V noci jsme se nevyspali. Kromě světla tu byl i hluk z dálnice. V tomhle případě si ale ani trochu nestěžuji. Jsem šťastná, že jsem spala za plotem…
Ráno jsme potkali našeho známého Joa. Ten nemohl dům Sandry najít, takže spal nejdřív na pozemku hospody. Tam byl ale hluk, a tak se přesunul k benzínové pumpě. Tady ho nejdřív otravovali opilí lidé, a pak si navíc vyslechl jedno sexualní číslo. Ráno byl naprosto hotovej – nejen z nevyspání, ale i protože to místo nebylo vůbec bezpečné.
Byl šťastný, že vidí dva obyčejné lidi. Šli jsme do Mekáče nejdříve pro kafe a „taštičku“, ale špatně jsem to objednala, a tak jsme měli palačinky… myslím, že i pro Joa bylo důležité, že jsme tam s ním chvíli pobyli.
I v té největší díře jako tato je Mekáč. Proto ho každý miluje, protože je to útočiště i v místě, kde by snad ani člověk dobrovolně nebyl. Ale tady má ty svoje „jistoty“.
Na fotce je vpravo dálnice a vlevo zahrada, kde jsme spali.
Dopoledne byl trail většinu času žalostný. Na začátku to docela šlo a byli jsme vděční, že nám někdo vysekal v tak náročném terénu trávu. I když jsme se místy bořili do bahna, a tak měli do půl hodiny mokré boty a ponožky (ti „šikovnější“ se samozřejmě bořili úspěšněji 😅), nebyli jsme zdaleka tak mokří, jak bychom mohli být, kdyby tu byla vysoká tráva.
Trail dnes vedl i přes pastviny. Většinou se na nich pásla telata. Potkali jsme ale i menší skupinu, kde byla telata, krávy a býci. Když viděli, že kolem nich jdeme, stoupli si dva býci před krávy, jako by je chtěli ochránit. A pozorně nás sledovali. Dokonce udělali i dva kroky proti nám, což se stalo asi poprvé. Z 99 % se nás krávy bojí a spíše utíkají.
Každá nabídka pomoci, každý zájem o hikery potěší. A v těchto podmínkách nabídka kempoviště na zahradě domu je přímo požehnání.
Odpoledne jsme narazili na skupinku koz. Chovaly se legračně. Spaly na trailu a nic s nimi nehlo 😂
Další část trailu byla neupravená a špatně průchozí. Prostě za trest 😐
Přes býky jsme na štěstí jít nemuseli. Šli jsme okolo ohrady.
Do teď nevím, jak by se chovali, kdybychom byli v ohradě. Fakt je, že nám přišlo, že když jsme na ně asi 4 minuty zírali, začali jsme je dost štvát… nemáte s chozením přes ohrady býků někdo zkušenosti?
Asi bude záležet, zda tam jsou sami býci nebo zda jsou ve stádu s krávama – takové ohrady jsme šli a bylo to ok.
Když vidíme ohrady jen s býky, začnou mezi sebou po pár minutách bojovat, takže testosteron přítomen bude 😀
Odpočíváme ve stínu. Hlavně si při každém zastavení hned sundáváme ponožky a boty a větráme je.
Krocano – kačer 😊?
Odpoledne jsme jeli jako fretky, abychom se co nejvíce přiblížili Hamiltonu. Navíc v této oblasti ani není moc míst na spaní.
Moment štěstí – po děsné trávě zase na silnici, hezká hudba v uších a sluníčko.
Dvě oběti naší civilizace – mléčného průmyslu a silnice.
Navečer jsme se donutili dojít ještě 17 kilometrů do města… o něm jsme slyšeli, že zde žijí spíše chudší skupiny obyvatel a dle toho to tu tak i opravdu vypadalo.
Ještě před tím zastávka na Coca Colu v jednom místě u dálnice.
V asi v sedm jsme se doplazili do města Huntly. Kousek od cedule města se spustily sirény. Byl to dost nepříjemný pocit. Člověk neví, co se děje – je riziko zemětřesení? Hned jsme začali sjíždět novozélandské weby, co se děje. „Na štěstí“ jen hořelo. Uf, kouř nás uklidnil.
Ve městě jsme šli do obchoďáku Countdown, kde jsme si koupili SUPER večeři. Problém je, že má Tomáš pokaždé velké oči, ale po postavení stanu jsme tak unavení, že toho moc nesníme. Teda já jím hodně, ale Tomáš odpadne… takže jsem po něm musela dojídat 🙈
Teď jsme ale měli papáníčko jedna báseň: tortily, zakysanou smetanu, Coleslaw salát s bylinkami, avokádo, hummus a sýr. Když to jde, tak se neodbydeme 🤣
Kemp byl jednoduchý a naprosto stačil. Opět v místě, u kterého vás ostatní varují, ať si dáte pozor na okradení atd., najít kemp, kde se bezpečně vyspíte, je pecka. A kemp stál oba jen 20 dolarů… pokud chcete jít Te Araroa, určitě musíte počítat s tím, že na severním ostrově budete platit ubytování. Nejlíp je ale tento ostrov asi vynechat úplně 🤣🤣🤣🤣 Resp. jít Ninety Mile Beach, pak jeden les = bush a pak pár vybraných částí, jinak v tom smysl nevidím. Jediný smysl a plus je, že zde získáme kondičku na jižní část Zélandu, která bude psychicky a fyzicky náročná.
O kemp se staral pán, který vypadal jako můj strejda, který se také staral o kemp v Česku. Bohužel už tady s námi není, ale určitě by se mu naše dobrodružství líbilo ❤
.