Ráno jsme vyšli až v 7:30. Tomáš si převazoval vyvrknutý kotník a snídali jsme.
Dnes jsme šli po jedné z nejhezčích pěšin za celý trail. Cestička byla písčitá a díky včerejšímu dešti měla půda ideální konzistenci pro příjemné šlapání. Hodně to pomohlo i Tomášově kotníku – po měkkém a jednoduchém terénu se mu šlo lépe.
Míjeli jsme spoustu potůčků, podél trailu kvetly barevné kytičky, bylo polojasno – naprosto ideální podmínky pro hikování.
Tomáše vyvrknutý kotník bolel, a tak uvažoval, že bychom dnes zůstali někde zakempovaní ve stanu, ale nakonec se přemohl a ušli jsme 29 mil. Do konce měsíce už nemáme moc času a je před námi ještě dlouhá cesta. Začínám být nervózní, jestli stihneme dojít k americko-kanadské hranici a ještě si užít odpočinek v Portlandu, který bych si tak MOC přála 🙁
Dnešek nám naskytnul také úžasné výhledy na zasněženou horu s ledovcem Mt. Adams. Prostě to byl ideální letní den. Šli jsme hodně po rovince a stoupání bylo v přijatelných mezích.
Tomáše kotník bolel, ale postupně si nohu trochu rozchodil.
Přes oběd jsme zastavili u potůčku. Sušili jsme věci, větrali spacáky a dali si skvělý oběd. Připravila jsem fazole, které jsem chtěla už dlouho ochutnat, a quionu s rýží a fazolemi od Backpacker Pantry. Oboje stačí zalít jen horkou vodou 🙂
Po nich jsme měli jako desert sladké pečivo a borůvkovou limonádu. Tomáš natrhal skoro půl litru borůvek, které jsme smíchali s vodou a cukrem 🙂
Po obědě cesta odsýpala a navečer jsme se dostali k jezeru, kde jsme spali. K našemu překvapení bylo jezero obsypané stany „denních hikerů“, kteří se zde rozhodli strávit víkend. Kempovalo tu snad 30 lidí!
Našli jsme si místo v soukromí, uvařili vločkovou kaši s borůvkami a šli brzo spát. Předpověď počasí na zítřek nevypadá moc dobře. Na obloze se tvoří tmavěšedé šmouhy, snad nebude přes den moc pršet…
Spíme na míli 2 267 a ušli jsme 47 km.