Dnes jsme zase šlapali z kopce do kopce 🙂
Celý trail úchvatně kvetl. Prodírali jsme se sice vysokým porostem, ale pohled na pestrobarevnou flóru stál za to. Úplná pastva pro oči 🙂
Dnes jsme se docela hodně zdrželi rozhovory s hikery, které jsme už od rána potkávali. Jeden nám nabízel jídlo, kterého si nabalil moc, a další skupinka nám navrhla naše trail names – přezdívky! Mně „Smile“, protože jsem se při rozhovoru s nimi prý hodně usmívala, a Tomášovi „Happy“.
Věk této trojice odhaduji na 65 – 70 let. Měli těžké batohy, spali ve stanu, ušli mnoho kilometrů a stejně (nebo právě proto) z nich čišela OBROVSKÁ energie. Sršela z nich dobrá nálada a byli ohromně inspirující. Kdybychom měli čas, vydržíme si povídat hodiny…
Dnes jsme měli zase sníh. S mými ošoupanými podrážkami a bez nesmeků byly namrzlé části docela oříšek, ale Tomáš mi pomáhal.
Také jsme potkali partu dobrovolníků, kteří přišli čistit trail od spadlých stromů. Velký respekt všem lidem, kteří svůj volný čas věnují pro dobro druhých. Chudáci měli snad 30 let staré nářadí jako třeba těžké pily. Logice dělat tyhle věci postaru bez použití motorových pil navzdory tomu, že to trvá mnohem déle, nerozumím.
Mládí vpřed!
Sněhu se už asi nezbavíme…
Během dnů po té, co opoustíme město, se těšíme vynikajícím obědům.
Jako v ráji 🙂
Okolí Paradise Lake…
Zurčící potůčky, desítky poletujících motýlů… Cítíme se jako v nebi 🙂
Cesta dnes vedla přes hřebeny.
Tomáš objevil maliny a…
… OSTRUŽINY!
Tomáš v sedmém nebi 🙂
Celé dny nacházíme úžasná místa na spaní. Nám samotným pěkné spoty večer vychází jen výjimečně.
Když se Tomáš dostatečně nabažil ostružin, pokračovali jsme v naší cestě a narazili jsme na další dobrovolníky, kteří pro nás opravovali trail po velké vodě. I s čelem od potu nás pozdravili úsměvem a byli tak milí! Dali jsme jim sušenky 🙂
Dnes jsme ušli přes 50 kilometrů. Posledních 10 mil to byl NEKONEČNÝ úsek „džunglí“. V osm večer jsme už nemohli…
Měli jsme z toho ale legraci, cítili jsme se jako ráno po party – spocení, ulepení a „vykoukaní“. Kvůli hadům, nerovné cestě, větvím a padlým stromům je člověk stále ve střehu.
Když jsme KONEČNĚ došli na kempoviště, najedli jsme se a umyli v řece. Bez mýdla se ale i tak cítím ulepená.
Celkově jsem TAKOVOU špínu nečekala. Jsou dny, kdy mi to nevadí a dny, kdy mi vadí strašně moc, když musím zpátky do špinavých věcí – třeba do tří dnů nošených ponožek. Ač to zní absurdně, tak si často věci vyprat nestihneme.
Já si myji často nohy přes oběd, ale večer jsou špinavé jako by polední očista neproběhla, opravdu moc se tady vlivem velkého sucha práší, jsou to oblaka prachu…
Na kempovišti se nás sešlo asi 8. Kamarád nám dokonce navrhl moc pěkné přezdívky – „Body“ a „Soul“, protože Tomáš mu díky našemu křesťanskému sňatku vykládal, že jsme jedno tělo a jedna duše. Pak pro Toma vymyslel přezdívku „Lipton“ díky čaji, který tu všem doporučujeme, a tu Tomáš přijal trvale za vlastní. Do deseti jsme seděli u ohně a povídali si. Není tu žádná elektřina, pro vodu se musí po kamenech k řece, otravují vás komáři a po celém dni šlapání se jdete natáhnout do stanu, i tak jsme se ale hezky bavili 🙂
Spíme na míli 1647 a ušli jsme 50 km.