Ráno jsme začínali opět ve sněhu. Tentokrát jsme šli ale hlavně z kopce a asi po dvou hodinách jsme narazili i na opravdový trail, což pro mě byla veliká motivace. Po vyšlapané cestičce se šlo dobře a lehce.
Bohužel se nám ale zase brzy ztratila. Trail se vlivem obrovského množství sněhu rozšířil do až 4 metry širokých „jezírek“. Všude kolem nás teklo obrovské množství vody, krajina začala připomínat bažiny. Proplétali jsme se mezi bahnem, spadlými kmeny, zbytky sněhu a jezírky.
V poledne jsme přišli na veliké kempoviště, kde jsme si udělali pauzu na oběd a na sušení věcí. Natáhli jsme si tyveky, na které jsme se po jídle uvelebili. Když jsme si po hodině řekli, že je čas odejít, zachřestil na nás z 1,5 metrové vzdálenosti chřestýš! Tak ho máme v horách a ne v poušti??! Nevíme, jestli byl vedle nás celou dobu, ale myslím, že se akorát připlazil a chtěl uvolnit cestu. Byl vystrašený více než my 🙂 Sbalili jsme si pomalu věci, had se odplazil a my po něm také 🙂
Odpoledne jsme šli už zase jen po sněhu. Zvládla jsem asi 10 brodění řek (na štěstí byly nad vodou klády, ale u toho posledního jsme museli přes klády i přímo do vody, a tak jsme měli mokré boty).
Poslední dvě míle byly na doraz. Šlapali jsme do Barker Pass. Místo na spaní jsme měli sami pro sebe – za celý den jsme potkali jen jednoho (!) člověka. Má to své kouzlo být tady sami. Uvařili jsme si nudle, bramborovou a vločkovou kaši a snědli to dívajíce se do usínající krajiny. Po krásném západu slunce je nebe pokaždé zasypané pořádnou dávkou hvězd 🙂
Dnes to bylo sice náročné, ale trail byl pestrý, konečně nás potěšil i trochou zeleně a to mě bavilo. Tomáš se aspoň 6x propadnul do sněhových děr, ale zvládá to statečně. Mám radost, že jsme v tomhle terénu ušli alespoň 17 mil 🙂 Dnes jsme na trailu poprvé viděli medvědí stopy. Na štěstí mířily na opačnou stranu 🙂
Spíme na míli 1124 a ušli jsme 27 km.