PCT – 99. den na trailu, motivační KRIZE

Spalo se nám dobře. Oba jsme potřebovali dospat předešlou noc u Shreka, a tak jsme spali jako dřevo.

Než jsme se ráno nasnídali a připravili věci k odchodu, bylo za deset minut sedm. Začátek cesty vedl lesem plným mechu a kapradí, který připomínal prales. Později už se jednalo spíše o standardní hodně hustý les. 

Dnes jsme nastoupali přes 1 700 metrů, což byla pořádná FUŠKA. Nejhorší je, že se nekonají žádné vysokohorské odměny. Když se nám na chvíli naskytl pohled do krajiny, viděli jsme jen LESY. 

Dneska nám Washington připomínal jižní Oregon jen s tím rozdílem, že nám místní kopce dávají pořádně zabrat. Ten odpoledne byl dlouhý deset mil.

Pokud byste na PCT neměli dostatek času, doporučuji navštívit Kalifornii (plus případně oblast Tří sester v Oregonu – kvůli sopkám). Toho, že neuvidíte zbytek Oregonu a Washington litovat nemusíte 🙂 – alespoň tak se to zatím jeví nám. My na Kalifornii vzpomínáme s láskou. Pro mě to jednoznačně byla nejhezčí část PCT. Spoustu kytek, zvířat, ráz krajiny se střídal i čtyřikrát během dne – začínali jsme ráno v poušti a večer končili lesem. Výhledy byly do krajiny.

My jsme už druhý den v lese a přemýšlíme, co s tím, protože takto dál už prostě zbytek naší dovolené trávit nechceme. Představa, že jsme dalších 17 dní v lese je skličující. Trávit takhle náš poslední čas v zemi nádherných kaňonů, skal, pláží… se nám prostě nezamlouvá. Uvidíme, co s tím, jestli se to nezlepší. Včera jsme byli nadšení z pralesa, ale dnes po 48 hodinách bez výhledu na nás tahle zelená kopka nějak začíná padat.

Po osmé jsme konečně došli do kempu, kde se mi i přesto, že jsme měli málo vody, podařilo uvařit vynikající večeři – Tomášovi nudle s rajskou polévkou a já si pochutnala na teplé vločkové kaši.

Už se strašně moc těším na atmosféru Vánoc a až budeme celá rodina pohromadě doma v Česku.

Spíme na míli 2 195 a ušli jsme 50 km.