hotelu nenaúčtují 30 dolarů za přijetí dvou balíků, když jsme v hotelu utratili přes 400 dolarů (!!!) za dvě noci a večeři, ale to bychom nemohli být na Zélandu. Strhli nám to všechno do „haléře“. Považuji to za hranicí dobrého vkusu a zařekla jsem se, že se tu pokusím vydržet hlavně po kempech/hostelech a nebudu podporovat takové vydřiduchy. I když místo na stan pro jednoho kousek od hotelu stálo 20 dolarů, což také není nejméně.
Jezero Lake Rotoiti – okolo něho dnes začínal náš den.
Nasnídali jsme se v první chatě po cestě. Kromě vajíček 🙈🙈🙈 jsem namazala chleba a tortily ala nutelou, abychom je měli jako ala palačinky. V chatách jíme často a rádi – můžeme si sednout a neotravují nás hmyzáci. Přes den jsme tam zatím byli často úplně sami.
Trail dnes vedl údolím – tak jsme se dočkali. Po horách příjemná změna, i když jen na chvíli 😉
Dnes jsme šli moc pěkný trail, který nás provedl nejdříve stezkou okolo jezera, a pak jsme šli až do večera podél řeky. Ta se na začátku rozlévala do několika širokých pramenů, a čím blíže jsme byli horám, tím byla užší, až se proměnila v bublající horský živelný potok.
Cesta byla pěkná, vedla přes údolí a lesy. Na hodně místech byly postavené mosty. Brodili jsme jen třikrát. Překračovali jsme nespočet potůčků, ale díky nízké hladině to byla zábava a šlo to suchou nohou přes kameny. Les už nepůsobí úplně subtropickým dojmem.
Na druhé chatě, kam jsme došli, jsme se naobjedvali. Protože zpravidla chodíme delší trasy než ostatní, máme na obědy méně času – třeba jen 20 – 30 minut, během kterých si potřebujeme vybalit věci, připravit jídlo, najíst se a sbalit se. A také vyvětrat boty 😅
Z tohoto důvodu příliš nevyhledáváme konverzace s ostatními, koho na ten krátký čas (a pak už nikdy více) na chatě potkáme. Nejhorší je, když se někdo snaží mít „chytré řeči“ na různá témata a my vůči němu nechceme být nezdvořilí 🙈🙈🙈
Lesní cesta byla pohodová a za odměnu. Člověk si ani nevšiml, že stoupá do kopce 😉
Noha mě zatím stále bolí, takže mi ji Tomáš zkusil zatejpovat.
Výstrahy na lavinové nebezpečí tu vidíme často. V lednu/ únoru již to ale není aktuální. Další z důvodů, proč sem nejezdit dříve.
Krásná horská příroda a několik vodopádů tvořily naše odpolední scenérie.
Dnes jsme před obědem potkali Francouze, který nám řekl, že dnes míjel již 37 lidí! Před námi je tedy pořádný balík hikerů… i tak jsme šli až na výjimky celý den zase sami 🙂
Naše výprava skončila na Traverse chatě s čarokrásným výhledem. K našemu překvapení jsme zde až na jednoho Francouze byli do večera sami. Původně jsme si mysleli, že bychom zde i spali, na poslední chvíli ale došli 3 lidi a jeden pár se nastěhoval do „naší“ ložnice, i když druhá ložnice byla úplně volná… a tak jsme si raději vzali věci a šli postavit stan, abychom měli více soukromí.
Chata a náš stan 🙈 Zítra nás čeká přechod prvního sedla.
Na to že se pyšní Nový Zéland 7. místem v žebříčku, kde se žije nejlépe – si umí od cizinců – turistů pořádně loknout 🙄😃 – viz
https://tn.nova.cz/clanek/v-cesku-se-zije-lepe-nez-v-usa-preskocili-jsme-i-slovaky-srovnani.html
– i když tyhle průzkumy bývají často v některých parametrech zavádějící, přesto tak vysoké umístění by mělo svědčit o tom, že si nežijí tak špatně. Třebas tomu přijdete na kloub