2017: PCT – 9. den na trailu; Paradise Coffee, kemping v Idyllwild a nekončící dobrota Američanů

Večer se během třičtvrtě hodiny vytvořily mraky, na štěstí však nepršelo a splnilo se nám naše malé přání –  strávit noc v suchu na místě, kde budeme sami a kde se probudíme do slunečného rána.

Ráno bylo jako vymalované. Po deseti hodinách spánku jsme se probudili do pěkného počasí, sbalili jsme věci a v sedm vyrazili.

Cesta byla jako za odměnu. Příjemná písčitá měkkoučká cestička, která zase vedla po úbočí hor krajinou, kde je na co se dívat. Do konce nám zapózovala i ještěrka 😉

Krajina měla „středozemní“ ráz s nekonečnými výhledy a byla intenzivně provoněná různými vůněmi. Dopoledne bylo asi 17 – 20 stupňů, většina trailu však vedla v polostínu, a tak se šlo dobře.

Ke snídani jsme si dali čokoládu a tyčinku Pop-tarts. Jak se na ní píše, je plná vitamínů, a tak bude určitě hodně moc zdravá 😉 🙂 Účel dostat do sebe co nejvíce kalorií ale plní skvěle, navíc je k dostání v mnoha příchutích. S Tomášem si ji dáváme na půl.

Po 6 mílích jsme došli do mezi hikery vyhlášeného Paradise Coffee.

Objednali jsme si omeletu s jalapenos papričkami a s fetou a listovým špenátem, kafe a pomerančový džus. Jídlo nechutnalo nějak moc dobře (bylo nedochucené a nedopečené), ale obsluha byla přímo fantastická (o tom si na většině míst v Česku můžeme nechat zdát) a celé místo je hodně hikerfriendly – můžete si zde dobít elektroniku atd. A hned při vstupu dostanete na úvod vodu s ledem. 

Celá snídaně vás vyjde na zhruba 25 dolarů.

V nabídce měli i české pivo Rebel!!!

V Cafe Paradise jsme se v poledne rozhodli strávit zbytek dne v 17 mil vzdáleném kempu ve městě Idyllwild. (Tomáše začala bolet kolena, která si zničil během dlouhého sportování, a tak jsme chtěli zkusit, jestli pauza nepomůže.)

Už když jsme přicházeli k silnici, nám sám od sebe zastavil starší chlápek, který jel sice opačným směrem, ale řekl, že se za deset minut vrací a ať na něho počkáme. Po chvíli se opravdu vrátil a nabral nás. Za cestu jsme mu nabídli 5 dolarů, které přijal. Přijde nám automatické nabídnout za svezení alespoň nějaké peníze. Nemáme rádi, když někdo zneužívá dobroty ostatních. Pokud máte na to strávit několik měsíců na tripu, máte určitě i na to nabídnout aspoň symbolickou částku za svezení 😉

V kempu nás zaskočila cena 25 dolarů za stan a noc, která byla oproti našemu průvodci o pět babek vyšší. Nakonec jsme ale díky slevě pro PCT hikery platili dalarů jen 6 a 2 dolary za dvě sprchy. To potěší 🙂

Když jsme postavili stan, přišla za námi paní z protějšího karavanu a dala nám 4 banány se slovy, že nám přijdou určitě k chuti, když jdeme tou divočinou. Další moment, který vás namotivuje a zvedne náladu 🙂

Ta samá lady nám ještě pomohla s elektřinou a dokonce nám nabídla pivo. Starší muž v obchodě nás zastavil, aby nám řekl, že jsou ceny  v krámu vysoké a ať ve městě raději navštívíme jiný shop. Jak milé!

Dnes usíname v kempu s asi 30 hikery. Ženská část osazenstva je vážně dost hlučná, působí afektovaně a řeší dost primitivní věci. Doufám, že budeme následující dny zase sami. Zlatí chlapi 😉