Přípravy v Aucklandu

Cesta na Zéland byla docela náročná. 3 lety trvaly dohromady 24 hodin. Letěli jsme přes Švýcarsko, kde zdobily krávy i plechovku od piva a taky nám bučely do jízdy, když jsme přepravovali mezi letištními terminály 🙂 A další přestupní stanicí byl Singapour, který má nadherné letiště plné exotických květin a přímo na letišti nechybí ani malý pavilon, kde chovají motýly!

Během letu se mi podařilo několikrát usnout, za to Tomáš nespal skoro vůbec. Do Aucklandu jsme dorazili po dvou dnech cestování solidně vyřízení. Na letišti jsme si objednali UBER a jeli přímo na naše ubytování. Přes Booking jsme si v centru města předem rezervovali dvě noci v domě u jedné starší paní. Ubytování bylo skromnější a pokoj nebyl moc pečlivě uklizený, ale paní byla velice vstřícná a donesla nám třeba vodu s citrónem. Měla dost zajímavou kombinaci povolání – módní návrhářka a profesionálně dlouho zápasila.

Polovinu dne po příjezdu jsme prospali. Únava byla tak velká, že nešla ovládnout…

Ráno jsme se probudili docela brzy a už před 7 vyrazili za snídaní. Měli jsme vytipovaný McDonald, ale při příchodu jsme zjistili, že se jednalo o „drive“ verzi, takže si nebylo, kam si sednout 🙈🙈🙈

Šli jsme proto do supermarketu. Nabídka potravin byla skutečně široká! A navíc měli i skvělé kafe.

Ceny nebyly tak brutální, jak jsem se původně obávala. Velký chleba 80 Kč, 10 kusů ciabatty také okolo 90 Kč. Avokádo nestálo ani 32 Kč. Dost často jsem četla, jak je Zéland neskutečně drahý. Ceny nám zde – hlavně u potravin – přijdou dost podobné. Hrubý domácí produkt na hlavu mají jen o 10% vyšší než Česko. Myslím, že kdyby lidé více cestovali, více by si vážili, v jak krásné a bohaté zemi žijeme. My bychom trvale v jiné zemi než Česká republika žít nechtěli…

Začátek opravdu krasného letního dne jsme si vychutnali na lavičce v parku. Seděli jsme u lípy a dívali se na palmy před námi. Zvláštní kombinace. Ve větvích stromů zpívali ptáci. Stejně jako v Česku jsme zde viděli hodně „pejskařů“.

Dnes jsme si potřebovali připravit 3 balíky s věcmi a odnést je na poštu. V balíkách máme hlavně boty, léky a hygienu. Krabice od bot jsme obalili kartóny z obchodu, aby byl jejich obsah méně nápadný, a bez problémů je na poště odeslali dvěma lidem, kteří nám je pošlou na předem domluvené místo. Děkujeme!

Taky jsme koupili plyn a tím byly naše dnešní povinnosti u konce a mohli jsme se bezstarostně vydat do města 🙂

Panovalo absolutně krásné letní počasí. Navštívili jsme přístav a chvíli se toulali po Downtown. Nebylo to špatné, ale v porovnání se čtvrtí, kde v Aucklandu bydlíme, je zde hodně lidí a hodně živo kvůli čile probíhající nové zástavbě.

Oproti americkým městům jsme ocenili, že na ulici bylo velice málo lidí bez domova.

V Aucklandu se nám obecně líbí spousty malých jedinečných obchůdků. Prodavačky jsou milé a vstřícní byli i na poště a obecně ve službách – prodavačky, řidiči autobusů, paní na informacích…

Na jídle jsme se zastavili v Burger King, kde jsme si dali zeleninový burger a velkou ledovou Fantu se zmrzlinou. Nechutnala bohužel vůbec dobře 🤪 Burger stál okolo stovky.

Odpoledne jsme se vrátili do obchoďáku dokoupit zásoby na večeři a následující 4 dny. Máme pocit, že jsme to s jídlem trochu přehnali, uvidíme, jak to dopadne.

Místo proteinových tyčinek jsme tentokrát zvolili proteinový nápoj, který je mnohem chutnější a i levnější.

Hodně nás překvapil prášek na výrobu piva 🤨 Že bychom pili „ALE“ namísto limonády?

Už v pět odpoledne se nám chtělo oběma STRAŠNĚ MOC spát… Tomáš usnul a já se snažím dokopat k balení věcí na další cestu a hlavně ke psaní blogu.

Krabice na odnos věcí z obchodu – elegantně vyřešeno.

Na Zélandu mají moc hezký desing peněz – třeba s motivy ptáčků. Ptáci tady zpívají od rána do večera.

Zítra musíme vstát před 6 hodinou, abychom stihli dojít na autobus. Čeká nás 7 hodinová cesta do města vzdáleného asi 105 Km od trailu.

Těšíme se, až konečně vyrazíme. Dostat se sem nás stalo spoustu fyzických a psychických sil a obrovské množství energie, které jsme museli vložit do přípravy atd. Měsíc před odletem nebyl ani pro jednoho z nás jednoduchý a myslím, že jsme si oba sáhli na dno sil. To bych ráda zdůraznila, protože mi moc nesedí, když se všechno prezentuje jen sluníčkově… Ke všemu na jednu stranu má člověk radost, že tu je, na druhou stranu přemýšlí, „koho“ a „co“ nechal doma a jestli „to“ za to bude stát.

Tahle země nebyla nikdy náš sen. Trail sám o sobě je hodně kontroverzní, a tak se snažím nemít žádná očekávání, což po tom, co jsem si všechno načetla, není nesnadné…

Několik lidí mi říkalo, že je Nový Zéland jejich sen… Snad je alespoň videi a blogem inspirujeme si tento sen splnit 🙂

Nový Zéland - Te Araroa
Vyhlížíme začátek trailu

Napsat komentář