PCT – 53. den na trailu; den plný pozitivních dojmů, trail angels, trail magic, zaplacená večeře!

Ke snídani jsme si dali cepíny. Někdo si dává ke snídani kafe, někdo cepíny 🙂 Ráno jsme totiž začali slézáním docela prudké sjezdovky. Krok po kroku, cepín po cepínu, Tomáš mi na štěstí dělal stopy. Uf!

Zase jsme šli ve velkém množství sněhu. Několikrát za den dokola nandáváme a sundáváme nesmeky. Když už to vypadá, že půjdeme po trailu, umyjeme nesmeky a uklidíme je, objeví se nová sněhová pole. Celý den hledá Tomáš trail a také nejlepší cestu. Je to vyčerpávající…

Dnes jsme lezli i slézali hodně prudké svahy. Přelézali několik sjezdovek a šli přes hřebeny.

I když je kolem vás spoustu sněhu, začíná nám chybět voda. Už jednou jsme ji museli připravovat ze sněhu a voda ze sněhu je pro nás téměř nepoživatelná. Smrdí jako po dehtu, je to skutečně nepříjemný zážitek. Už při otvírání lahve, kde vodu ze sněhu máte, cítíte takový zvláštní kouřový zápach.

V jednu hodinu jsme si s Tomášem našli místečko ve stínu lanovky. Byl tam docela nepořádek, ale nabízela dobrý stín. Dokonce byla otevřená i kabina, tak si tam Tomáš vlezl a dělal, že lanovku řídí, byla docela legrace 🙂

Dali jsme si tortily s rýží, které už nemůžeme ani cítit a pokračovali jsme. Pod námi jsme viděli lyžařský resort a napadlo nás, že bychom se tam mohli stavit alespoň na limonádu. Po pár dnech v přírodě na instantním jídle byste za něco dobrého dali cokoliv…

Na sjezdovku akorát vyběhl pár nějakých sportovců – běhat po kopcích může jen blázen 🙂 :-), a tak jsme se jich ptali, jestli je dole něco otevřeného. Odpověděli, že je resort zavřený, ale že o tři míle dál je město plné restaurací a obchodů.

Sice jsme toho dnes moc neušli, ale řekli jsme si, že se tam zastavíme, abychom si zvedli morálku něčím dobrým 🙂

Slezli jsme dvě sjezdovky a zamířili si to na silnici.

Tomáš hledá cestu…

Cestou jsme viděli odbočku na horskou chatu, kde se konala svatba. Napadlo nás, že by nám třeba dali najíst, ale pak jsme to zavrhli a pokračovali.

Když v tom se před námi objevil Donner Ranch. Motel u silnice, který byl otevřený! Už z dálky se na nás smály slunečníky.

Tomáš šel dovnitř a objednal Pepsi. Bylo to udělané tak, že se pití jednou zaplatilo a pak bylo neomezené doplňování. Neomezená Pepsi s ledem! Pro nás božská mana… s Tomášem se dala do řeči jedna dvojice, kterou zajímalo, odkud a kam jdeme, a na pití nás pozvali.

Pak jsme si řekli, že se tu i navečeříme a objednali jsme si vegetariánský burger. Během toho, co jsme tohle výborné jídlo na zahrádce jedli, za námi přišel číšník, že nám ta hodná dvojice zaplatila i tohle. Cože? Samozřejmě jsme jim moc děkovali… Večeře za 30 dolarů je náš snad největší trail magic 🙂

Tomáš stojí od lidí dál, protože se bál, že příliš zapáchá 🙂

Do motelu přijela hudební skupina a odchytili si nás i oni. Po té se ještě přidala tato starší dvojice bývalých hikerů a také se s námi dala do řeči. Z původních plánovaných 30 minut jsme se zakecali asi na dvě hodiny. Ale nešlo nikoho odmítnout… Jak tuto sekci hodně lidí přeskočilo, byli jsme jako atrakce.

Když jsme konečně vyšli, potkali jsme ještě jednu rodinu, co si s námi chtěla povídat. Ptají se na jídlo, na vybavení, co jsme viděli. Američani jsou hodně spontánní, zvědaví, mají otevřenou mysl tomu, co jim říkáte. Se všemi se zdržíme, i když spěcháme. Bereme to jako službu této zemi, když nás tady teď hostí a její obyvatelé se chovají tak úžasně.

Cesta večer byla téměř bez sněhu, což jen završilo náš dokonalý den. Problémem bylo akorát přebíhání tříproudé dálnice, resp. 3 proudy tam a 3 proudy opačný směr. To byly docela nervy. Dálnice je mezinárodní a normálně se podchází tunelem, který je ale letos plný vody! Prosila jsem Boha, ať nám dá čas silnici přeběhnout. Když jsem se otočila, najednou za námi nejelo opravdu ani jedno auto, a tak jsme to rychle přešli 🙂

U odpočívadla jsme ještě narazili na automat s nanukama 🙂 a na trail magic – tašku se sladkostmi, pivem a cigaretami. Jaký to úžasný den!

Spali jsme v lese kousek u dálnice na míli 1157 a ušli jsme 26 km . Celou noc nahlas kvákaly žáby a jezdila auta. Zvláštní kombinace 🙂

PCT - 52. den; míle 1140, většinu dne trávíme ve sněhu
PCT 54. den na trailu; 23 mil navzdory plahočení se ve sněhu

4 Replies to “PCT – 53. den na trailu; den plný pozitivních dojmů, trail angels, trail magic, zaplacená večeře!”

  1. Leni a Tome, moc Vás oba zase zdravíme a s velkým zájmem sledujeme Vaše putování. Pro mě je to všechno úžasné. Opět tímto výrazem musím vyjádřit moje dojmy z Vaší pouti. Hodně momentů je pro mě také dojemných, a to nejen proto, co vše jste už dokázali, ale rovněž, jak se k Vám místní lidé chovají. Dnes jste se také na to pokusili odpovědět. PROČ to dělají a jsou takoví? Protože „jsou hodně spontánní, zvědaví, mají otevřenou mysl tomu, co jim říkáte…“ Krásně píšete, že „Bereme to jako službu této zemi, když nás tady teď hostí a její obyvatelé se chovají tak úžasně“.
    Letošní abnormální sněhová nadílka Vám sice trochu zkomplikovala plány, ale třeba i to má svůj smysl.
    Tak se držte, myslíme na Vás, u nás je všechno OK.
    Táta

  2. Ahoj tati, moc ti děkujeme za krásný komentář! Teď je to těžké, ale určitě zpětně v tom smysl najdeme. Minimálně jsme si užili dny samoty na trailu a to by se nám jinak nikdy nestalo. Opatrujte se!

  3. Ahoj Leni, díky za odpověď! táta

  4. Hodní lidi potkávají zase hodné lidi 🙂 Mám radost z těch pěkných momentů co vás potkávají, musí to člověka dobíjet 🙂

Napsat komentář