V noci přestalo pršet. Díky zkondenzované vlhkosti byly stěny stanu a vrchní část spacáků ráno vlhké. Venku ještě nehřály sluneční paprsky, a tak se nám nechtělo vstávat. Než jsme sbalili věci a stan a oblékli se kvůli rose a zbytku dešťových kapek na keřích do nepromokavého oblečení, odbylo půl sedmé. Na protějším kopci se třpytil sníh. Řeči o sněhové bouři nebyly jen tak 🙂
I dnes cesta dobře odsýpala. Dosáhli jsme sté míle. Ještě aspoň 22x tolik 😉
Kolem jedenácté Tomáš uvařil oběd, zatímco já jsem čistila vodu. K čištění používáme podomácku vyrobený „prefiltr“ pro oddělení viditelných nečistot a Steripen. Taky jsme vysušili stan a spacáky.
K obědu jsme měli instantní bramborovou kaši. Byla fantastická. Zase jsme jí vylepšili parmazánem a pořádnou porcí olivového oleje.
Odpoledne vedla cesta přes dlouhé pláně a poprvé jsme viděli krávy. Počasí bylo dnes za odměnu – asi 17 C a polojasno. Šlo se dobře.
Také jsme došli k legendární Eagle Rock – skále ve tvaru orla, kterou nevynechá skoro žádné video o Pacific Crest Trail.
Téměř v každém potoce, který míjíme, jsou kousky zlata (alespoň v to oba doufáme). Třpytí se nám po něm chodidla i oblečení. Tomášek je v sedmém nebi. Myslím, že by určitě podlehl zlaté horečce 🙂
Dnes jsme ušli jen 28 kilometrů a brzy jsme to zapíchli v komunitním centru Warner Springs. Nejdříve jsem měla obavy, že bychom se měli „družit“, ale na stěstí si s námi nechtěl nikdo povídat, a tak jsme měli čas pro nahrání fotek na blog, dobití baterek i „dobití baterek“.
Velelo tu několik asi 65 – 70letých babek, které nám vysvětlily, jak to v centru chodí. Netušila jsem, jak jsou v Americe hikeři podporován – naprostý hikerský ráj! Babči se bavily nad trail names – přezdívkami, které můžete na trailu dostat. Věřím, že je denodenní kontakt s převážně mladými lidmi naplňuje 🙂
(V tomto centru můžete přispět na provoz 5 dolary na osobu, což jsme samozřejmě udělali.)
V komunitním centrum nakonec rozšířilo mé pozitivní Pacific Crest Trail zážitky. Vybrali jsme hiker box – tyčinky, které v Česku stojí jedna třeba 45 Kč, instantní jídla od Knorru, která nám chutnají, antibiotické masti, sušené brusinky, vločkové kaše atd. – to všechno bylo k dispozici „for free“ 😉
Pro tuto noc jsme se rozhodli zde i přespat. K dispozici je zde obchůdek s nejzákladnějšími potravinami, pěkné toalety i sprchy. Sprchy se skládají zrme dvou boxů. Fungují tak, že si napustíte velký kýbl (nebo kýble) s vodou a tou se pak v boxu poléváte. Připravené je mýdlo i šampon. Horká voda tekla i později večer
Pobíhá tu hodně moc malých zajíčků. Jednoho jsem měla i ve sprše. A to mi definitivně potvrdilo, že je Amerika země neomezených možností 🙂 🙂
Zdarec 🙂
Krásně se to čte. Jen doteď nechápu jak to máte naplánovaný :-))) 4300km za 122 dní? To je fakt reálný nebo máte nějakou rezervu? Můžete kdyžtak psát kolik jste každý den ušli? 🙂
Díky a hezkou cestu
Farmen
Ahoj! Spíš si myslíme, že to reálný není :-))) většina lidí tady na to má neomezeně dlouhou dobu a standardně potřebují pět a víc měsíců (5-6 měsíců), navíc v Sierra jsou druhé nejhorší podmínky v historii, je tam tolik sněhu, že jdeš míli za hodinu. Ale už jsme se s tím vnitřně tak nějak smířili, že to nemusí vyjít a i kdyby ne, tak už ten týden tady za to stál 🙂 moc tě oba zdravime!
PS: Určitě to začnou psát a budu psát i faktografické údaje 🙂
Píšete nad očekávání často, jsem nadšená, že o vás víme 🙂 A ty hiker boxy, to je fakt bomba. Já na Ameriku nedám dopustit, úplně se mi vrátilo kolik lidí tehdy pomohlo nám! Pusu 🙂 Jo a sluníčka a srdíčka přece kreslí šotci, to je úplně jasný 🙂
Leni super! Mate muj velky obdiv, strasne vam fandim a tesim se na dalsi cteni