Moc jsme toho nenaspali. Tomáš do dvou do rána vymýšlel, co potřebujeme objednat do Siery přes Amazon a nahrával videa, já jsem psala do půl jedné blog a ráno příspěvky ještě dodělávala. A stejně jsme to všechno nestihli…
K brzskému vstávání jsem si udělala alespoň překapávanou kávu. V amerických hotelech, kde jsme zatím byli, je k dispozici v ceně pokoje malý kávovar na překapávanou kávu a dvě kávy k tomu, což je parádička.
Tomáš po probouzení stříhal další video, abychom ho stihli nahrát a v půl deváté jsme pospíchali na snídani. Na štěstí jsme si včas všimli, že je snídaně jen do devíti…
Snídaně byla relativně obyčejná, ale najedli jsme se dosyta. Za to množství jídla bychom jinde určitě 20 dolarů dali. Měli jsme toasty se sýrem a míchaná vajíčka, vločky a Tomáš udělal osm vaflí s marmeládou a medem, byl tam na to speciální přístroj 🙂 K tomu káva s vanilkovou smetanou a džus. A ještě jsem vzala burákové máslo a dvě jablka 🙂 Najedli jsme se dobře.
Po snídani jsme balili a v 11 jsme museli opustit pokoj. Chyběl nám plyn a ještě nějaké instantní jídlo, a tak jsem s věcmi počkala v hotelovém lobby a Tomáš to šel dokoupit – ušel kvůli tomu asi 4 kilometry – jak už jsem psala, města jsou tady rozsáhlá. Vrátil se po hodině a půl, a tak jsme mohli konečně vyrazit – potřebovali jsme na poštu a vrátit se zpátky na trail. (Plyn jsme nesehnali, ale vzali jsme ho z hiker boxu – alespoň zbyteček).
S batohem s vodou na 25(!) mil a s jídlem na 5 dní (cca 8 – 9 kilo v batohu každý navíc) jsme nesouce každý dvě velké tašky s jídlem zamířili na poštu (věci se nám nevešly do krabic, jak jsme původně zamýšleli, a tak jsme je roztříděné dali zpět do tašek a na poště si musíme koupit krabice nové). Bylo mi nějak trapné ty dva kilometry stopovat, a tak jsme to všechno táhli v ruce
V polovině cesty nám ale sám od sebe zastavil trail angel a na poštu nás dovezl! Pán byl moc milý a vyprávěl, že jeho synovec pracuje v Praze. Po chvíli rozhovoru jsme zjistili, že to je právě TEN muž, kterého jsme včera viděli na fotce u kešky s vodou, protože to je ON, kdo tu kešku plní a kdo zde připravil to úžasné sezení po té, co mu zde požár zničil chatu.
Vzpomínáte?
Řekla jsem mu, že to místo je krásné a že jsem tam včera viděla lidi, kteří byli opravdu moc ŠŤASTNÍ, že tam mohou pobýt, popovídat si a napít se. Vlily se mu slzy dojetí do očí…
Dear our trail angel, as I promise to you, I writte about your kindness in my blog. We really appreciate what you do for other people. There is nothing more beautiful than helping to others. What did you do for me and my husband Tomas stay always in my heart.
Když jsme na poště položili tašky s jídlem na zem a začali hledat vhodné krabice, přišla za námi starší lady a řekla nám: Ahoj, já jsem trail angel. Nepotřebujete z pošty někam odvést? No není to ZÁZRAK?! Počkala na nás půl hodiny a pak nás z pošty odvezla několik kilometrů za město zpátky tam, kde jsme včera skončili.
K tomu všemu byla na poště moc milá paní, která nám se vším pomohla a dobře nám poradila. Říkala mi „miláčku“ a ptala se, odkud jsme. Měla za manžela Itala a vypadala ohromně étericky – jako víla 🙂
Na parkovišti potkala naše lady jiného trail angela a chvíli se bavili o tom, kolika lidem kdo pomohl, jako by se trumfovali. S Tomášem jsme nevěřili vlastním uším… Ten druhý trail angel vozil lidi v Jaguaru! Rekord měl kolem 40 lidí za den…
Naše záchrana nám v autě vyprávěla, že její první manžel pil a bil jí. Druhý manžel byl Švéd a umřel před deseti lety v dopravní nehodě, kterou nezavinil. Bylo jí 81 a anděla dělá dva roky, protože nechtěla, když už nepracuje, „sedět doma“. Byla neskutečně vitální, pozitivní a velmi mladá duchem. A byla neskutečně šmrncovní.
Když jsme kolem třetí začali šlapat, posteskl si Tomáš, že jsme si možná měli vzít více vody. Po třech minutách jsme narazili na kešku s vodou, a tak jsme si ještě litr doplnili!!!
Byli jsme opět plní zážitků… Vůbec nám to ale nešlapalo. Batohy s tolika jídlem a vodou byly extrémně těžké a ještě ve čtyři byl hic na padnutí. Nepomohly nám ani pauzy. Až po páté, kdy se začalo „ochlazovat“ a vypití drinku s cofeinem jsme se trochu probrali a ušli jsme alespoň 12 mil. Cestou nás zastavilo další auto a nabízelo svezení…
A také jsme u parkoviště potkali jednu dvojici, která cestovala autem, a ti nám nabízeli vodu a byli nadšení, že jdeme PCT.
Večer jsme našli moc pěkné místo na spaní a udělali si – jak řekl Tomášek „luxusní večeři“, což je pro nás momentálně toastový chléb se sýrem a plátkem rajčete a okurky. To máme tak šestkrát do měsíce, jinak si o zelenině můžeme nechat zdát…
Nakonec to byl pěkný den 🙂
Viděli jsme i zajíce 🙂 V Americe jsou takoví speciální 🙂
Spali jsme kousek nad dálnicí.
Teda,moc jste si neodpocinuli,jak to tak ctu. Dlouhy nakup a pak sepisovani zazitku pro nas,co vas nadsene sledujeme. A nakonec tahnuti velkeho nakupu. Tak at se vam jde dobre, a at potkavate samé trail angely. A az si priste naplanujete odpocinkovy den,tak si opravdu odpocinete 🙂
Děkujeme 🙂 V Siera asi nepůjde jít pres poledne kvůli moc měkkému sněhu, tak budem odpočívat po obědě. At jste všichni zdraví!
To je prostě SUPER :-)))))))))))) Ještě jsem pořád v euforii, že se nám pořád tak pěkně ozýváte 🙂
To mám radost! Snad to zůstane alespoň v těch týdenních intervalech. My si nosíme jídlo na max pět dní, a pak stejně musíme do civilizace :*
To je fakt pekne jak jsou ti stari Americani vitalni a pozitivni, to je fakt neco! 🙂