V kempu jsme se moc nevyspali. Do stanu nám svítilo veřejné osvětlení a také nás rušilo mlácení vln oceánu.
Dnes to byl na štěstí úplně normální den, během kterého se nám vystřídalo několik druhů trailu.
Začali jsme na silnici, pak šli přes lesní cestu až došli na pobřeží.
Ranní rozvička ☺
Trochu pršelo, ale nic zásadního. Když moc nefouká, poncha fungují dobře.
Příroda kolem cest je de facto stále stejná…
Počasí se tu extrémně špatně odhaduje 🙄
Jogurtová zmrzlina s malinami 👌
Tomáš vždycky všechno zařídí ❤
Květy Ibišků ve velikosti dlaně 😍
Odtud jsme prošli město, dokoupili zásoby a pokračovali.
Ceny potravin mimo Auckland jsou docela vysoké. V supermarketu to snad bylo dražší ještě víc než včera.
Abychom nemuseli platit docela hodně peněz za vodu, rozhodli jsme se zeptat v místním kempu, zda bychom si tam mohli vodu nabrat. Na štěstí to nebyl problém.
Pokyny, jak se chovat, když přijde tsunami.
Banány u silnice. A zrovna nejsou zralé. Sakryš!
Pak jsme šli silnicí k pláži, kde nás čekal další úsek.
Ještě před tím krátká pauza před večerním hikem.
Realita cest – prach a mrtvá zvířata.
Po osmé hodině večer jsme to zakempili. Ve většině případů se tu volně kempovat nesmí, což nám přináší veliké problémy…
Trasa totiž zpravidla vychází tak, že buď musíme jít jen krátké vzdálenosti (například 26 kilometrů) nebo naopak dlouhé, abychom došli k dalšímu ubytování – třeba přes 40 kilometrů. Neskutečně nás to omezuje. Na trail máme omezený počet dní – cca 110 – a potřebujeme denně ujít alespoň 30 – 35 kilometrů, abychom měli dost rezervních dnů pro případ špatného počasí, které nás čeká hlavně na jihu.
Zkrátka nemožnost kempovat, kde člověk potřebuje, dělá tento trail opravdu těžký. Severní část ostrova je hustě obydlená nebo je tu prales nebo pastviny – i kdybychom nehleděli na pravidla, tak se tu rozumně (tzn. i bezpečně) kempovat nedá.
Včera jsme se rozhodli výjimečně pravidla porušit a kempovat u pláže. Ušli jsme přes 40 kilometrů a dalších 5 kilometrů se nám v půl deváté večer už jít nechtělo. Navíc je zde omezení i z hlediska přílivu/ odlivu. V deset večer by byla pláž díky vodě špatně průchozí atd.
Postavili jsme proto stan v blízkém lese, asi 250 m od pláže. Bohužel dalších 250 m od nás se nacházely nějaké chaty, takže jsme vůbec nesvítili a všechno dělali potmě.
Na PCT se dalo kempovat kdekoliv, což nám dávalo obrovskou svobodu a trail jsme si mohli parádně naplánovat. Zde to bohužel nejde. Zřejmě hlavně díky tomu, že nejdeme narodními parky, ale přes soukromé pozemky.
Jste ve stanu, chystáte věci na spaní, myjete se a jíte potmě. Jak pitomci.
Dnes jsme ušli 45 km.
Ty mušle jsou luxusní, by mi bylo trochu líto, že je člověk nemůže tahat sebou :). Opravdu nepříjemná je ta nemožnost zaparkovat někde stan, že je to tam tak až složité jsem netušil :(. Česko se otepluje, 12°C teď a má být celý týden teplo, snad ještě víc — takže vánoce na sněhu asi ani tady nebudou.
To je klasika, že sníh bude až v lednu. 12 C je hodně! Ty mušle jsou nádherné a přiznám se, že je tahám s sebou. Pár jich mám. Doufám, že si je budu moci odvést a že to není nějaká přírodní památka nebo tak něco. Naprosto mě fascinují. Krásné svátky