55. den Te Araroa: První den za námi; Richmond Forest 1, Captains Hut, Middy Hut, Rock Hut (1835 km)

Od pěti od rána jsem přemýšlela, jak dnes unesu batoh. Po včerejšku se mi to zdálo jako neřešitelný úkol 🙈🙈🙈 Zvažovala jsem, jestli budu muset jídlo vyhodit nebo se pokusit co nejdříve sníst… Nakonec si vzal více ze zásob jídla Tomáš.

Vstali jsme v šest a když jsme balili stan, začaly se na nás slétavat mušky. Ďábel nikdy nespí. Snažíme se nestát na místě a i jsem se ráno namazala Picaridinem – „přírodní verze“ Deetu, která nerozežírá plasty, ale šly po nás i tak jako slepice po flusu! Rozhodli jsme se proto dobalit věci v několik set metrů vzdálené recepci kempu. I tady si nás ale po pěti minutách klidu našly 😡

Na fotce níže jsou vidět dva různé povrchy silnice. Neuvěřitelné, jaký rozdíl v rychlosti chůze způsobí kameny, které podkluzávají.

Včera a i některé dny před tím jsem si všimla, že mi otýká levá ruka – jako by v ní špatně probudila lymfa. Zkoušela jsem si proto ráno srovnat batoh a maximálně si ho položit „do pasu“ namísto, abych ho nesla na ramenou. Díky tomu a odlehčení batohu Tomášem už „zase skáču přes kaluže“.

Od rána se mi šlo dobře. Byla jsem ráda, že jsme den zahájili chůzí po vedlejší silnici s minimálním provozem, a pak jsme šli 10 kilometrů po prašné cestě. Tato část trailu má být náročná, takže každý „snadný“ kilometr je dobrý.

Když jsme se z cesty dostali na trail, byli jsme příjemně překvapení. Na hezky zpracované tabuli s mapou chat byla i věta, že se tu smí všude zdarma kempovat – konečně jsme se dočkali (samozřejmě na místech jako Heliport je to tu zakázané).

Dnes jsme šli po skvěle upraveném trailu a hlavně první kilometry nás ve vzpomínkách vrátily na PCT. Vyplavily se mi všechny hezké pocity… Šli jsme okolo smaragdově zelené řeky, jak řekl Tomáš, tak trail upravoval někdo, kdo o něm přemýšlel, a ve vzduchu voněl prach a dřevo.

Tomáš se vykoupal. Vypadá to idylicky, ale mě mezitím žraly desítky much a když se Tomáš sušil, slétly se i na něho a začaly ho žrát do zadku, stehen, všude! Mouchy tady číhají všude a buďte si jistí, že si vás do pár minut NAJDOU!!!

Po obědě se nám zdál les úplně rozpálený, i klády, které jsme přelézali, byly teplé. Teploměr na hodinkách ukazoval 34 C. Sice z nás stékaly kapky potu, o to více jsme byli rádi, že jsme šli skoro celý den v polostínu. Vedro bylo úmorné. Poučili jsme se ze včera a vypili spoustu litrů vody. Na štěstí jsme dnes potkávali mnoho potůčků a pramenů, a tak nebyl problém dodržet pitný režim.

Dnes jsme viděli celkem tři chaty. V první jsme se naobědvali navzdory tomu, že byla vevnitř hodně rozehřátá. Množství mušek je tu kritické a když jsme na louce nebo u pláže u vody, do tří minut nás objeví a sají o sto šest. Sály nás i v chatě, ale méně, a tak jsme se mohli alespoň jaktakž v klidu najíst. Zvládali jsme jíst a zabíjet zároveň, což je fakt „mňamka“.

První chata – zde jsme viděli asi 4 lidi

Druhá chata – tady nebyl nikdo

Mosty jsou dobře upevněné a je tam i záložní systém na připevnění řetězů v případě, že by se utrhly první oka. Mosty mě tady baví hodně 👍

Okolo šesté jsme došli na chatu, kde jsme dnes chtěli zůstat. Postele má pro 16 lidí. Doufali jsme, že se sem dnes vejdeme… A chata byla prázdná – resp. tu byl jen jeden člověk!

Večer jsme si náramně užili. Když jsme se rozkoukali, ještě za plného sluníčka jsme se umyli. Celý den jsme šli spocení, ulepkaní a od prachu – moc jsem si dnes přála umýt se mýdlem. Zvládli jsme si i vyprat – každý své tričko, jedny ponožky a ručník. A večeři jsme snědli hezky u stolu. Na lavicích byly matrace, tak se Tomáš ještě poválel. A také jsme stihla sluníčko na dobití baterek. Teď bychom měli být venku minimálně 5 dní, a tak je pro nás tohle důležité udělat.

Večer přišla ještě Američanka. Francouz neměl HutPass – a tak spal venku ve stanu a my spali v chatě jen tři.

Výhled z okna byl naprosto epický.