9. den Te Araroa: Auta na silnici, auta v lese. Opua, Roadwalk around Waikare Inlet (269. Km)

Z motelu jsme odešli v 9 hodin. S sebou si mimo jiné vzali uvařená vajíčka a sýr. Kupujeme sýr v kuse a krájíme si ho sami na plátky, je to levnější 😉 Také si ráda kupuji hummus. Zatím máme problém spotřebu jídla na následující dny odhadnout a bereme ho zbytečně moc.

Všechno tu krásně kvete. Nemáme vůbec vánoční náladu… cítím se jako by byl srpen.

Dnešní část trailu se dala jet na kajaku zátokou nebo jít pěšky. Ptali jsme se na lodě, ale řekli nám, že bychom si je mohli pronajmout až ve dvě hodiny, až bude více vody… rozhodli jsme se nečekat a jít pěšky a párkrát rozhodnutí litovali. Šli jsme celou cestu po silnici a byl to masakr na nohy…

Z mušlí budu nadšená asi pořád ❤ Tohlr místo je ráj pro milovníky ústřic. Škoda, že maso nejíme…

Za to jsme si koupili u cesty banány. Kilo stálo jen 16 Kč. Měly pár tmavých teček a obchodník se za ně už omlouval. To by měl vidět zeleninu a ovoce u nás v Bille…

Trail vedl po pláži a pak dlouho po silnici. Nebyl to extra zážitek. Odpoledne sprchlo a my se dostali alespoň na prašnou vedlejší cestu, kde nebyl takový provoz.

Přístav, odkud jsme se lodí dopravili na druhý břeh. Cesta stála 16 korun 👌

Květ mučenky. Škoda, že ještě nemá plody. Maracuju máme moc rádi.

Schránka vinařství, okolo kterého jsme šli.

Kostelíček

Když jsme se dostali na prašnou cestu, našli jsme jedno auto zapíchnuté jako šíp ve stromech na okraji cesty. Tomáš raději zkontroloval, zda v něm někdo není, protože ze silnice to nešlo vůbec poznat.Na jedné zahradě byli pohromadě krávy a koně, vypadalo to jako výjev z ráje. Všechna zvířata byla neuvěřitelně klidná.

Navečer jsme procházeli takovou zvláštní osadou… nejvíce nás tu zarazilo množství nepojízdných aut. Nezbavili jsme se jich, ani když jsme vešli do zalesněné části trailu. Jdete si pěknou cestou a pěknou přírodou a najednou tři vraky 🙁 To prestiži trailu nepřidá. Pro mě to je to trochu strašidelný pocit chodit sama mezi tolika odpadky.

S Tomášem jsme šli dnes celou dobu sami. Přála jsem si, aby alespoň na místě kempoviště někdo byl. Původně jsme chtěli spát za osadou u vody, ale pak jsme šli raději ještě dál od lidí. Najednou jsme vyšli na louce, kde už seděl jeden kluk z Francie. Byla jsem ráda, že dnes budeme spát ještě s někým.

Místo vypadalo, jako by ho někdo před 10 lety opustil. Bylo zde hodně bordelu, ale i tak hezká a trochu tajuplná atmosféra. Měli jsme i chvíli času se chvíli natáhnout na sluníčku.

Večer viděl Tomáš u řeky barevné papoušky a konečně jsme oba viděli naživo u stanu vačici, která je zde vnímaná jako velký škůdce. Jsem zvědavá na zítřek. Část trailu máme jít korytem řeky.

Dnes se posunuli jen o 25 km na trailu, ale díky obcházce jsme ušli celkem 33 km. Jsme na kilometru 269.

8. den Te Araroa: Nejrychlejších 25 kilometrů. Směr MOTEL! Paihia (246. km)
10. den Te Araroa: Být vděčný za to, co mám. Russell Forest, Helena Bay (297. Km)

Napsat komentář